Hrobka Xerxa I. ve skále dodnes ohromuje mocí i ambicí

Král Xerxes I. si nechal vytesat hrobku vysoko do skály. Smrt se zde změnila v symbol moci, řádu a vlády nad říší i po odchodu ze světa.

Hrobka Xerxa I. ve skále dodnes ohromuje mocí i ambicí
Hrobka krále Xerxa I.
24. února 2026 - 04:52

Vysoko nad vyprahlými pláněmi starověké Persie se do kolmé skalní stěny zařezává monument, který ani po tisíciletích neztratil schopnost vyvolávat respekt. Hrobka krále Xerxa I., jednoho z nejmocnějších vládců achaimenovské říše v pátém století před naším letopočtem, nebyla ukryta v zemi ani zakryta kamennou mohylou. Byla vytesána přímo do živé skály v lokalitě Naqsh e Rustam nedaleko Persepolis a umístěna tak vysoko, aby ji bylo možné vnímat jako součást samotného nebe nad perskou krajinou.

Už první pohled napovídá, že zde nešlo jen o místo posledního odpočinku. Fasáda hrobky působí jako kamenné vyznání víry v řád světa a v nadřazenost královské moci. Přesná symetrie, monumentální rozměry a detailně provedené reliéfy vytvářejí dojem, že každá linie má svůj význam. Král je zde prezentován jako prostředník mezi lidmi a božstvy, jako vládce, jehož autorita nekončí smrtí těla.


Volba kolmé skalní stěny nebyla náhodná ani praktická. Šlo o vědomý symbol. Hrobka umístěná vysoko nad zemí měla dávat najevo, že král stojí nad běžným světem. Kdo se pohyboval po pláních pod skalou, musel vzhlížet vzhůru. A právě tento pohled byl součástí sdělení. Moc přichází shora a zůstává i poté, co panovník opustí svět živých.

Stejně fascinující jako symbolika je technické provedení celé stavby. Vytesat takto rozsáhlé a přesné reliéfy do tvrdé skály ve značné výšce vyžadovalo dokonalé plánování, zkušenost a disciplínu. Každý úder nástroje byl definitivní a jakákoli chyba by zůstala navždy viditelná. Přesto si dílo uchovalo vyvážené proporce a čitelné detaily i po více než dvou tisících letech vystavení slunci, větru a času.

Hrobka Xerxa I. tak představuje víc než archeologickou památku nebo turistickou atrakci. Je ztělesněním myšlení civilizace, která chápala smrt nikoli jako konec, ale jako pokračování vlády v jiné podobě. Král, jenž ovládal obrovskou říši, měl zůstat přítomen i po svém odchodu, vyvýšený nad krajinou, kterou formoval svou mocí.


Právě v tom spočívá síla tohoto tichého monumentu. I dnes působí dojmem, že nebyl určen pouze minulosti. Je varováním i poselstvím zároveň. V dávné Persii nebyla smrt pádem do zapomnění. Byla povznesením ke skále, k nebi a k představě věčnosti, která měla přetrvat déle než jakákoli říše.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)


Anketa

Má podle Vás Petr Pavel v roce 2028 znovu usilovat o funkci prezidenta republiky?