Ve chvíli, kdy si většina lidí vybaví mafiánského zabijáka, představí si muže v klobouku, s koltem pod kabátem a cigaretou v koutku úst. Jenže realita podsvětí bývá mnohem méně filmová a mnohem děsivější. Jedním z nejkrutějších mužů americké mafie byl Harry Strauss, přezdívaný Pittsburgh Phil. Muž, který podle vyšetřovatelů stál za více než stovkou vražd a podle některých historiků mohl mít na svědomí i několik stovek obětí.
Právě na jeho příběhu je dobře vidět, proč byla americká mafie ve třicátých letech tak obávaná. Nešlo jen o peníze, vydírání a hazard. Šlo o dokonale organizovaný systém strachu, ve kterém byla smrt jen dalším druhem služby. Strauss nebyl impulzivní rváč z hospody. Byl to člověk, který si vraždu promýšlel jako technický problém. A právě proto byl tak nebezpečný.
Narodil se jako Harry Ostrovsky v Brooklynu v roce 1909 a vyrůstal v prostředí chudoby, pouličního násilí a rychlého vzestupu organizovaného zločinu. New York tehdy nebyl romantickou kulisou starých gangsterů, ale městem, kde se obchodovalo se strachem stejně běžně jako s textilem nebo uhlím. Strauss se velmi rychle naučil, že v takovém světě je největší hodnotou schopnost být bezohledný.
Brzy se stal součástí obávané skupiny Murder, Inc., která fungovala jako vykonavatel rozsudků pro americký zločinecký syndikát. Tato organizace nebyla obyčejným gangem. Byla to jakási temná servisní firma pro podsvětí. Když bylo třeba někoho umlčet, zastrašit nebo odstranit svědka, přišla zakázka. A Strauss patřil mezi její nejspolehlivější lidi.
Jeho zvláštností bylo, že se často vyhýbal nošení pistole. Ne proto, že by měl výčitky, ale z čistě praktického důvodu. Nechtěl být při policejní kontrole přistižen se zbraní. Místo toho používal to, co bylo po ruce. Lano, nůž, bodce na led, kovové předměty, improvizované nástroje. Podle svědectví si místo činu pečlivě prohlížel předem, sledoval zvyky oběti a hledal nejjednodušší způsob, jak zabít rychle a bez zbytečné pozornosti. Tato chladná racionalita z něj udělala téměř stroj na likvidaci lidí.
To je na celém příběhu možná nejděsivější. Strauss nebyl výjimkou, ale produktem doby. Amerika po velké hospodářské krizi byla zemí obrovských sociálních rozdílů, korupce a slabých institucí. Zatímco politici mluvili o pořádku, ve stínu velkoměst vznikl paralelní svět, který měl vlastní pravidla, vlastní soudce i vlastní katy. Strauss byl jen jedním z těch, kdo pochopili, že v systému, kde se všechno dá koupit, má lidský život často menší cenu než mlčení.
Jeho konec nakonec přišel ve chvíli, kdy se systém podsvětí začal drolit zevnitř. Klíčovým momentem bylo, když mafiánský zabiják a někdejší insider Abe Reles začal spolupracovat s vyšetřovateli. Právě jeho svědectví pomohlo rozkrýt fungování Murder, Inc. a poslat před soud několik klíčových vrahů. Strauss byl nakonec odsouzen za vraždu Irvinga Feinsteina a v červnu 1941 skončil na elektrickém křesle ve věznici Sing Sing.
Jeho příběh ale není jen krvavou historkou z dávné Ameriky. Je to připomínka, jak snadno může vzniknout svět, ve kterém se násilí stane rutinou a zločin efektivní službou. Mafia nikdy nestála jen na svalech. Stála na strachu, mlčení a na tom, že část společnosti přivykla tomu, co by mělo být nepřijatelné.
Právě proto jsou podobné příběhy stále přitažlivé. Ne kvůli fascinaci zlem, ale proto, že ukazují, jak tenká bývá hranice mezi civilizací a okamžikem, kdy se lidský život začne počítat jen jako položka v ceníku.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
