Na počátku 20. století byla příčina bakteriálních infekcí, jako je zápal plic, předmětem intenzivního výzkumu. Frederick Griffith se zaměřil na bakterii Streptococcus pneumoniae, která existuje ve dvou formách:
• S-kmen (smooth): virulentní, s hladkým povrchem díky polysacharidovému pouzdru.
• R-kmen (rough): nevirulentní, bez pouzdra, s drsným povrchem.
Griffithovým cílem bylo zjistit, jak tyto formy ovlivňují patogenitu bakterie.
Griffith aplikoval laboratorním myším sérii injekcí:
1. Živé S-bakterie: myši zemřely.
2. Živé R-bakterie: myši přežily.
3. Tepelně usmrcené S-bakterie: myši přežily.
4. Směs živých R-bakterií a usmrcených S-bakterií: myši zemřely, a v jejich krvi byly nalezeny živé S-bakterie.
Tento poslední výsledek byl překvapivý. Naznačoval, že R-bakterie byly schopny přijmout nějaký „transformující princip“ z mrtvých S-bakterií, který jim umožnil získat virulentní vlastnosti.
Griffithův experiment byl prvním důkazem, že genetická informace může být přenášena mezi organismy. Ačkoli tehdy nebylo známo, že tímto „transformujícím principem“ je DNA, jeho práce položila základy pro budoucí výzkum.
Psali jsme:
V roce 1944 navázali na Griffithovu práci vědci Oswald Avery, Colin MacLeod a Maclyn McCarty. Jejich experimenty prokázaly, že právě DNA je nositelem genetické informace, čímž potvrdili Griffithovy závěry a otevřeli cestu k moderní molekulární biologii.
Griffithův experiment z roku 1928, ačkoliv původně zaměřený na studium bakteriální virulence, vedl k revolučnímu objevu v genetice. Ukázal, že genetická informace může být přenášena mezi organismy, a položil základy pro identifikaci DNA jako nositele dědičných vlastností. Tento objev měl zásadní vliv na rozvoj genetiky, molekulární biologie a medicíny.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
