Když se dnes hovoří o vojenských mega-projektech, většině lidí se vybaví jaderné letadlové lodě, nadzvukové stíhačky či kosmické obranné systémy. Ve středověké Evropě však stejnou roli plnily kamenné hrady a pevnosti. Jejich výstavba představovala nejen obrovskou technologickou a organizační výzvu, ale také zásadní zásah do ekonomiky celého regionu. Přestože měřítka a technologie nelze přímo srovnávat, lze stavbu hradu chápat jako tehdejší ekvivalent dnešních miliardových vojenských projektů.
Podstatné je, že většina hradů nebyla budována na „zelené louce“. Často vznikaly na místech, kde již dříve stály opevněné osady, římské pevnosti nebo fénické či muslimské hrady. Noví stavitelé tak mohli využít existující zdivo, základy, přístupové cesty či zdroje vody. To snižovalo náklady i časovou náročnost. Dobrým příkladem je oblast španělské Extremadury, kde v Almendralejo stojí pozůstatky opevnění staré pět tisíc let, později využité i Římany, o čemž svědčí nález hrobu legionáře. V kastilském Daimielu se budovaly tzv. motilly neboli opevněné komplexy chránící zdroje vody a obilí. Hrad v Malaze, známý jako Alora, má původ u Féničanů, ale přestavovali jej Římané, muslimové i křesťané. Belalcázar se pyšní nejvyšší hradní věží Pyrenejského poloostrova vysokou 47 metrů a Gormaz v provincii Soria má hradby dlouhé přes 400 metrů. Tyto příklady ukazují, že hrady byly výsledkem práce několika generací a jejich význam přesahoval vojenské užití. Byly také symbolem moci, kontinuity a civilizační prestiže.
Finanční rozměr takových staveb byl pro středověké hospodářství obrovský. Historici odhadují, že například Beaumaris Castle ve Walesu stál ve 13. století více než 11 000 liber, přičemž na stavbě pracovalo až 2 500 dělníků a řemeslníků. Pro srovnání, běžná denní mzda dělníka činila jen několik pencí. V přepočtu na dnešní hodnoty šlo o náklady v miliardách dolarů. Některé studie proto přirovnávají rozsah hradního projektu k výstavbě jaderné letadlové lodě, nejdražšího a technicky nejsložitějšího vojenského prostředku současnosti.
Stejně jako dnešní vojenské mega-projekty i hrady vyžadovaly soustředění lidských a materiálních zdrojů v dosud nevídané míře. Stavba znamenala těžbu kamene, dopravu dřeva, zajištění tisíců pracovníků a jejich obživu. To vše v době, kdy zemědělství představovalo hlavní zdroj obživy a jakékoli odčerpání pracovní síly mohlo ohrozit zásobování potravinami. Hrad proto nebyl jen vojenskou investicí, ale také politickou a ekonomickou strategií. Chráníc zásoby a majetek regionu byl vnímán jako základní podmínka přežití.
Pokud hledáme moderní ekvivalent, pak je jím především program F-35 Joint Strike Fighter, považovaný za nejdražší vojenský projekt v dějinách. Celkové náklady na vývoj, výrobu a údržbu mohou dosáhnout až dvou bilionů dolarů. Srovnatelným projektem je i výstavba jaderných letadlových lodí třídy Gerald R. Ford, jejichž cena přesahuje 13 miliard dolarů za kus, a jejichž konstrukce vyžaduje tisíce pracovníků a roky příprav. V budoucnu by obdobou středověkého hradu mohl být i vesmírný obranný systém Golden Dome, jehož cena se odhaduje na stovky miliard dolarů a který by měl chránit území před balistickými raketami.
Stejně jako hrad byl pro středověkou společnost symbolem bezpečí a moci, tak dnes letadlová loď nebo komplexní letecký program představuje symbol vojenské dominance a technologické převahy. Přestože materiály, technologie i měřítka jsou odlišná, v obou případech jde o projekty vyžadující mobilizaci celého státu a jeho zdrojů. Středověký hrad byl proto skutečně vojenským mega-projektem své doby a jeho současnými nástupci jsou největší armádní investice 21. století.
V českém prostředí lze za takové „mega-projekty“ považovat například hrady Karlštejn či Křivoklát. Karlštejn nebyl jen sídlem panovníka, ale také reprezentační pevností určenou k ochraně říšských korunovačních klenotů. Jeho výstavba za Karla IV. znamenala obrovskou finanční i pracovní zátěž a zapojila mistry stavitele z celé Evropy. Křivoklát se pak během staletí proměnil z loveckého hradu Přemyslovců v mohutnou pevnost, jejíž výstavba a údržba zatěžovala státní pokladnu i hospodářství širokého okolí.
Stejně jako na Pyrenejském poloostrově nebo v Anglii byly i české hrady symbolem nejen moci panovníka, ale také jeho schopnosti bránit zemi a organizovat rozsáhlé stavební projekty. Dnes je vnímáme jako kulturní dědictví, ale v době svého vzniku představovaly to, co pro moderní státy znamená letadlová loď či kosmický obranný systém, tedy manifestaci technické vyspělosti, hospodářské síly a vojenské připravenosti celé společnosti.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
