V říjnu roku 310 před naším letopočtem, v makedonském měsíci Dios, vznikl v egyptské Elephantině dokument, který dnes patří k nejcennějším písemným památkám starověkého světa. Nejstarší přesně datovaný řecký papyrus není žádný královský dekret ani vojenský rozkaz, ale obyčejná manželská smlouva mezi dvěma Řeky žijícími v ptolemaiovském Egyptě. V době, kdy byla vzpomínka na tažení Alexandra Velikého stále živá a jeho mince obíhaly v každodenním obchodu, se zde zapisoval lidský příběh, který je překvapivě moderní svou strukturou, právní přesností i důrazem na rovnováhu práv a povinností obou manželů.
Smlouva byla sepsána „v sedmém roce vlády Alexandra, syna Alexandra, ve čtrnáctém roce satrapie Ptolemaia“ a zaznamenává sňatek Hérakleida a Demetrie z ostrova Kos. Text přesně uvádí jejich původ, jména rodičů i skutečnost, že oba byli svobodného původu. Demetria do manželství přináší věno v podobě oděvů a šperků v hodnotě tisíce drachem, což byla v té době značná suma. Hérakleidés se na oplátku zavazuje zajistit vše, co náleží svobodné ženě, a společně mají bydlet tam, kde se po dohodě otce Demetrie a samotného ženicha ukáže jako nejlepší.
Nejzajímavější část smlouvy však přichází v pasážích o odpovědnosti a sankcích. Pokud by byla Demetria přistižena při hanebném chování vůči manželovi, přišla by o celé věno, ovšem pouze za podmínky, že by Hérakleidés své obvinění prokázal před třemi uznanými svědky schválenými oběma stranami. Stejná pravidla platí i opačně. Hérakleidés nesmí přivést do domu jinou ženu, mít s jinou ženou děti ani se k Demetrii chovat špatně pod jakoukoli záminkou. Pokud by se toho dopustil a Demetria by to dokázala před třemi společně uznanými svědky, musí nejen vrátit celé věno, ale zaplatit i pokutu dalších tisíc drachem ve stříbře raženém s podobiznou Alexandra Velikého.
Text jde ještě dál a dává Demetrii a jejím zástupcům právo přímého výkonu rozhodnutí, tedy možnost vymáhat závazky na osobě i majetku Hérakleida, a to na souši i na moři, jako by šlo o rozsudek soudu. Smlouva má platnost kdekoliv, kde ji kterákoliv strana předloží, a každý z manželů má právo mít vlastní kopii dokumentu. Nechybí ani seznam svědků z různých řeckých měst, což ukazuje na kosmopolitní prostředí ptolemaiovského Egypta, kde se mísily řecké, egyptské i makedonské vlivy.
Tento papyrus není jen archeologickou kuriozitou, ale fascinujícím svědectvím o tom, že právní myšlení antického světa bylo mnohem propracovanější, než si často představujeme. Ukazuje společnost, která dokázala přesně formulovat práva, povinnosti, důkazní pravidla i sankce a která v manželství neviděla pouze soukromý svazek, ale právní institut s jasně definovanými pravidly. Nejstarší řecký papyrus tak není jen kusem starého papíru, ale živým dokumentem civilizace, která už před více než dvěma tisíci lety chápala, že stabilita společnosti začíná u spravedlivých a vyvážených vztahů mezi lidmi.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
