Plameňáci patří k nejvýraznějším ptákům planety. Věda rozlišuje šest druhů, od největšího plameňáka růžového a amerického přes chilského a malého až po andského a jamezského, kteří obývají vysokohorská andská solná jezera. Čtyři z nich jsou podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) ohrožené, přičemž andský druh spadá přímo do kategorie zranitelný. Největší hrozbu představuje úbytek vody, klimatické výkyvy a rostoucí tlak na andská slaniska, kde se tyto ptáky soustřeďují.
Jejich růžová až šarlatová barva není vrozená. Mláďata se líhnou šedá a typické zbarvení získávají až díky potravě bohaté na karotenoidy. Pigmenty z řas, žábronožek a larev se ukládají do per, kůže i zobáku a hlavní roli u dospělců hraje ketokarotenoid canthaxanthin. Bez takové stravy barva vybledne, a proto se v lidské péči krmivo obohacuje o karotenoidové složky. Studie navíc potvrzují, že sytost zbarvení signalizuje zdravotní kondici i rodičovskou zdatnost.
Způsob jejich výživy je stejně neobvyklý jako účinný. Plameňáci krmí hlavou dolů a filtrují vodu pomocí lamelovitých struktur na okrajích zobáku, přičemž svalnatý jazyk vytváří podtlak a prohání vodu skrze filtr. Klasické studie popisují tuto mechaniku jako biologický prototyp filtrace, avšak nové experimenty z roku 2025 odhalily překvapivý detail. Ptáci během krmení vytvářejí vlastní vírové proudy a pomocí tvaru písmene L u zobáku a charakteristického „pošlapávání“ vody víří sediment i plankton do směru sání. Tento proces zvyšuje účinnost sběru potravy a může inspirovat nové technologie vodních filtrů.
Hnízdění představuje masovou, a přesto přesně načasovanou událost. Kolonie budují kuželovité hnízdní komínky z bahna a většina párů vysedí jediné vejce. Úspěch závisí na synchronizaci celé kolonie a stabilním vodním režimu, protože deště i záplavy určují dostupnost potravy i ochranu před predátory. Inkubace trvá přibližně 27 až 31 dní a o vejce pečují oba rodiče. Po vylíhnutí se mláďata brzy sdružují do „školek“, kde je rodiče rozpoznávají podle hlasu.
Z biologického hlediska je nejpozoruhodnější péče o čerstvě vylíhlé mládě. Rodiče několik týdnů produkují ve svém kropu výživnou sekretorickou „mléčnou“ kaši s červeným nádechem, způsobeným právě karotenoidy včetně canthaxanthinu. Chemické analýzy amerického plameňáka potvrdily, že tato směs obsahuje bílkoviny, tuky, vitamíny i karotenoidy. Díky tomu mláďata rostou i v extrémně chudých a proměnlivých slaniscích, zatímco rodiče během krmení často zesvětlají, protože pigmenty míří do mléka.
Africká srdce plameňáků bijí především v Botswaně, v oblasti pánví Makgadikgadi a Sua. Po deštích se tato mělká údolí promění v dočasná jezera s bohatstvím řas a bezpečnou hladinou, kde dochází k ohromným koncentracím i k hnízdění. Kombinace satelitního průzkumu a umělé inteligence potvrdila v roce 2024 výskyt až půl milionu jedinců a zároveň zdůraznila potřebu chránit vodní režim těchto pánví.
Na druhém konci světa je situace méně povzbudivá. V Andách se rostoucí poptávka po bateriích promítá do těžby lithia v solných pánvích Atacamy a v argentinských provinciích Salta, Jujuy a Catamarca. Odborné studie prokazují, že kombinace těžby a klimatických změn snižuje hladinu vody i produktivitu ekosystémů a tím i početnost andských druhů. Terénní výzkumy i satelitní data dokumentují nejen pokles vody a vegetace, ale i postupné klesání terénu v aktivně těžených oblastech. Dopady se promítají do ekosystémů i do života místních komunit, které jsou na vodě závislé.
Psali jsme - Zázrak ve Fátimě: den, kdy slunce „tančilo“ před zraky tisíců
Objevují se však i opatrně optimistické poznatky. Aktuální zpráva specialistické skupiny IUCN pro plameňáky z roku 2025 uvádí, že karibské populace zatím nesplňují kritéria pro zařazení mezi zranitelné druhy. Tato zjištění ovšem závisí na dlouhodobém monitoringu a ochraně klíčových hnízdišť i tahových zastávek.
Plameňáci tak představují dokonalý symbol dnešní ochrany přírody. Věda už rozumí fyzice jejich vírového lovu i chemii pigmentů, zná přesně jejich hnízdní cykly a dokáže je sledovat pomocí satelitů i dronů. Přesto stačí několik suchých sezón nebo nenasytný průmysl a celé kolonie mohou ztratit vodu i potravu. Budoucnost růžových hejn proto závisí na tom, zda se podaří zachovat vodní rovnováhu slanisek od Botswany po andské Altiplano a zda těžba strategických surovin přestane „pít ze stejného poháru“ jako ptáci, kteří proměňují poušť v živé moře.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
