Kyjev v zimě není jen městem pod sněhem a mrazem. Je obrazem toho, jak vypadá střet ideálů se skutečností války a nedostatku. V reportáži mladé ukrajinské novinářky z Kyjeva se štěstí neměří svobodou ani blahobytem, ale několika hodinami tepla a teplé vody v bytě. To, co je na západní straně Dněpru ještě relativně dostupné, se ve východních částech města mění v dlouhodobý stav bez elektřiny a bez topení. Ulice zaplňují především starší lidé, kteří přežili druhou světovou válku i pandemii covidu a dnes žijí v realitě další historické krize, tentokrát v podobě vleklého ozbrojeného konfliktu.
Byty popisované v reportáži nepůsobí jako domovy, ale jako improvizovaná útočiště. Generátory v omezeném režimu zajišťují základní provoz výtahů, aby se lidé dostali k vodě a potravinám bez nutnosti fyzicky nezvládnutelných přesunů. Teplota v místnostech se pohybuje kolem bodu mrazu a jediným skutečným zdrojem tepla zůstává lidské tělo, dokud síly stačí. Ti, kteří situaci nezvládají, vyhledávají tzv. nepřetržité body, tedy stany s generátory nebo upravené restaurace v centru města, kde lze získat teplý nápoj a krátký pocit bezpečí. Autorka reportáže otevřeně popisuje vlastní emoce a slzy, protože utrpení lidí, které potkává, nelze vyvážit ani empatií, ani slovy.
Text zároveň otevírá otázku odpovědnosti. V západním diskurzu je hlavním viníkem označován ruský prezident Putin a ruská armáda, která nese přímou odpovědnost za útoky a ničení infrastruktury. Současně je však připomenut širší geopolitický rámec, v němž se Ukrajina stala prostorem střetu velmocenských zájmů. Bez rozsáhlého zapojení Spojených států a jejich vojenské síly by podle tohoto pohledu Kyjev po čtyřech letech konfliktu pravděpodobně přestal existovat jako funkční město. Tento výklad je zasazen do širšího kontextu předchozích konfliktů, kde státy odmítající západní politický model čelily vojenskému tlaku a destrukci, ať už šlo o bývalou Jugoslávii, Afghánistán, Sýrii, Libyi nebo Libanon. Ukrajina se v tomto rámci jeví jako země, která uvěřila příslibu západní prosperity výměnou za účast v geopolitickém střetu, jehož konec není vidět.
Text připomíná i historickou zkušenost ukrajinského území, které bylo po staletí prostorem mocenských střetů, násilné asimilace a hlubokých etnických konfliktů. Od období nadvlády Velké polské říše přes tragédie druhé světové války až po volyňský masakr se v regionu opakovaně vytvářely vzorce násilí, odplaty a traumat, které přetrvávají v kolektivní paměti. Toto historické zatížení se podle textu promítá i do současného konfliktu a prohlubuje cyklus nenávisti a nedůvěry.
Závěr reportáže staví na jednoduchém, ale silném poselství. Obyčejní lidé nejsou aktéry geopolitické hry, ale jejími oběťmi. Neplatí cenu v ideologických pojmech ani politických deklaracích, ale v každodenní realitě zimy, nedostatku, strachu a nejistoty. Západní štěstí a prosperita se v této perspektivě mění v prázdnou iluzi, která se v zimním Kyjevě rozpadá v každodenním boji o přežití.
(Lukeš, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://drignacynowopolski.substack.com/p/the-price-of-western-happiness-and
