Washington v listopadu naplno ukázal, že spor o cla není jen ekonomickou přestřelkou, ale především testem americké ústavnosti. Nejvyšší soud 5. listopadu vyslechl ostré argumenty obou stran a soudci napříč ideologickými křídly dali najevo skepsi k tomu, aby prezident rozhodoval o plošných clech bez jasného mandátu Kongresu. V jádru sporu leží interpretace zákona o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích z roku 1977. Tento zákon výslovně neřeší vybírání cel, a proto soudci včetně předsedy soudu rozebírali, zda byla mimořádná pravomoc použita k regulaci národního ohrožení, nebo zda se z ní stala forma daňové politiky, kterou ústava svěřuje Kongresu. Pokud Nejvyšší soud potvrdí závěry nižších instancí, může to zásadně změnit rozložení moci ve Washingtonu a otřást samotnými základy Trumpovy obchodní strategie.

Zpráva německého deníku Handelsblatt, která analyzuje, jak by mohl americký prezident Donald Trump se svou celní politikou selhat, rámuje spor nejen právně, ale i politicky. Ukazuje, že soudní moc se dostává do přímého střetu s exekutivou a že případný rozsudek proti tarifům může vyvolat lavinu dalších řízení, nároků na vrácení vybraných částek a zásadní úpravu praxe v zahraničním obchodě. Článek rovněž připomíná, že ochota prezidenta akceptovat nepříznivý verdikt není samozřejmostí, což by vyneslo roli soudu do samotného centra ochrany dělby moci. Viz původní zdroj: Handelsblatt: Wie Donald Trump an seiner Zollpolitik scheitern könnte. Další analýza téhož deníku doplňuje, že během slyšení překvapivě mnoho soudců naznačilo názor, že uvalení cel bylo pravděpodobně nezákonné, a že verdikt může zasáhnout i dohody, jimiž Bílý dům přiměl obchodní partnery k ústupkům.


Materiálový základ sporu je mimořádně rozsáhlý. V klíčové věci V.O.S. Selections v. Trump popsalo federální odvolací řízení konstrukci takzvaných recipročních cel, tedy desetiprocentní sazby na prakticky všechny země s možností jejich zvyšování podle obchodní bilance. Spis zachycuje i souběžná opatření namířená proti pašování a proti syntetickým drogám, která vláda rovněž opřela o mimořádný zákon. Soud proto analyzoval, zda lze za mimořádný stav považovat trvalý obchodní deficit a zda cla nejsou ve skutečnosti fiskálním opatřením, které by musel výslovně schválit Kongres. Tato konstrukce se stala odrazovým můstkem pro říjnový a listopadový sled rychlých kroků směřujících k verdiktu Nejvyššího soudu.

Zprávy z trhu i diplomatických kruhů naznačují, že bez ohledu na rozsudek se Bílý dům pokusí udržet tvrdou linii různými alternativními právními cestami. Analytici upozorňují na možnost opřít se o zákon o národní bezpečnosti v oblasti oceli a hliníku, o zákon proti nekalým obchodním praktikám včetně antidumpingu a vyrovnávacích cel, případně o cílené embargové nástroje. Ani v případě porážky u Nejvyššího soudu tak nelze očekávat okamžité a plošné zrušení všech bariér. Debata se spíše přesune k technickým detailům, refundaci vybraných částek, přechodným obdobím a k novým právním titulům, které mohou udržet tlak na obchodní partnery a přenést náklady na dovozce i spotřebitele.

Ekonomické dopady mezitím přetvářejí chování firem i vlád. Podle tržních pozorovatelů přibylo překládání výroby mezi třetími zeměmi, roste fragmentace dodavatelských řetězců a obchodní partneři Spojených států zvažují protiopatření, která mohou dále zvyšovat náklady. Modelace daňových a celních změn ukazuje, že součet bariér přináší od roku 2025 americkým domácnostem i podnikům dodatečné finanční zátěže. Tlak je patrný také na finančních trzích, kde nejistota ohledně budoucího režimu snižuje ochotu uzavírat větší transakce a zvyšuje rizikovou přirážku.