Expanze Mongolů pod vedením Čingischána a jeho nástupců zasáhla téměř celý známý svět. Mezi lety 1206–1368 Mongolové dobyli Čínu, Střední Asii, Persii, Rusko, vtrhli do Evropy a způsobili rozvrat od Koreje po Palestinu. Vojenská efektivita, disciplína, systém kurýrů, pružnost ve velení a brutální taktiky činily z jejich armády nebezpečného soupeře. Mnohé velmoci padly, jako např. Chorezm, Kyjevská Rus či Bagdád. Ale právě ve stínu těchto porážek se objevily příběhy království, která Mongoly zastavila.
Mamlúcký sultanát a bitva u Ain Džalút (1260)
“Mongolové mohou být poraženi, pokud víš jak.”
Po dobytí Bagdádu v roce 1258 se Mongolové (pod vedením Hülägü-chána, vnuka Čingischána) obrátili k Levantě. Damašek padl téměř bez boje. Jeruzalém se vzdal. Egypt byl na řadě. Mongolské poselství s výzvou ke kapitulaci dorazilo i do Káhiry. Ale mamlúci, elitní otročtí vojáci původem z Kavkazu a Střední Asie, odpověděli činy.
V srpnu 1260 se sultán Sajf ad-Dín Kutuz spojil s generálem Bajbarsem a vytáhli na sever. Mongolská vojska, oslabená odjezdem Hülägüho zpět do Íránu kvůli smrti velkého chána Möngkeho, byla pod velením Kitbugy. V údolí Ain Džalút (v dnešním Izraeli) mamlúkové překvapili Mongoly taktickým ústupem a následným protiútokem.
Bitva skončila rozhodujícím vítězstvím Egypťanů. Kitbuga padl, mongolská morálka utrpěla. Byl to první jasný důkaz, že Mongolové nejsou neporazitelní. Od této chvíle se jejich západní expanze zastavila. Blízký východ zůstal pod islámskou kontrolou.
Dai Viet: Vietnamský odpor vedený rody Trần (1258 - 1288)
“Les, řeka a čas jsou naši spojenci.”
Dai Viet (dnešní severní Vietnam) čelil hned třem mongolským invazím (v letech 1258, 1285 a 1287-88). Útočníci přišli z jihu Číny, kde sídlila dynastie Jüan pod vedením Kublaje, Čingischánova vnuka. Cílem bylo donutit vietnamské vládce k uznání nadvlády a placení tributu. Místo toho narazili na houževnatý odpor.
Vietnamští vůdci, především generál Trần Hưng Đạo, zvolili strategii opotřebování, ústupů a partyzánského boje. Místo čelních střetů využívali džungle, řeky a bažiny. Klíčovým momentem se stala bitva u řeky Bạch Đằng v roce 1288, kdy Trần Hưng Đạo nastražil do řeky dřevěné kůly s kovovými hroty, zakryté přílivem. Když mongolské lodě vpluly do ústí řeky, uvázly a byly rozdrceny palbou a útoky ze všech stran.
Třetí porážka ukončila jakékoli další ambice Mongolů v tomto regionu. Dai Viet si udržel nezávislost a Trần Hưng Đạo se stal národním hrdinou.
Singhasari a Jávská lest (1293)
“Nepřítele lze zničit, i když ho pozveš k sobě domů.”
Království Singhasari na ostrově Jáva (v dnešní Indonésii) se odmítlo podřídit Mongolům, když jeho panovník Kertanegara v roce 1289 veřejně potupil mongolské vyslance. O čtyři roky později dorazila mongolská flotila s armádou 20 000 mužů, vyslaná Kublajchánem. Mezitím však Kertanegara padl rukou domácího rivala Jayakatwanga z Kediri.
Psali jsme:
Do hry vstoupil Raden Wijaya, nevlastní syn padlého krále, který se nabídl Mongolům jako spojenec. Pomohl jim porazit uzurpátora, ale jakmile Mongolové oslabili v důsledku bojů a nemocí, obrátil se proti nim. Využil chaosu a překvapivě udeřil, donutil Mongoly ustoupit zpět na moře.
Wijaya následně založil říši Majapahit, která se stala jednu z největších námořních říší jihovýchodní Asie.
Příběhy těchto tří království ukazují, že i zdánlivě neporazitelná síla může narazit na odpor. Vítězství Mamlúků, Vietnamců a Javanů nebyla náhoda. Byla výsledkem odvahy, znalosti terénu, chytré taktiky a vůle přežít. Ukazují také, že i v časech temnoty se historie může zlomit ve prospěch těch, kteří odmítnou se podrobit.
Zdroje:
• Teatime History - How Three Lesser Known Kingdoms Stopped the Mongol Juggernaut
• Morgan, David. The Mongols. Blackwell Publishing, 1986.
• Turnbull, Stephen. The Mongol Invasions of Japan 1274 and 1281, Osprey Publishing
• Wikimedia Commons & World History Encyclopedia
(Pilař, prvnizpravy.cz, obr:: aiko)
