Když v roce 1845 zemřel Andrew Jackson, očekávalo se, že jeho pohřeb v Nashvilleproběhne v důstojném duchu odpovídajícím bývalé hlavě státu. Místo toho se z něj stal příběh, který přežil generace a dodnes balancuje na hraně mezi historií a legendou, přičemž v hlavní roli nefiguruje politik ani generál, ale papoušek.

Jackson byl známý svou výbušnou povahou a nevybíravým jazykem, což ostatně odpovídalo jeho politickému stylu i době. Jeho okolí tuto vlastnost dobře znalo a podle dobových svědectví ji sdílel i jeho domácí mazlíček, papoušek druhu žako šedý jménem Poll. Tento druh je známý mimořádnou schopností napodobovat lidskou řeč, a pokud je vystaven dostatečně expresivnímu prostředí, dokáže si osvojit i slovník, který by se do společnosti příliš nehodil.


Zajímavé je, že tato historka není jen folklorním výmyslem bez opory. Objevuje se v několika historických záznamech a připomínkách účastníků, i když detaily se liší. Právě tato nejednoznačnost dává příběhu zvláštní autenticitu, protože ukazuje, jak se osobní vzpomínky prolínají s legendou. Někteří historici upozorňují, že vyprávění o papouškovi mohlo být zveličeno, jiní však poukazují na to, že Jacksonova pověst i schopnosti žaků činí celý incident velmi pravděpodobným.

Celá epizoda navíc odhaluje něco hlubšího než jen kuriózní moment. Ukazuje, jak silně může osobnost politika ovlivnit i jeho bezprostřední okolí. Jackson byl prezidentem, který rozděloval společnost a jeho styl komunikace byl často tvrdý a konfrontační. Pokud papoušek skutečně opakoval jeho slova, pak šlo o jakési nechtěné zrcadlo jeho veřejného i soukromého projevu.


Dnes je tato historka často připomínána jako důkaz toho, že i velké dějiny mají své nečekané a lidsky blízké momenty. V době, kdy se politická komunikace opět dostává pod drobnohled, může příběh papouška Polla působit překvapivě aktuálně. Ukazuje totiž, že jazyk, který politici používají, nezůstává bez následků a někdy se může ozvat i tam, kde by to nikdo nečekal.