V západních společnostech se v posledních letech láme dlouhé období, kdy progresivní narativ dominoval médiím, kulturním institucím i akademickému prostoru. Volební výsledky, pouliční protesty i posuny ve veřejné debatě ukazují, že část veřejnosti se od tohoto rámce odklání a hledá jiné interpretační klíče k politice, migraci, energetice či svobodě projevu. Místo sebereflexe se však část progresivních elit snaží tento posun vysvětlit vnějšími vlivy, ideálně technickými a zdánlivě neutrálními. Do tohoto rámce zapadá i nová studie publikovaná v prestižním časopise Nature, která má dokazovat, že algoritmus sociální sítě X údajně posouvá uživatele k konzervativnějším postojům. Závěry práce rychle převzala hlavní média, včetně španělského deníku El Mundo, který hovořil o tom, že síť dokáže „udělat z uživatele pravicově smýšlejícího, aniž by si toho všiml“.
Podle serveru The European Conservative však při podrobnějším čtení studie vyvstává řada problémů, které se v mediálních interpretacích zcela ztrácejí. Autoři hovoří o takzvaném konzervativním efektu algoritmu, který má po zapnutí personalizovaného feedu zvýšit expozici konzervativnímu obsahu o několik procent a zároveň snížit viditelnost tradičních médií. Už zde se objevuje první zásadní metodická slabina. Studie totiž implicitně pracuje s předpokladem, že tradiční média představují ideologicky neutrální referenční bod. Tento předpoklad však neodpovídá dlouhodobým výzkumům mediálního prostředí ve Spojených státech ani v Evropě, které opakovaně poukazují na převahu liberálně progresivních rámců v hlavním mediálním proudu. Pokud je tradiční mediální obsah vydáván za neutrální standard, pak jakýkoli posun směrem k jiným zdrojům je automaticky interpretován jako ideologická manipulace, nikoli jako pluralizace informačního prostoru.
Další zjištění studie působí spíše banálně než jako důkaz manipulace. Autoři tvrdí, že algoritmus doporučuje účty konzervativních aktivistů, které uživatelé začnou sledovat, a že tyto účty se následně objevují i ve chronologickém zobrazení. To je ovšem základní funkcí jakékoli sociální sítě. Pokud se uživatel rozhodne nějaký účet sledovat, je logické, že se mu jeho příspěvky budou zobrazovat bez ohledu na to, zda má zapnutý personalizovaný feed, nebo chronologické řazení. Interpretovat tento mechanismus jako důkaz ideologického posunu řízeného algoritmem znamená zaměňovat svobodnou volbu uživatele za technický nátlak.
Závažnější je však implicitní antropologický předpoklad celé studie. Uživatel je zde líčen jako pasivní objekt, který bez vlastního úsudku přijímá postoje podsouvané algoritmem, aniž by si to uvědomoval. Tento obraz redukuje jednotlivce na jakéhosi mechanického konzumenta obsahu a popírá základní předpoklad svobodné vůle. Výzkum vůbec nezvažuje možnost, že lidé aktivně vyhledávají alternativní názory právě proto, že pociťují nespokojenost s uniformitou mediálního mainstreamu. To je přitom v současném polarizovaném prostředí zcela realistický scénář. Uživatelé často nepřecházejí k jiným zdrojům proto, že by byli zmanipulováni algoritmem, ale proto, že chtějí konfrontovat oficiální výklad reality s jinými perspektivami.
Načasování výzkumu navíc vyvolává další pochybnosti o jeho vypovídací hodnotě. Studie byla realizována krátce po dramatických politických událostech kolem Donalda Trumpa a jeho soudních kauz, v období mimořádného politického napětí. V takové situaci je veřejná debata přirozeně vyostřená a názory jsou formovány především reálnými událostmi, nikoli drobnými změnami v algoritmickém řazení příspěvků. Zkoumat údajnou neutralitu sociální sítě v okamžiku, kdy společnost prochází politickou krizí, znamená zaměňovat vliv historických okolností za technický efekt digitální platformy.
Psali jsme - Jan Schneider: Petr Pavel trochu jinak
Problematická je také absence seriózního srovnání s obdobím před převzetím sítě Elonem Muskem. Autoři sice odkazují na starší výzkumy, avšak nepoužívají shodnou metodologii, která by umožnila skutečně porovnat, zda došlo k významnému posunu v algoritmickém chování platformy. Zároveň se výzkum soustředí výhradně na postoje k Donaldu Trumpovi, což samo o sobě posouvá rámec studie do ideologicky zatížené roviny. Neexistuje například obdobná analýza zaměřená na postoje k prezidentu Joeu Bidenovi v období citlivých kauz kolem jeho rodiny, která by umožnila vyváženější pohled na to, jak se algoritmus chová k různým politickým aktérům.
Celkově tak studie poskytuje spíše munici pro mediální interpretace, které hledají jednoduchého viníka společenských posunů, než solidní vědecký základ pro pochopení dynamiky digitální veřejné sféry. Namísto poctivé analýzy strukturálních příčin nespokojenosti voličů, selhání veřejných politik či únavy z ideologických dogmat se část elit uchyluje k vysvětlení, že za vše může algoritmus jedné sociální sítě a její majitel. Tento narativ je lákavý, protože zbavuje odpovědnosti samotné politické a mediální aktéry. Pokud však chtějí progresivní kruhy skutečně porozumět tomu, proč se část společnosti odklání od jejich agendy, budou muset hledat odpovědi ve vlastních rozhodnutích, prioritách a schopnosti vést otevřenou debatu, nikoli v kódu digitálních platforem.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: Did the Algorithm Shift Users to the Right? The Flimsy Case Against X
