Ve světě, kde se hranice mezi civilním výzkumem a vojenskými technologiemi čím dál častěji stírá, přichází novinka, která může zásadně změnit pohled na lidské zdraví i na bezpečnost. Vědci podporovaní americkou Agenturou pro výzkumné projekty obrany (DARPA) představili systém dodávky léků, který lze na dálku aktivovat zvukem, tedy přesněji cíleným ultrazvukem. Ačkoliv se jedná o technologii prezentovanou jako „medicínský průlom“, její potenciální využití jako zbraně budí nemalé obavy.

Patentovaná technologie, která je již chráněna ve více než 150 zemích, zahrnuje mikrokapsle vyrobené z hydrogelových vrstev. Uvnitř se nachází léčivo uložené v jádru z dextranu, zatímco vnější obal tvoří polymer PEGDA, který zabraňuje předčasnému uvolnění. Kapsle se však mohou otevřít po aplikaci fokusovaného ultrazvuku (FUS), který uvnitř těla způsobí tzv. kavitaci neboli kolaps mikroskopických bublinek, čímž se kapsle rozpadne a lék se uvolní.

Podle studie publikované v březnu 2022 v časopise Angewandte Chemie vědci dospěli k závěru, že „množství uvolněné látky z mikrokapsle je nastavitelné v reálném čase v závislosti na parametrech použitého FUS“, uvádí americký vládní server PubMed. Tento objev je podepsán autory Rachel D. Fieldovou, Samuelem Siou a Margaret A. Jakusovou, kteří zároveň figurují i jako jmenovaní v patentové dokumentaci (WO2023/107765), aktivní od března 2025.

Ještě znepokojivější než samotná technologie je však její právní pozadí. Patent jasně uvádí, že „tento vynález byl vytvořen s podporou vlády Spojených států v rámci grantu DARPA D20AC00004 a vláda má k vynálezu určitá práva.“


Z toho plyne zásadní otázka. Komu bude tato technologie sloužit - pacientům, nebo státu?

DARPA je známá tím, že stála za vývojem některých z nejpokročilejších (a často nejkontroverznějších) technologií posledních desetiletí, včetně robotiky, neuronových rozhraní či prediktivní analýzy chování. Systém dálkově ovládaného uvolňování chemických látek uvnitř lidského těla zcela logicky zapadá do rámce tzv. dual-use, tedy technologií s dvojím využitím, civilním i vojenským.

Možné scénáře využití této technologie mimo medicínu jsou znepokojivě jasné: selektivní aktivace nebo deaktivace biologických procesů v tělech osob, aniž by si toho byly vědomy, by v teoretické rovině mohla sloužit k utajenému ovlivňování chování nebo zdraví vybraných jedinců. Pokud by taková technologie byla zneužita, mohla by představovat nový typ „tiché zbraně“.

Studie samotná tvrdí, že mikrokapsle umožňují opakované dávkování léčiva až po dobu několika týdnů, přičemž byly experimentálně uvolněny dávky v několika krocích bez potřeby chirurgického zásahu. „Zjistili jsme širokopásmové akustické signály při minimálním zahřívání, což naznačuje, že k uvolnění účinné látky dochází především díky kavitaci,“ uvádí autoři v článku.

Prozatím se hovoří o léčbě nádorů, chronických onemocnění a personalizované medicíně. Ale nelze si nevšimnout, že podobný systém, pokud by byl masově nasazen, by mohl fungovat i jako vektor pro chemickou kontrolu v rámci represivních režimů, špionáže nebo dokonce kyberneticko-biologické války.


Základní princip této technologie (dálkového ovládání biologických procesů pomocí ultrazvuku) je až znepokojivě univerzální. Pokud bychom opustili rámec medicíny, otevírá se celá škála scénářů, kdy by tento „lékařský implantát“ mohl sloužit k manipulaci, sledování nebo likvidaci jedince, a to bez jeho vědomí.

1. Biologické sledování a kontrola chování
V případě, že by mikrokapsle obsahovaly látky ovlivňující nervovou soustavu, náladu nebo kognitivní funkce, mohlo by docházet k jemné modulaci psychického stavu osoby. Tím by se otevřela cesta k technologické „neuropolitice“, tedy řízenému formování názorů, emocí či rozhodovacích schopností.

2. Selektivní zneškodnění jedince na dálku
V extrémním scénáři by implantát mohl obsahovat toxickou nebo letální látku, která by byla aktivována pouze v konkrétní situaci nebo na konkrétním místě. V praxi by to mohlo znamenat dálkově ovládanou formu tiché popravy. Bez výstřelu, beze stopy.

3. Cílená léčba jako prostředek nátlaku
Technologie může být v budoucnu použita i jako nástroj vydírání. Například pacientovi trpícímu chronickým onemocněním by mohla být léčba „zastavena“, pokud nesplní určité podmínky. Z humanitárního prostředku se stává prostředek kontroly.

4. Komerční zneužití v rukou korporací
Farmaceutické společnosti by mohly nabízet „předplatné zdraví“. Dávky léčiv by se aktivovaly jen tehdy, pokud by klient zaplatil. Navíc by technologii šlo propojit s chytrými zařízeními nebo biometrickým monitoringem, čímž by vznikl model medicíny podmíněné souhlasem s komerčními pravidly.

5. Skrytá zbraň v konfliktech nebo špionáži
U jednotlivců podezřelých ze špionáže či nelegální aktivity by mohl být takový implantát využit jako dálkově ovládaný nástroj na „deaktivaci“, ať už chemickým, fyziologickým nebo neurologickým způsobem. Vzniká nový typ nekinetického, biologického zbraňového systému.

Přestože samotní vědci v původním článku uvádějí převážně terapeutické aplikace, například možnost “řízeného uvolňování chemoterapie přímo v nádoru bez poškození okolních tkání”, nelze ignorovat, že vývoj probíhal pod přímým dohledem obranné agentury. Technologie, která „jen“ uvolňuje léčivo, může být snadno přeprogramována tak, aby uvolňovala cokoli jiného. A jak ukazuje historie, co může být zneužito, často zneužito je.

V tomto případě nejde jen o technologii. Jde o otázku, kdo bude mít v ruce spínač.