Prezident Donald Trump podepsal v Saúdské Arábii bezprecedentní zbrojní dohodu v hodnotě 142 miliard dolarů. Bílý dům ji označil za „největší dohodu o obranné spolupráci v historii“. Tato dohoda zahrnuje kontrakty s více než tuctem amerických obranných firem v oblastech jako protivzdušná a protiraketová obrana.
Podle serveru TIME má jít o klíčový krok v rámci saúdské ekonomické strategie Vision 2030, která usiluje o snížení závislosti království na ropě. „Dohody, které byly dnes oslavovány, jsou historické a transformační pro obě země a představují novou zlatou éru partnerství mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií,“ uvádí prohlášení Bílého domu.
Byznys, nebo diplomacie? A kde je Izrael?
Dohoda přichází v čase, kdy Trump deklaruje ambici obnovit americký vliv na Blízkém východě, avšak bez Izraele coby obvyklého klíčového hráče. Kritici poukazují na to, že prezident během své cesty Blízký východ sice objíždí, ale Izrael zcela vynechal.
„Zemí, která v tomto obrazu chybí, je Izrael,“ varuje Elliott Abrams z Council on Foreign Relations.
„Zatímco měl Trump v prvním období blízký vztah s Izraelem, jeho transakční přístup ho nyní vede k vyjednávání s Íránem, Húsíi a nyní i s arabskými státy Zálivu, aniž by přihlížel k izraelským obavám,“ dodává Abrams.
Na cestě Trump navštíví kromě Saúdské Arábie i Katar a Spojené arabské emiráty, kde hodlá jednat o dalších investičních a diplomatických dohodách. Skandální ohlas však vyvolalo oznámení, že Trump má v plánu přijmout luxusní soukromé letadlo jako dar od Kataru.
Tento krok spustil vlnu kritiky mezi americkými zákonodárci napříč politickým spektrem kvůli obavám z ústavních a právních důsledků. Přijetí osobního daru v této hodnotě by mohlo porušovat ustanovení americké ústavy o „emolumentech“, tedy zákazu přijímání darů od zahraničních subjektů bez souhlasu Kongresu.
Na slavnostním obědě v saúdskoarabském královském paláci byl kromě Trumpa přítomen i Elon Musk, ředitel Tesly a současný šéf vládní Agentury pro efektivitu (DOGE). Přestože Musk dříve avizoval omezení svého vládního angažmá, jeho přítomnost naznačuje, že si udržuje klíčový vliv.
Kromě Muska byli přítomni i další vrcholní zástupci amerického byznysu šéf Blackstone Stephen Schwarzman a šéf BlackRock Larry Fink. Ohlasy na propojení Bílého domu s kapitálovým byznysem jsou v USA vnímány velmi kriticky, neboť se podle opozice stírá hranice mezi státní diplomacií a korporátními zájmy.
Jaderná dohoda za zády veřejnosti?
Podle expertky Elizabeth Dentové z Washington Institute for Near East Policy existuje i možnost oznámení civilní jaderné dohody mezi USA a Saúdskou Arábií. Ta měla být původně podmíněna normalizací vztahů mezi Saúdy a Izraelem. Nyní je však tento požadavek „odpojen“, což opět vyvolává otázky o motivech a transparentnosti.
Trumpova blízkovýchodní ofenziva, rámovaná jako pragmatická obnova partnerství, ve skutečnosti prohlubuje propast mezi rétorikou o bezpečnosti a realitou geopolitického byznysu. Spojené státy tím vysílají signál, že bezpečnostní spolupráce a luxusní kontrakty mohou jít ruku v ruce i za cenu ignorování tradičních spojenců, ústavních norem a dlouhodobých hodnot.
Psali jsme:
Tento typ „transakční diplomacie“, bez kotvy v hodnotách a bez respektu k demokratickým procedurám, může být nejen strategicky krátkozraký, ale i nebezpečný. V době, kdy Blízký východ stále doutná a globální rovnováha je křehčí než kdy dříve, je otázkou, zda si USA mohou dovolit měnit své zásady za 142 miliard dolarů.
Dohody o zbrojních kontraktech ale nejsou jedinou kontroverzí Trumpovy cesty. Během návštěvy v Rijádu prezident oznámil, že Spojené státy zruší dlouholeté sankce vůči Sýrii, což okamžitě vyvolalo pobouření mezi lidskoprávními organizacemi a částí amerických zákonodárců. Zároveň se Trump pochlubil dalším megakontraktem: Saúdská Arábie přislíbila investovat do Spojených států částku ve výši 600 miliard dolarů.
Podle agentury Reuters tak šéf Bílého domu odstartoval svou cestu po Zálivu s cílem „získat obří ekonomické dohody“. Tento přístup však dále posiluje obraz americké diplomacie vedené čistě transakční logikou: obchod výměnou za geopolitické ústupky, bez ohledu na dopady v krizových regionech.
Podle agentury Reuters tak šéf Bílého domu odstartoval svou cestu po Zálivu s cílem „získat obří ekonomické dohody“. Tento přístup však dále posiluje obraz americké diplomacie vedené čistě transakční logikou: obchod výměnou za geopolitické ústupky, bez ohledu na dopady v krizových regionech.
