V padesátých letech minulého století žil svět v přesvědčení, že technický rozvoj a vědecké poznání dokážou vyřešit téměř jakýkoli problém. Studená válka však proměnila tuto víru v neúprosný závod, v němž se prestiž a bezpečnost států měřily silou zbraní. Právě v tomto kontextu se Spojené státy rozhodly provést sérii jaderných testů, které měly potvrdit jejich technologickou převahu. Jedním z nich byl i test s názvem Castle Bravo, jenž se stal nejsilnější jadernou explozí, jakou kdy americká armáda uskutečnila.
K detonaci došlo v roce 1954 na odlehlém atolu Bikini v Tichém oceánu. Místo bylo vybráno pro svou izolovanost a zdánlivou bezpečnost, která měla minimalizovat rizika pro okolní svět. Výbuch však překonal veškerá očekávání. Jeho síla dosáhla přibližně patnácti megatun TNT, což znamenalo energii více než tisíckrát vyšší, než jakou uvolnila atomová bomba svržená na Hirošimu. Ohnivá koule se během okamžiků proměnila v gigantické hřibovité mračno, které vystoupalo do výšky desítek kilometrů a bylo viditelné na stovky kilometrů daleko.
Americké letouny, které test sledovaly, pořídily záběry, jež dodnes působí téměř neskutečně. Kamera zachytila okamžik, kdy se mořská hladina doslova zvedla pod tlakem exploze a nad atolem se vytvořil obraz připomínající apokalyptickou vizi. To, co mělo být kontrolovaným experimentem, se však vymklo plánům vlastních tvůrců. Vědci při konstrukci bomby použili nové termonukleární palivo na bázi lithia, u něhož předpokládali přesně vypočitatelný průběh reakce. Výpočty se ale ukázaly jako zásadně chybné.
Výsledkem byla exploze několikanásobně silnější, než se původně předpokládalo. Radioaktivní spad se rozšířil do mnohem větší oblasti, než americké velení očekávalo, a zasáhl nejen okolní ostrovy, ale i civilní obyvatele a vojenský personál. Někteří lidé byli vystaveni vysokým dávkám radiace bez odpovídající ochrany, protože s takovým scénářem se při plánování jednoduše nepočítalo. Následky se začaly projevovat postupně a s odstupem času se ukázalo, že test měl dlouhodobý dopad na zdraví i životní prostředí celého regionu.
Castle Bravo se tak stal symbolem okamžiku, kdy se iluze plné kontroly nad jadernou silou definitivně rozpadla. Zkouška, která měla potvrdit technickou dokonalost a strategickou převahu, se proměnila v memento lidské omezenosti a nepředvídatelnosti přírodních zákonů. Americká administrativa byla nucena čelit kritice i otázkám, zda je možné podobné experimenty považovat za přijatelné riziko ve jménu národní bezpečnosti.
Z dnešního pohledu nepůsobí Castle Bravo jako triumf, ale jako varování. Připomíná dobu, kdy fascinace silou atomu přehlušila obavy z následků a kdy se hranice mezi vědeckým pokrokem a hazardem nebezpečně stírala. Záběry obrovského hřibu nad oceánem tak nejsou jen historickým dokumentem studené války, ale i symbolem okamžiku, kdy lidstvo poprvé naplno pochopilo, že některé síly dokáže uvolnit, ale nikdy zcela ovládnout.
(vlk, prvnizprávy.cz, foto: aiko)
