Když císař Hadriánus roku 117 nastoupil na trůn Římské říše, nepůsobil jako dobyvatel posedlý dalšími válkami. Byl vzdělaný, obdivoval umění a literaturu a mnohem více než rozšiřování hranic ho zajímalo, jak obrovskou říši udržet pohromadě. Právě tato filozofie se propsala do jedné z nejpozoruhodnějších staveb starověké Evropy. Do Hadriánova valu, kamenné linie která se stala symbolickou i skutečnou hranicí římského světa.
Rozhodnutí padlo při císařově návštěvě Británie v roce 122. Provincie byla neklidná, krátce předtím zde probíhalo povstání a severní území Kaledonie obývaly kmeny, které Římané považovali za nepoddajné a nepředvídatelné. Hadriánus dobře chápal, že dobytí drsné vysočiny by stálo obrovské prostředky a přineslo jen málo užitku. Místo další expanze zvolil řešení pragmatické a na svou dobu odvážné. Vymezit hranici a dát jasně najevo kde římský pořádek končí.
Val se táhl napříč celým ostrovem od pevnosti Segedunum u dnešního Wallsendu na východě až k pobřeží Solway na západě u vesnice Bowness on Solway. Na délku měřil 117,5 kilometru a v krajině působil jako kamenná páteř. Šířka se pohybovala mezi třemi a šesti metry a výška dosahovala až šesti metrů. Nešlo však jen o zeď. Podél valu vznikla soustava pevností menších stanovišť a pozorovatelen, které obývali legionáři sledující každý pohyb na severu.
Zajímavé je i samotné provedení stavby. Zatímco na jiných hranicích říše se používaly dřevěné palisády, v severní Británii byl dřeva nedostatek. Římané proto vsadili na kámen a vytvořili monument, který přežil staletí. Ruiny valu se dodnes vine krajinou a na mnoha místech působí překvapivě mohutně, jako by legionáři odešli teprve včera.
Hadriánův val nebyl jen vojenskou překážkou. Plnil také roli kontrolního bodu. Umožňoval regulovat pohyb lidí a zboží, vybírat poplatky a bránit drobným nájezdům, které by jinak oslabovaly provincii Británie. V tomto smyslu šlo o promyšlený nástroj správy říše, nikoli o pouhý symbol strachu ze severu.
Dnes je Hadriánův val považován za největší antickou památku severní Evropy. Od roku 2003 podél něj vede značená turistická stezka, která láká milovníky historie i pěší turistiky. Procházka po trase nabízí nejen výhledy do drsné krajiny, ale i možnost uvědomit si, jak důmyslně Římané dokázali spojit vojenskou sílu s administrativní racionalitou.
Zápis na seznam světového dědictví UNESCO jen potvrzuje význam této stavby. Hadriánův val zůstává tichým svědkem doby, kdy se Římská říše rozhodla chránit to, co měla, místo aby se hnala za dalšími dobyvačnými sny. A právě v tom spočívá jeho trvalé kouzlo.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
