Text britského think tanku RUSI o nutnosti obrany celé společnosti otevírá téma, které v Evropě zní stále naléhavěji, ale politická praxe mu zatím neodpovídá. Autoři pojmenovávají propast mezi ambiciózními strategickými dokumenty a skutečnou připraveností společnosti čelit moderním formám konfliktu, které se neodehrávají jen na bojišti, ale v kyberprostoru, v ekonomice, v informačním prostoru i v každodenním chodu státu. Připomínají, že britská vláda sice mluví o obraně celé společnosti, avšak národní debata, která by měla přetavit obecné proklamace do srozumitelných rolí pro jednotlivé sektory a občany, fakticky nezačala. Odkaz na původní analýzu The UK Whole of Society Defence and the Reality of Modern War tuto mezeru nepřímo potvrzuje, protože upozorňuje na to, že bez politického vedení a dlouhodobé práce s veřejností se z konceptu stává prázdné heslo.
Silnou stránkou britského přístupu je otevřené přiznání, že moderní válka rozostřuje hranici mezi frontou a zázemím. Kybernetické útoky, sabotáže infrastruktury, nátlak skrze dezinformace a hospodářské vydírání zasahují běžný život ještě dříve, než by došlo na otevřený vojenský střet. Slabou stránkou je však spoléhání na předpoklad, že společnost se v krizové chvíli semkne sama od sebe. Historická paměť, na kterou Británie dlouho stavěla, se vytrácí a profesionální armáda se stala odděleným světem, který velká část veřejnosti vnímá spíše skrze vzdálené zahraniční mise než skrze osobní zkušenost. To oslabuje realistické porozumění rizikům a vytváří falešný pocit, že obrana je výhradní úkol ozbrojených sil.
Autoři správně upozorňují, že odolnost není jen o počtech vojáků, ale o schopnosti udržet v chodu dopravu, zdravotnictví, energetiku, telekomunikace a průmysl. Právě zde se ukazuje největší rozpor mezi proklamovanou strategií a každodenní realitou. Stát, který dlouhodobě šetří na infrastruktuře, podceňuje ochranu kritických sítí a spoléhá na tržní mechanismy v sektorech s bezpečnostním významem, nemůže v krátké době vybudovat robustní obrannou kapacitu celé společnosti. Varování před tím, že obrana v rozpočtových debatách trvale prohrává se zdravotnictvím či sociálními výdaji, není cynické, ale realistické. Bez srozumitelného vysvětlení veřejnosti, proč je bezpečnost předpokladem fungování všech ostatních politik, zůstane obrana politicky slabým tématem.
Zrcadlo, které britská analýza nastavuje, je pro Českou republiku neméně nepříjemné. I zde se pojem odolnosti společnosti často používá v dokumentech a projevech, avšak v praxi se rozpadá na izolované projekty bez jasného vedení a bez trvalé komunikace s veřejností. Debata o civilní obraně, krizové připravenosti obcí, ochraně infrastruktury a kybernetické bezpečnosti se objevuje především v reakci na konkrétní incidenty, nikoli jako součást systematické politiky. Vztah společnosti k armádě zůstává vlažný, protože povinná služba je dávno minulostí a zkušenost s válkou je zprostředkovaná médii. Přesto se očekává, že v případě vážné krize budou lidé disciplinovaně spolupracovat se státními institucemi, které dlouhodobě trpí nízkou důvěrou.
Analýza dále připomíná, že odolnost není spontánní vlastnost národa, ale výsledek dlouhodobé práce se školami, zaměstnavateli, místní samosprávou i občanskou společností. Pokud se v Česku o obraně mluví převážně v technických termínech výdajů na zbrojení a aliančních závazků, míjí se podstata problému. Bez přípravy civilních sektorů, bez jasných plánů pro ochranu kritických provozů a bez otevřené komunikace o tom, jak by se stát i občané chovali v dlouhodobé krizi, zůstává i česká připravenost spíše deklarací než skutečnou schopností.
Nejproblematičtější je tichý předpoklad politických elit, že společnost se v kritické chvíli přizpůsobí sama. Britská zkušenost ukazuje, že dobrá vůle nestačí, pokud lidé nevědí, jak konkrétně pomoci a jaké jsou jejich role. Totéž platí v českém prostředí, kde se krizové plánování často redukuje na administrativní cvičení institucí, nikoli na skutečné zapojení občanů. Bez realistické debaty o nepohodlných scénářích, o rizicích hybridních útoků a o dopadech dlouhodobého konfliktu na ekonomiku i sociální soudržnost zůstane odolnost jen slovem v koncepčních materiálech.
Britská analýza tak nepřináší jednoduchá řešení, ale varování před promarněným časem. Pokud se politická reprezentace spokojí s rétorikou a nepřetaví ji do srozumitelných kroků pro veřejnost, vznikne nebezpečná mezera mezi očekáváním a schopností reagovat. Pro Českou republiku je toto varování aktuální o to víc, že spoléhání na spojence nemůže nahradit domácí připravenost společnosti. Obrana celé společnosti není módní slogan, ale nepříjemná výzva, která vyžaduje politickou odvahu, dlouhodobé investice a otevřenou komunikaci s občany.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://www.rusi.org/explore-our-research/publications/commentary/uk-whole-society-defence-and-reality-modern-war
