Česká armáda přiznává závažné nedostatky ve své připravenosti. Podle připravované Koncepce výstavby Armády ČR 2040 neplní Česká republika 70 procent aliančních cílů výstavby vojenských schopností a zásoby některých druhů materiálu by vystačily pouze na několik dnů bojové činnosti. Přesto vláda Andreje Babiše plánuje výraznější růst obranných výdajů až po roce 2029. Dokument, který má kabinet projednat 2. listopadu, tak odhaluje zásadní rozpor mezi bezpečnostními potřebami státu, jeho závazky vůči NATO a skutečnými rozpočtovými možnostmi. Česká republika přitom již vynakládá na obranu stovky miliard korun, ale řada základních vojenských schopností zůstává nedostatečně zajištěna.
Nová koncepce, jejíž obsah zveřejnily ČTK a Český rozhlas, upozorňuje na dlouhodobé nedostatky ve výzbroji, logistice, infrastruktuře a personálním zabezpečení. U finančně nejnáročnějších aliančních cílů Česko zaostává o pět až deset let. Armáda současně podle dokumentu nedisponuje všemi schopnostmi potřebnými pro dlouhodobý konflikt vysoké intenzity.
Zvlášť závažná je situace v zásobování. Některé druhy materiálu by vystačily pouze na několik dnů, jiné na několik týdnů bojové činnosti. To neznamená, že by celá armáda byla po několika dnech neschopná boje, ale upozorňuje to na nedostatečné rezervy pro dlouhodobé nasazení.
Nedostatky se týkají také protivzdušné a protidronové obrany, logistiky a schopnosti přijímat spojenecké jednotky. Válka na Ukrajině přitom ukazuje, jak zásadní význam mají drony, elektronický boj, dostatečné zásoby munice a schopnost rychle nahrazovat ztracenou techniku.
Armáda potřebuje také více personálu. V červnu měla přibližně 25 700 profesionálních vojáků a přes pět tisíc příslušníků aktivní zálohy. Koncepce počítá s nejméně 32 tisíci profesionály a deseti tisíci záložníky do roku 2030. Dřívější propočty však hovořily o potřebě 37 500 profesionálních vojáků pro splnění aliančních požadavků. Vzniká proto otázka, zda plánovaný personální růst skutečně odpovídá potřebám armády, nebo představuje především kompromis mezi vojenskými požadavky a možnostmi státního rozpočtu.
Miliardové nákupy předbíhají skutečnou připravenost
Ministerstvo obrany počítá podle střednědobého výhledu s výdaji přibližně 190,9 miliardy korun v roce 2027, 211 miliard v roce 2028 a 221,8 miliardy v roce 2029. Přesto koncepce upozorňuje, že plánované prostředky neumožní odstranit nejvýznamnější nedostatky ani dokončit modernizaci v původně očekávaném rozsahu.
Podstatná část peněz bude směřovat na již uzavřené smlouvy, zejména na nadzvukové letectvo, protivzdušnou obranu a modernizaci těžké brigády. Na další techniku, zásoby, infrastrukturu a nové schopnosti tak zůstává omezený prostor. Zde se ukazuje zásadní problém armádního plánování. Stát nakupuje drahé zbraňové systémy, ale současně musí zajistit jejich provoz, munici, servis, výcvik a logistiku. Bez těchto výdajů samotné pořízení moderní techniky nezaručuje skutečnou bojovou připravenost.
Aktuálním příkladem je zakázka na 246 bojových vozidel CV90 za 59,7 miliardy korun. Ministr obrany Jaromír Zůna potvrdil odklad dodávky prvních deseti vozidel do roku 2027. Zatím není jasné, zda se zpoždění promítne do dalších etap projektu. Podobné komplikace však ukazují, jak citlivé jsou modernizační programy na dodržování termínů.
Koncepce současně uvádí, že omezené financování do roku 2030 zpomalí výstavbu střední mechanizované brigády, zavádění bezosádkových systémů a rozvoj protidronové obrany. Významnější rozšiřování těchto schopností má přijít až po roce 2030. Vláda plánuje do roku 2029 držet obranné výdaje přibližně na dvou procentech HDP a následně je postupně zvyšovat až na 3,5 procenta v roce 2035. Předchozí vláda Petra Fialy počítala s dosažením tří procent HDP již v roce 2030.
Rozhodující však není samotné procento HDP, ale konkrétní vojenské schopnosti, které stát za vynaložené prostředky získá. Pokud armáda nebude mít dostatek munice, personálu a provozního zabezpečení, ani další miliardové nákupy její připravenost automaticky nezajistí.
Vláda musí vysvětlit, za co stát skutečně platí
Nejzávažnější rozpor nové koncepce spočívá v hodnocení bezpečnostního prostředí. Dokument označuje Rusko za nejvýznamnější bezpečnostní hrozbu a upozorňuje na rostoucí riziko konfliktu mezi Ruskem a NATO. Současně však připouští, že česká armáda nemusí dosáhnout potřebné připravenosti včas. Stát tedy identifikuje závažná bezpečnostní rizika, ale odstranění některých nedostatků odkládá na další desetiletí. To vyvolává otázku, zda jsou současné investiční priority nastaveny správně a zda se dostatečně zohledňují zkušenosti z moderních konfliktů.
Odpovědnost za současný stav nelze přičítat pouze nynější vládě. Nedostatky vznikaly během mnoha let a několika vládních období. Současný kabinet však rozhoduje o tom, zda jejich odstranění urychlí, nebo přijme další odklady.
Závažná je také otázka hospodárnosti již vynaložených prostředků. Česká republika v posledních letech výrazně zvýšila obranné výdaje a uzavřela smlouvy za stovky miliard korun. Přesto armáda upozorňuje na nedostatečnou připravenost v řadě základních oblastí. Ministerstvo obrany by proto mělo předložit přehled, jak se dosavadní investice promítly do skutečně dosažených vojenských schopností. Stejně důležité je stanovit jasné priority, harmonogram jejich plnění a odpovědnost za případné zpoždění.
Nová koncepce ukazuje, že mezi miliardovými nákupy vojenské techniky a skutečnou obranyschopností státu existuje zásadní rozdíl. Armáda potřebuje nejen moderní zbraně, ale také dostatek vojáků, munice, funkční logistiku a schopnost dlouhodobého nasazení. Pokud vláda při schvalování Koncepce výstavby Armády ČR 2040 nepředloží konkrétní finanční a časový plán odstranění nejzávažnějších nedostatků, hrozí, že dokument pouze znovu pojmenuje problémy, jejichž řešení se dlouhodobě odkládá.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
Zdroje: 1. Ministerstvo obrany ČR – Strategické dokumenty a informace; 2. ČTK – Plánované financování zpomalí rozvoj armádních schopností; 3. iROZHLAS – Armáda neplní 70 procent požadavků NATO
