Beurre blanc, známá také jako beurre nantais, je emulzní omáčka připravovaná z redukce bílého vína, vinného octa a šalotek, do které se postupně zašlehává studené máslo. Její vznik se datuje do roku 1890, kdy ji údajně omylem vytvořila Clémence Lefeuvre v restauraci La Buvette de la Marine poblíž Nantes. Původně měla připravit omáčku béarnaise, ale zapomněla přidat estragon a žloutky, čímž vznikla nová, dnes ikonická omáčka.

V posledních letech se někteří šéfkuchaři snaží oživit beurre blanc přidáváním netradičních ingrediencí, jako jsou zázvor, wasabi nebo dokonce čokoláda. Tato inovace však vyvolala nevoli mezi tradičními kuchaři a puristy, kteří vnímají tyto úpravy jako znesvěcení kulinářského dědictví.

Éric Fauguet, televizní moderátor a zakladatel Confrérie du Beurre Blanc, k tomu uvedl: „Chceme zachovat tuto klasiku francouzské kuchyně pro budoucí generace. Originální receptura je v ohrožení. Dnes někteří kuchaři přidávají zázvor, wasabi nebo dokonce čokoládu.“

Podle Faugueta je důležité chránit savoir-faire, které se budovalo po generace, aby budoucí generace nebyly odkázány na průmyslově vyráběné jídlo, které sice nemusí být špatné, ale nikdy nebude vynikající, uvádí server The Times.
Confrérie du Beurre Blanc byla založena v souladu s dlouhou tradicí francouzských gastronomických bratrstev, která byla v roce 2010 uznána UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. Bratrstvo sdružuje přední šéfkuchaře, včetně Michela Rotha, prezidenta soutěže Bocuse d’Or, a Philippa Faure-Braca, nejlepšího sommeliera světa z roku 1996.

Bratrstvo také školí mladé kuchaře, aby se stali „maître sauciers“ (mistry omáček), a tím zajistilo předávání tradičních technik přípravy omáček budoucím generacím.

Šéfkuchař Sadok Sellami Vassilis, majitel restaurace La Souris d’Agneau, demonstroval tradiční přípravu beurre blanc:


Tento přístup zdůrazňuje důležitost respektování principů, které formovaly velikost francouzské kuchyně.

Debata o beurre blanc odráží širší diskusi o rovnováze mezi inovací a tradicí v gastronomii. Zatímco kulinářská kreativita je vítána, mnoho odborníků zdůrazňuje význam zachování autentických receptur jako součásti kulturní identity.