Existují dějiny králů a bitev a pak jsou příběhy, které narušují zaběhlé představy o tom, kdo smí stát v první linii. Dahomejské Amazonky patří právě k nim. Vznikly v západoafrickém království Dahomey a po více než dvě století tvořily jednu z nejtvrdších a nejdisciplinovanějších vojenských jednotek své doby. Nešlo o mýtus ani exotickou legendu pro evropské salony, ale o skutečné ženy, které zabíjely a umíraly ve jménu státu a panovníka.

Evropští cestovatelé jim dali jméno Amazonky podle antických bájí. Ony samy se označovaly jako Mino, tedy naše matky, nebo Ahosi, královy manželky ve zbrani. Už samotné názvy napovídají, že nešlo o běžné vojsko. Tyto ženy byly součástí dvora a přímou oporou královy moci. Z původně ochranné jednotky se postupně stala úderná síla nasazovaná v nejtvrdších bojích.


V osmnáctém a devatenáctém století tvořily Amazonky až třetinu celé armády. Na bojišti postupovaly s chladnou rozhodností a svědectví tehdejších pozorovatelů se shodují v jednom bodě. Byly obávanější než mužské oddíly. Útočily přímo bez váhání a jejich disciplína byla natolik pevná, že se nevzdávaly ani v situacích, kdy byl výsledek bitvy zjevný. Smrt byla přijatelnější než ústup.

Jejich pověst se šířila daleko za hranice království. Evropané, kteří je spatřili v boji, popisovali šok z pohledu na ženy útočící s noži a puškami s výrazem naprostého odhodlání. Pro tehdejší Evropu, svázanou představou křehké ženskosti, to byl kulturní otřes. V Dahomey však šlo o přirozenou součást státní moci a vojenské tradice.


Dnes se k Dahomejským Amazonkám vracejí historici i veřejnost, protože jejich existence boří jednoduché výklady dějin. Ukazují, že role žen ve válce nebyla vždy okrajová a že odvaha, disciplína i brutalita nejsou otázkou pohlaví, ale kultury, moci a přežití. V tomto smyslu zůstávají Dahomejské Amazonky jedním z nejpůsobivějších a nejnepohodlnějších zrcadel lidských dějin.