ANO představuje v české politice zvláštní paradox. Na rozdíl od tradičních stran netrpí krizí identity ani vnitřní nejistotou. ANO přesně ví, čím je. Nástrojem moci. Zatímco ostatní strany vedou spory o hodnoty, ideje a směr, ANO nabízí jednoduchý a pro mnohé uklidňující příslib. Stát bude řízen, problémy budou řešeny a politika se nebude zbytečně komplikovat debatami. Právě tato jednoduchost je zdrojem jeho síly i zásadního problému.
V současné etapě, kdy ANO znovu nese vládní odpovědnost, postavilo premiéra a stojí v čele koaličního kabinetu, se tento model projevil naplno. Vládnutí ANO není postaveno na programových střetech ani na dlouhých politických diskusích. Je založeno na centralizovaném rozhodování, silném premiérském postavení a důsledné kontrole politického prostoru. Koaliční partneři v tomto uspořádání nehrají roli rovnocenných nositelů politiky, ale spíše stabilizačního doplňku, který umožňuje výkon moci bez nutnosti širšího konsenzu.
ANO nikdy nebylo klasickou politickou stranou. Nevzniklo jako nositel ideového směru, ale jako reakce na frustraci z politiky samotné. Od počátku stavělo na představě, že stát je firma, kterou je třeba řídit efektivně, a že tradiční politické strany nejsou schopny výsledků. Tento rámec se ukázal jako mimořádně funkční a v současné vládní roli ještě zesílil. Premiér je prezentován jako hlavní manažer, vláda jako výkonný tým a stát jako servisní organizace. Politika se redukuje na řízení a komunikaci.
Absence jasné ideologie není slabinou, ale základním stavebním kamenem tohoto modelu. ANO se nemusí rozhodovat, zda je levicové nebo pravicové. Podle situace kombinuje sociální sliby s rétorikou odpovědnosti, kritiku zadlužování s ochotou utrácet a důraz na pořádek s flexibilním přístupem k pravidlům. Tyto rozpory nejsou chybou, ale strategií. Vládní politika ANO se neřídí programem, ale průzkumy, náladami a okamžitým politickým ziskem.
Ve vládní praxi se to projevuje důrazem na krátkodobou stabilitu a viditelné kroky, které lze rychle komunikovat voličům. Strukturální reformy, které by vyžadovaly konflikt, vysvětlování a politické ztráty, zůstávají stranou. ANO nevládne skrze spor o směr, ale skrze správu přítomnosti. Parlamentní debata se dostává na okraj, zatímco klíčová rozhodnutí se soustřeďují do úzkého kruhu vedení vlády.
Zvláštní pozornost si zaslouží vztah ANO k demokratickým institucím v této fázi vládnutí. Formálně jsou respektovány, prakticky však vnímány jako nástroje, které mají fungovat hladce a bez odporu. Jakmile začnou klást otázky, zpomalovat rozhodování nebo zpochybňovat směr vlády, jsou označovány za překážku. Demokracie v tomto pojetí není hodnotou, ale procesem, který má sloužit výkonu moci. Pokud neslouží, stává se problémem.
ANO má v této etapě jednu zásadní výhodu. Nemusí vysvětlovat. Jeho voliči neočekávají ideovou konzistenci ani dlouhodobou vizi. Očekávají pocit, že někdo situaci řídí a že stát funguje. Tento vztah osvobozuje hnutí od klasické politické odpovědnosti. Program ustupuje pocitu výkonu. Debata ustupuje obrazu kontroly.
Tento model však nese i vážná rizika. Vládnutí založené na jedné dominantní osobnosti a centralizované moci je stabilní jen do té doby, dokud funguje důvěra v její schopnost situaci zvládat. Vnitřní struktury ANO zůstávají slabé, politická diskuse uvnitř hnutí je minimální a schopnost regenerace omezená. Jakmile se vyčerpá základní příběh o řízení státu bez politiky, nemá ANO připravenou alternativu.
ANO tak v současné vládní roli nepředstavuje řešení krize české politiky, ale její důsledek. Vyplňuje prostor, který vznikl selháním tradičních stran, neschopností vést srozumitelný spor o směr země a obavou nést politické náklady. Vládne proto, že ostatní nedokázali nabídnout přesvědčivou alternativu.
Pointa je jednoduchá a znepokojivá. ANO dnes vládne ne proto, že by nabízelo lepší politiku, ale proto, že politika jako spor o hodnoty ustoupila řízení bez odpovědnosti. Dokud bude česká politika hledat klid místo směru, zůstane u moci ten, kdo slíbí, že vše zařídí. I kdyby tím politiku samotnou postupně vyprázdnil.
(Jiří Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
