Chobotnice neziskovek se bojí odhalení. Panenka o manipulaci a vlivu

politika

Novinář Radim Panenka rozebral vliv politických neziskových organizací, médií i zákulisních struktur a tvrdí, že skutečné mocenské vazby zůstávají veřejnosti skryté.

Chobotnice neziskovek se bojí odhalení. Panenka o manipulaci a vlivu
Radim Panenka, novinář
28. března 2026 - 06:05

Nový díl podcastu novináře Radima Panenky je vystavěn jako souvislá, stupňující se výpověď, ve které se střídá kritika médií, politických oponentů i neziskového sektoru s důrazem na připravovaný zákon o transparentnosti financování neziskových organizací. Panenka od začátku pracuje s ostrým rámcem. „Probíhá boj o podstatu našeho státu,“ říká a rozděluje situaci na dvě neslučitelné varianty. Buď rozhodují politici s mandátem od voličů, nebo „média a politické neziskovky a jejich sponzoři, kteří jsou často ze zahraničí a často naprosto neznámí“.

Jeho argumentace se opírá o přesvědčení, že veřejná debata kolem zákona je záměrně zkreslená. Opakovaně mluví o „zmanipulovaných zprávách“ a o kampani, která má podle něj vyvolat dojem, že jde o inspiraci autoritářskými režimy. „Ze všech směrů nás bombardují zmanipulované zprávy,“ zaznívá v jedné z úvodních pasáží. Panenka odmítá označení „ruský zákon“ jako účelovou nálepku, která má diskreditovat samotný princip transparentnosti.

Kritiku směřuje i na prezidenta Petra Pavla, jehož výrok o možném omezení demokracie interpretuje jako nepravdivý. „Omezení demokracie prý spočívá v tom, že neziskovky budou muset říct, kdo je platí. Slyšíte dobře?“ říká s patrnou ironií. Stejně nekompromisně se vymezuje vůči opozici, kterou spojuje s předchozí vládou a obviňuje ji z šíření poplašných scénářů. Připomíná předvolební tvrzení o hrozbě ruských tanků a používá je jako příklad podle něj účelově vyvolaného strachu.


Výraznou linkou podcastu je kritika médií a jejich role při utváření obrazu celé kauzy. Panenka mluví o „mainstreamových médiích, která vyvádí jak smyslů zbavená“ a která podle něj opakují narativ o mezinárodní ostudě. Tento obraz ilustruje na konkrétním článku publikovaném na serveru Politico. Upozorňuje na to, kdo jej napsal, a naznačuje, že zahraniční kritika může mít domácí původ. Tento moment zapadá do širšího tvrzení, že veřejný obraz celé věci je podle něj konstruovaný a neodpovídá realitě.

Jednou z nejostřejších pasáží podcastu je popis reakcí na poradkyni premiéra Natálii Vachatovou. Panenka zde přechází z politické roviny do osobní a mluví o „honu na člověka“. Tvrdí, že nejde o věcnou kritiku, ale o systematickou kampaň doprovázenou urážkami, výhrůžkami a zveřejňováním osobních údajů. „To není žádná kritika. To je ten nejodpornější hnus,“ říká a přirovnává situaci k historickým excesům, čímž podtrhuje závažnost, kterou jí přisuzuje.

Středobodem jeho výkladu zůstává samotný zákon. Panenka jej popisuje jako nástroj, který má přinést základní transparentnost do prostředí organizací, jež podle něj vstupují do politiky bez přímé odpovědnosti vůči voličům. „Ukázat, kdo je platí. Nic jiného ten zákon neříká,“ zdůrazňuje. Odmítá argument, že by šlo o omezení občanské společnosti, a naopak tvrdí, že veřejnost má právo znát zdroje financování těch, kteří se podílejí na formování veřejných rozhodnutí.


Vedle financování však klade důraz na další, jak říká ve svém výkladu, ještě citlivější rovinu. Tou je identita lidí, kteří jsou z těchto prostředků placeni. „Budou muset říct nejen to, odkud berou peníze, ale i koho za tyto peníze platí,“ říká a naznačuje existenci překryvů mezi neziskovým sektorem a státní správou. Jak uvádí, někteří aktivisté mohou současně působit na ministerstvech či jiných institucích a podílet se na tvorbě politik, které jejich organizace prosazují. Právě toto propojení označuje za klíčový důvod, proč zákon vyvolává tak silný odpor.

Panenka ve svém výkladu zmiňuje i konkrétní organizace a oblasti, ve kterých neziskový sektor zasahuje do politiky. Hovoří o migraci, klimatické politice i společenských tématech a tvrdí, že tyto agendy jsou prosazovány bez přímého mandátu od voličů. „Nikdo z vás si nevolil lidi z těchto organizací,“ říká a staví tento argument do kontrastu s rolí volených politiků.


Celý podcast postupně směřuje k vyostřenému závěru. Panenka varuje, že bez přijetí zákona nelze očekávat žádnou zásadní změnu. Tvrdí, že současný stav brání politikům realizovat jejich program, protože podle něj existuje síť vlivu, kterou nelze identifikovat ani kontrolovat. Tento obraz shrnuje metaforou „neziskovkářské chobotnice“, jejíž „chapadla jsou rozlezlá všude“.

Závěr má výrazně mobilizační charakter. Panenka vyzývá posluchače, aby dali najevo podporu politikům, kteří chtějí zákon prosadit. „Občané mají právo vědět, kdo a za čí peníze ovlivňuje jejich život,“ říká a dodává, že bez tohoto kroku „se nezmění zase nic“. Podcast tak nekončí pouze popisem situace, ale přechází v apel, který má posluchače přimět k aktivitě.

Celý projev drží pohromadě výrazná jazyková dynamika. Panenka střídá ironii, ostrá obvinění i emotivní pasáže, přičemž jednotlivé motivy se vracejí a postupně zesilují. Výsledkem je sevřený, konfrontační výklad, který neponechává mnoho prostoru pro odstup, ale právě tím si udržuje pozornost a naléhavost od začátku až do poslední věty.

(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: youtube)


Anketa

Měl by stát zpřísnit pravidla pro sociální dávky?

Ano 42%
transparent.gif transparent.gif
Ne 28%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 30%
transparent.gif transparent.gif