V dějinách se často hledají velké ideje, zásadní rozhodnutí a slavné projevy, jenže někdy o charakteru osobností vypoví víc obyčejná noc v hostinci než celé politické traktáty. Když se v roce 1776 vydali Benjamin Franklin a John Adams na diplomatickou cestu po amerických koloniích, sdíleli jeden pokoj v hostinci v New Jersey. A právě tam se odehrála epizoda, která dnes působí téměř komicky, ale zároveň překvapivě přesně ilustruje střet dvou světů.
Franklin, muž vědy a experimentu, byl přesvědčen, že čerstvý vzduch prospívá zdraví. V době, kdy většina lidí věřila na škodlivé noční výpary a takzvané miasma, tedy neviditelné jedovaté ovzduší, působil jeho názor téměř provokativně. Adams naopak reprezentoval tehdejší běžný strach z průvanu, který byl považován za přímou příčinu nemocí. Okno mělo zůstat zavřené, jinak hrozilo nachlazení, horečky a kdo ví co ještě.
Následoval spor, který by dnes mohl proběhnout v jakékoli domácnosti. Adams trval na uzavřeném prostoru, Franklin argumentoval tím, že vydýchaný vzduch uvnitř je horší než ten venku. Jeho slavná věta, že vzduch v místnosti je horší a že je lepší otevřít okno a spát, není jen úsměvnou historkou, ale vlastně předběhla svou dobu. Franklin se opíral o vlastní pozorování a o základy tehdejší přírodní filozofie, která se postupně přibližovala moderní vědě.
Zajímavé je, že Franklin nechtěl spor vyhrát silou argumentu v danou chvíli. Slíbil Adamsovi, že mu vše vysvětlí ráno. Tento detail ukazuje jeho styl přesvědčování. Nešlo jen o pravdu, ale o její přijetí. Adams nakonec ustoupil a nechal okno otevřené, což samo o sobě vypovídá o určité důvěře mezi oběma muži.
Když Franklin druhý den předložil své vysvětlení, opíral se o myšlenku, že nemoci nevznikají z chladného vzduchu, ale z nečistého prostředí. Dnes víme, že měl v zásadě pravdu, i když ještě neznal mikroorganismy tak, jak je později popsal Louis Pasteur. Přesto se jeho intuice blížila moderním poznatkům o ventilaci a kvalitě vzduchu.
Celá epizoda tak není jen kuriozitou. Ukazuje, jak hluboce byly zakořeněné iracionální obavy i mezi vzdělanými lidmi své doby. Adams nebyl žádný nevzdělanec, naopak patřil k nejvýznamnějším osobnostem rodící se americké politiky. Přesto sdílel představy, které dnes považujeme za mylné. Franklin naopak představuje typ osobnosti, která je ochotná zpochybňovat zažité pravdy, i když to znamená hádat se kvůli otevřenému oknu uprostřed noci.
Možná právě v těchto drobných střetech vzniká skutečný pokrok. Ne ve velkých deklaracích, ale v ochotě otevřít okno, i když ostatní tvrdí, že je to nebezpečné. A právě tato schopnost překračovat dobové strachy se později promítla i do širších rozhodnutí, která formovala nejen Spojené státy, ale i moderní pohled na vědu a zdraví.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
