Herodes Veliký, vládce Judeje dosazený Římany, byl znám svou krutostí, paranoiou a brutalitou. Starověký historik Josephus Flavius zaznamenal desítky případů násilností, včetně vražd vlastních dětí a manželky. Přesto u něj, ani u dalších soudobých historiků, nenajdeme jedinou zmínku o údajné vraždě betlémských nemluvňat, která by se odehrála krátce po narození Ježíše Krista.
„Herodův život je poměrně dobře zdokumentován a je známo, že měl ve svém okolí několik soudobých literátů, jako například Nicolae z Damašku nebo filosofa Filóna. Ani jeden z nich však o události, která by historicky převyšovala svou brutalitou všechny ostatní Herodovy zločiny, nenapsal ani slovo,“ píše ve svém článku Michael R. Burch.
Zdrojem celé tradice je evangelium podle Matouše, konkrétně 2. kapitola, verše 16–18. Podle této pasáže Herodes, rozzuřený lstí mudrců, nechal povraždit všechny chlapce do dvou let v Betlémě a jeho okolí. Tato pasáž je však osamocená a žádné jiné evangelium ani biblický spis se o masakru nezmiňuje. Dokonce ani Lukáš, který rovněž popisuje Ježíšovo narození, tuto událost nijak nezaznamenává.
Navíc mezi Matoušem a Lukášem existuje zásadní chronologický rozpor:
• Matouš tvrdí, že se Ježíš narodil za vlády Heroda (tj. před rokem 4 př. n. l.).
• Lukáš ale spojuje narození s censem pod Quiriniem, který proběhl až v roce 6 n. l., tedy nejméně o 10 let později.
Burch ve svém textu upozorňuje, že Matoušovo evangelium obsahuje více neověřených nebo fantastických prvků, které vyvolávají pochybnosti o jeho historické věrohodnosti. Například tzv. zombie apokalypsa v Matoušovi 27:52–53, kde se popisuje, jak se při Ježíšově smrti otevřely hroby a „mnoho těl svatých vstalo z mrtvých a vstoupilo do svatého města.“
„A přesto žádný římský či židovský kronikář nezaznamenal tuto událost, ačkoli se jednalo o něco naprosto nevídaného,“ píše Burch.
Podobně tříhodinové zatmění Slunce, zmíněné v Matouši 27:45, je astronomicky nemožné, neboť zatmění trvá maximálně několik minut a nemůže nastat během úplňku (tedy ani při Pesachu, kdy Ježíš podle evangelií zemřel).
Text Michaela R. Burche obsahuje i teologickou kritiku, která si klade otázku: Proč Bůh, pokud věděl o Herodově plánu, nezasáhl a nezachránil všechny děti? Proč varoval pouze Josefa, aby uprchl s Marií a dítětem, zatímco ostatní rodiny ponechal osudu?
„Pokud byl Bůh vševědoucí a všemocný, jak mohl nechtěně pomoci Herodovi uskutečnit masakr tím, že skrze hvězdu přivedl mudrce přímo do Jeruzaléma?“ ptá se Burch.
Psali jsme:
Tyto otázky se stávají součástí širší debaty o povaze biblického Boha v kontextu tzv. teodiceje – hledání ospravedlnění existence zla ve světě, který údajně stvořil dobrý a všemohoucí Bůh.
Někteří badatelé se domnívají, že celý příběh o masakru je narážkou na příběh Mojžíše, který jako dítě unikl faraonovu nařízení o vyhlazení hebrejských chlapců. Tato paralela měla posílit Matoušovu tezi, že Ježíš je nový Mojžíš, nový vyvolený zachránce Izraele.
Z literárního hlediska je „masakr neviňátek“ součástí teologické agendy Matoušova evangelia, nikoli důsledným historickým popisem.
Vědecká a historická analýza dnes většinově považuje “masakr neviňátek” za literární fikci, sloužící ke zdůraznění Ježíšovy role jako Mesiáše. Nedostatek historických dokladů, vnitřní rozpory mezi evangelii a fantastické prvky evangelia podle Matouše činí tento příběh nepravděpodobným z hlediska historické reality.
„Zemětřesení, zombíci a tříhodinová tma? A nikdo si toho nevšiml? Ho-hum,“ uzavírá s kousavou ironií Burch.
(mia, thehypertexts.com, foto: aiko)
