Když se v roce 1620 anglické vojsko objevilo v Čechách na pozvání krále Bedřicha Falckého, přineslo s sebou nejen vojenskou zdatnost, ale i nevídaný zvyk, který dosud v českých zemích nikdo neznal – kouření tabáku. Češi, zvyklí na své tradiční obyčeje, nemohli uvěřit vlastním očím, když spatřili vojáky s hořícími dýmkami. Tento nový zvyk působil na tehdejší obyvatele zcela exoticky a záhadně.
Angličtí vojáci se rozmístili po strategických místech, například v Karlově Týně, a šířili nejen svou přítomnost, ale i kouř tabáku například do hradů a měst v okolí Loketska. Nicméně tento zvyk zůstal dlouho omezen na oblasti, kde se angličtí vojáci pohybovali, a širší české kraje se s tabákem a kouřením dýmek seznámily až později.
Zajímavé je, že výraznější šíření kouření tabáku v Čechách přinesli až Švédové během třicetileté války. Ti se v ubohé, drancované zemi objevovali s dýmkami v rukou, což vzbuzovalo jak zvědavost, tak strach. Zvláště dramatický moment nastal ve městě Přibyslav, kde se švédští vojáci blížili k místní posádce s dýmkami v ústech. Tento neznámý a podivný výjev způsobil, že místní obyvatelé vyhodnotili švédské vojáky jako nadpřirozené nepřátele a raději město opustili. Říkalo se dokonce, že tyto dýmky jsou „spojeny s ďáblem“.
Psali jsme:
Zvyk kouření tabáku se tedy zpočátku šířil velmi pomalu a s velkou nedůvěrou. Teprve až v dalších letech, kdy došlo ke kulturnímu i obchodnímu propojení s dalšími zeměmi, se stal tabák běžnou součástí života i v českých zemích. Příběh anglických vojáků s dýmkami však zůstává jedním z prvních záznamů o tomto zvyku na našem území.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
