Penzijní spoření čeká jedna z největších změn za poslední roky. Vláda plánuje výrazně omezit poplatky, které si dnes účtují penzijní společnosti a banky. Zatímco finanční sektor před návrhem varuje a upozorňuje na možné dopady na fungování trhu, ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda tvrdí, že současný systém potřebuje zásadní reformu. Jako příklad uvádí zkušenost Estonska, které podobnou cestou prošlo už před několika lety.
Podle ministryně financí Aleny Schillerové má reforma především posílit motivaci lidí spořit na stáří a zajistit, aby větší část výnosů zůstávala střadatelům. Návrh počítá se snížením správního poplatku na 0,5 procenta a omezením dalších poplatků, které dnes významně snižují konečné zhodnocení úspor.
Právě současné nastavení považuje Kovanda za hlavní problém třetího pilíře. Upozorňuje, že doplňkové penzijní spoření postupně ztrácí atraktivitu. Za vlády Petra Fialy podle něj odešlo z třetího pilíře přibližně půl milionu klientů a mladší generace o produkt ztrácí zájem. Ve věkové skupině do třiceti let spoří jen asi 430 tisíc lidí.
Podle Kovandy za tím stojí kombinace nízkých výnosů, vysoké inflace a poplatkové politiky, která více prospívá finančním institucím než samotným střadatelům.
„Po 35 letech spoření dnes klient odevzdá více než polovinu naspořené částky na poplatcích,“ upozornil na síti X ekonom.
Současně připomíná, že stát systém každoročně podporuje přibližně 18 miliardami korun z veřejných rozpočtů. Podstatná část těchto peněz podle něj nepřispívá ke zlepšení budoucích důchodů, ale končí v hospodaření finančních skupin.
Jako důkaz, že změna může fungovat, uvádí Estonsko. Pobaltská země se před několika lety potýkala s podobným problémem. Patřila mezi státy s nejvyššími poplatky za správu penzijních fondů a současně dosahovala slabých reálných výnosů pro klienty.
Také tam banky varovaly, že zásah státu poškodí celý systém. Estonská vláda přesto prosadila reformu, která zavedla zákonné stropy na poplatky. Čím více majetku fond spravoval, tím nižší poplatky mohl klientům účtovat.
Původní maximální sazba byla snížena ze dvou procent na 1,2 procenta. U největších fondů následně reálné poplatky klesly až do rozmezí 0,2 až 0,4 procenta. Během jediného měsíce po zavedení reformy se průměrné poplatky na estonském trhu snížily přibližně o třetinu.
Druhou důležitou součástí estonské reformy bylo otevření trhu levným indexovým fondům. Ty investují pasivně a nekopírují strategii drahých aktivně řízených fondů. Když se na trhu objevily nové nízkonákladové produkty, tradiční bankovní domy musely reagovat snížením vlastních poplatků.
Podle Kovandy se přitom nepotvrdily katastrofické scénáře, kterými finanční instituce argumentovaly. Banky nezanikly ani se nedostaly do existenčních problémů. Byly však nuceny digitalizovat část procesů a omezit své marže.
Právě v tom vidí paralelu s dnešní situací v České republice. Argumenty, které nyní zaznívají od českých penzijních společností, podle něj velmi připomínají výhrady estonských bank před reformou.
Kovanda zároveň upozorňuje, že český návrh nejde jen cestou snižování poplatků. Počítá také se zjednodušením některých administrativních povinností a větší flexibilitou pro mladší střadatele. Ti by nově mohli za určitých podmínek využít část úspor například na bydlení nebo podnikání.
Ekonom odhaduje, že nižší poplatky mohou mít pro běžného střadatele výrazný dopad. Podle jeho propočtů by člověk po 35 letech spoření mohl získat přibližně 1,6 milionu korun namísto současných zhruba 600 tisíc korun.
Přesto Kovanda nepovažuje estonskou zkušenost za bezchybnou. Připomíná, že Estonsko později umožnilo lidem snadný výběr peněz z penzijních fondů. Třetina účastníků systém opustila a značná část prostředků byla použita na běžnou spotřebu nebo splácení dluhů.
„To je cesta do pekla, která v Estonsku dlouhodobě ohrozila sociální stabilitu seniorů,“ varuje.
Podle něj by se Česká republika měla inspirovat především v oblasti regulace poplatků, podpory konkurence a modernizace investičních možností. Současně však musí zachovat základní smysl penzijního spoření, tedy vytváření finanční rezervy na stáří.
Celkově Kovanda reformu hodnotí jako ekonomicky smysluplný krok. Připouští, že penzijním společnostem přinese nižší zisky, zároveň ale očekává, že vyšší atraktivita systému přivede nové klienty a pomůže posílit soukromé spoření na důchod. Estonská zkušenost podle něj ukazuje, že podobná cesta může fungovat i v českých podmínkách.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: firegold)
