Důvěra veřejnosti na historickém minimu

Veřejnoprávní médium má sloužit veřejnosti. Ale co když už veřejnost o jeho služby nestojí? Podle nedávného exkluzivního průzkumu společnosti SANEP pro XTV označila téměř polovina populace (49,6 %)Českou televizi za nedůvěryhodnou, zatímco pouze 36,2 % respondentů jí důvěřuje. Zbytek se nedokázal jednoznačně vyjádřit (14,2 %).

Tato čísla jsou velmi znepokojivá a v demokratické společnosti alarmující. Média, která ztrácejí důvěru veřejnosti, totiž ztrácejí i legitimitu svého financování a své společenské poslání.

Lidé nechtějí platit za něco, co nesledují

Možná ještě závažnější než krize důvěry je prostý fakt, že lidé Českou televizi nesledují. Až 77,7 % respondentů v květnovém průzkumu přiznalo, že nevěnuje ČT žádnou pozornost. Sleduje ji tedy pouze necelá čtvrtina národa. Jak může být obhajitelné, že médium s takto nízkým dosahem má povinně vybírané financování?

Obhajoba veřejné služby zde selhává, zvláště pokud médium nenaplňuje potřeby většiny občanů, ale zároveň si nárokuje jejich peníze.

ČT sport: Z kdysi prestižního projektu se stává černá díra

Příkladem této krize je sportovní kanál České televize. Zatímco v roce 2006 byla ČT4 Sport hrdou vlajkovou lodí veřejnoprávního vysílání, dnes se stále častěji mluví o jejím konci jako o logickém kroku úspor.

„Z malého ambiciózního projektu za téměř dvě dekády vyrostl obrovský kolos,“ popisuje situaci komentář na zveřejněný na serveru Medium.cz.
Zdrojem tlaku na zrušení nejsou jen ekonomové, ale i samotní diváci. Sportovní přenosy se stávají stále nákladnějšími, zatímco jejich reálný dosah klesá. Výdaje na mzdy v České televizi činí 2,69 miliardy korun ročně a nemalá část míří právě do sportovní sekce. V roce 2025 navíc chybí klíčové akce (OH, ME, MS), což znamená nižší obsah, ale ne nižší náklady.

Ztracená konkurenceschopnost a nesmyslnost duplikace

Kritici dále upozorňují na zbytečné zdvojování přenosů, nadměrné štáby a rostoucí závislost na drahých vysílacích právech. Třeba hokejové přenosy ČT komentují i šestice lidí, z nichž většina je vyslána z místa konání, zatímco komerční stanice si vystačí s menším týmem a studiovým zázemím.

Sportovní fanoušek má dnes na výběr z mnoha komerčních kanálů, streamovacích platforem a specializovaných služeb, často kvalitnějších a flexibilnějších než nabídka ČT sport. 

„Dneska všechny nejlepší sporty jsou na placených kanálech a na ČT sport už toho moc atraktivního nezbývá,“ uvedl k tématu trefně na Seznam Zprávách Václav Dolešjí.

Má ČT vůbec vysílat sport?

Podle kodexu České televize je jejím prvořadým úkolem informovat, vysílat zpravodajství a publicistiku. Právě tyto pořady, např. 168 hodin, však byly nedávno zrušeny či pozastaveny, zatímco sportovní přenosy přežívají. Tím vzniká paradox, kdy drahou a čím dál méně sledovanou složku televize veřejnost platí, zatímco její jádro se utlumuje.

Veřejnoprávní televize má dělat to, co komerční média nedělají


„Veřejnost pouze celou legraci platí a případně pasivně sleduje, to druhé ale čím dál méně,“ napsal v diskusi pod článkem na Seznam.cz Martin Březina.

Politická a ekonomická otázka budoucnosti ČT

Zatímco kritika roste, vedení ČT i politici mlčí. Místo otevřené debaty o reformě se hovoří jen o „symbolickém“ zvyšování poplatků. Přitom inflace, technologický vývoj a dramatická proměna mediálního prostředí zcela mění pravidla hry.

Otázka zní, zda-li ještě vůbec potřebujeme tak rozsáhlou veřejnoprávní televizi. A pokud ano, jak má vypadat její moderní, štíhlá a transparentní verze?

Konec jedné éry?

Příběh ČT sport je příběhem celé České televize. Příliš velká, příliš drahá, příliš odtržená od reality a potřeb společnosti. Pokud má přežít, musí projít dramatickou transformací. A to co nejdříve.

Zatím se však zdá, že největší veřejnoprávní médium žije jen ze setrvačnosti. A navíc z peněz občanů, kteří mu přestávají věřit i jej sledovat.