Po staletí se zemský magnetický severní pól pohyboval tiše a nenápadně. Staré lodní deníky, kompasová měření i záznamy z vulkanických hornin ukazují, že už od počátku 17. století se pomalu přesouval z kanadské Arktidy směrem k Sibiři. Po většinu této doby šlo o klidnou, téměř neznatelnou migraci tempem zhruba šestnáct kilometrů za rok, což je rychlost, která v lidském měřítku nepůsobí nijak dramaticky. Jenže ve druhé polovině dvacátého století se něco změnilo. Pohyb magnetického severu začal zrychlovat a dnes dosahuje rychlosti téměř šestapadesát kilometrů ročně. V roce 2017 dokonce překročil mezinárodní datovou hranici a pokračuje dál směrem k ruskému území.
Na rozdíl od zeměpisného severního pólu, který je pevně daný osou rotace planety, je magnetický sever živý a proměnlivý. Jeho poloha není ukotvena v krajině, ale vzniká hluboko pod povrchem Země v obrovském oceánu roztaveného železa, který se nachází přibližně tři tisíce kilometrů pod našima nohama v zemském vnějším jádru. Právě zde se díky proudění tekutého kovu vytváří magnetické pole planety. Tento složitý proces, označovaný jako geodynamo, funguje jako obří přírodní generátor. Když se změní směr nebo intenzita proudění roztaveného železa, změní se i tvar magnetického pole a s ním i poloha magnetických pólů.
Současná data ukazují, že proudění v zemském jádru je nyní výrazně silnější pod oblastí Sibiře než pod severní Kanadou. Magnetický sever je tak doslova „tažen“ východním směrem, jako by byl přivazován k neviditelnému proudu hluboko v nitru planety. Právě tento posun dynamiky v jádru Země je hlavním vysvětlením náhlého zrychlení pohybu pólu. Nejde tedy o náhodu ani jednorázový výkyv, ale o dlouhodobý fyzikální proces, který má jasně čitelný směr.
Význam této změny není jen akademický. Magnetický sever je základním referenčním bodem pro kompasovou navigaci a s ní souvisí celá řada moderních technologií. Ovlivňuje orientaci letištních drah, záložní navigační systémy, digitální mapové modely, senzory v chytrých telefonech i navigační databáze používané v letectví a námořní dopravě. Dokonce i některé živočišné druhy, například ptáci, velryby nebo mořské želvy, se při migraci řídí zemským magnetickým polem a jeho změny mohou ovlivňovat jejich přirozené trasy.
Zatímco pro běžného člověka zůstává magnetický sever abstraktní představou ze školních učebnic, ve skutečnosti jde o dynamický systém, který se přímo dotýká každodenního fungování moderní civilizace. Čím rychleji se pól pohybuje, tím častěji musí být aktualizovány globální navigační modely a databáze, aby nedocházelo k chybám v orientaci a řízení systémů. Čtyři století záznamů dnes vytvářejí jasný obraz trendu, který nelze přehlížet. Zemský magnetický sever se dal do pohybu, který je rychlejší než kdy dřív, a jeho cesta k Rusku se stává jedním z nejzajímavějších tichých příběhů planety, odehrávajících se hluboko pod povrchem, ale s dopady, které sahají až do našich kapes, aut, letadel i navigačních přístrojů.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
