Zveřejněné materiály amerických úřadů a následná investigace mezinárodních médií otevřely citlivé téma vazeb mezi vedením významné švýcarské banky spojené s rodinou Rothschildů a Jeffreyem Epsteinem. Dokumenty naznačují, že Ariane de Rothschild udržovala s Epsteinem dlouhodobý osobní i pracovní kontakt v období, kdy banka čelila tlaku amerických orgánů kvůli vyrovnání v daňových a regulatorních kauzách. V korespondenci se objevují odkazy na konzultace ohledně strategie vůči ministerstvu spravedlnosti Spojených států, na možné personální změny ve vedení banky i na hledání finančních partnerů v době, kdy instituce usilovala o stabilizaci své pozice na globálním trhu.
Zásadní je skutečnost, že Epstein byl v té době veřejně známou a vysoce kontroverzní osobou s kriminální minulostí. Přesto měl přístup k citlivým informacím a mohl se podílet na formování rozhodnutí, která měla dopad na reputaci i další směřování banky. Podle dostupných zjištění se neomezoval pouze na formální rady, ale účastnil se i osobních schůzek a zprostředkovával kontakty s vlivnými hráči finančního světa. Některá jednání se odehrávala v soukromých prostorách v New Yorku, což dále posiluje otázky ohledně transparentnosti a vnitřních kontrolních mechanismů.
Vedení banky připustilo, že kontakty existovaly, a zdůraznilo, že v dané době nemělo k dispozici informace o plném rozsahu Epsteinovy trestné činnosti. Takové vysvětlení však naráží na pochybnosti odborné veřejnosti. Finanční instituce tohoto významu jsou povinny uplatňovat přísná pravidla prověřování partnerů a poradců, zejména pokud se pohybují v prostředí zvýšeného regulatorního tlaku. Skutečnost, že byl využíván vliv člověka s problematickou pověstí, zpochybňuje nejen úsudek jednotlivců, ale i funkčnost vnitřních kontrolních procesů.
Podrobnosti o případu přinesl například deník Financial Times, který popsal, jak se rodina Rothschildů a její bankovní struktury dostaly do kontaktu s Epsteinem a jaké to mělo souvislosti s jednáními s americkými úřady.
Kauza má širší dopad na vnímání finančního sektoru veřejností. Opět se ukazuje, jak úzké vazby mezi byznysem, mocí a neformálními osobními kontakty mohou oslabovat důvěru v institucionální odpovědnost. Případ otevírá debatu o tom, do jaké míry jsou velké bankovní domy skutečně schopny oddělit čistě obchodní zájmy od etických standardů a zda regulatorní rámec dostatečně reaguje na rizika spojená s využíváním neoficiálních poradců. V době, kdy je důvěra ve finanční instituce křehká, představují podobná odhalení vážnou zátěž pro reputaci celého odvětví.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://www.ft.com/content/0d70b7d3-063d-43a0-812b-8b8b3e7c4c47
