Debata o zdraví populace je dlouhodobě vedena především v rovině zdravotnictví, léčby a nákladů. Jen zřídka se však vede jako debata o státní strategii. Přitom právě prevence je oblast, kde se rozhoduje o budoucí stabilitě společnosti více než v nemocnicích, pojišťovnách nebo rozpočtových kapitolách ministerstev. Pravidelný pohyb, konkrétně každodenní chůze, přestává být individuální lifestyle volbou a stává se strukturálním faktorem veřejného zdraví. Nejde o sport, nejde o fitness, nejde o výkon. Jde o systémový návyk, který má přímý dopad na fungování celé společnosti.
Chůze jako nástroj státní prevence představuje mimořádně levný, dostupný a přitom vysoce účinný mechanismus ochrany zdraví populace. Nevyžaduje infrastrukturu, technologie ani investice do složitých systémů. Nevyžaduje dotace, granty ani marketingové kampaně. Vyžaduje pouze prostředí, které pohyb umožňuje, podporuje a neblokuje. Ve chvíli, kdy stát buduje města orientovaná na automobilovou dopravu, dlouhé dojezdové vzdálenosti, sedavý životní styl a fragmentaci komunitního prostoru, systematicky produkuje zdravotní zátěž. Naopak prostředí, které podporuje přirozený pohyb, pěší dostupnost služeb, dostupnou zeleň a veřejný prostor, vytváří preventivní zdravotní systém bez lékařských přístrojů a bez farmaceutických rozpočtů.
Zde se otevírá klíčová role státu, který by neměl zůstat pouze u deklarací o prevenci, ale měl by systematicky podporovat chůzi i v koncepční a realizační rovině. Chůze není aktivita, která by vyžadovala drahá sportoviště, technologie nebo složitou infrastrukturu. Je organizačně nenáročná, finančně minimálně zatěžující a přitom univerzálně dostupná pro všechny věkové skupiny. Právě proto je ideálním nástrojem státní prevenční politiky. V dnešní společnosti však lidé nejsou zvyklí na spontánní komunitní pohyb a přirozené pohybové rituály. Potřebují organizaci, strukturu, program a systémovou podporu. Stát by proto měl chůzi cíleně zařadit do svých strategií veřejného zdraví, prevence i sportovní politiky.
Smysluplným krokem by bylo přesměrování části programů Národní sportovní agentury na systematickou podporu těchto nízkonákladových, široce dostupných aktivit, místo výhradního zaměření na finančně náročné projekty, které oslovují úzké skupiny obyvatel. Organizované programy chůze pro seniory, rodiny s dětmi, pracující populaci i školy by mohly fungovat jako přirozená součást komunitního života, školství, pracovního prostředí i místních samospráv. Nejde o sportovní výkon, ale o vytvoření struktury, která lidem umožní návrat k přirozenému pohybu v organizované a společensky podporované formě. Právě tato organizovanost je v současné společnosti klíčová, protože přirozené pohybové návyky byly nahrazeny sedavým způsobem života, digitálními technologiemi a individualizací prostoru.
Souvislost mezi pohybem a obezitou přitom není pouze zdravotní, ale hluboce demografická. Obezita dnes neznamená jen vyšší riziko nemocí, ale také pokles plodnosti, hormonální dysregulaci, vyšší riziko komplikací v těhotenství, zhoršený zdravotní stav žen v reprodukčním věku i mužů v produktivním období života. To má přímý dopad na porodnost, demografickou strukturu společnosti a budoucí ekonomickou stabilitu státu. Zdravotní prevence se tak přímo propojuje s demografickou politikou. Nejde jen o délku života, ale o kvalitu biologické reprodukce společnosti.
Zdravotní systém současně vstupuje do období strukturálního tlaku. Stárnutí populace, nárůst chronických nemocí, polyfarmakoterapie, dlouhodobá péče a rostoucí náklady na léčbu vytvářejí model, který je dlouhodobě neudržitelný bez silné prevenční složky. Léčba nemůže být jedinou strategií. Prevence se stává ekonomickou nutností. Každý chronicky nemocný člověk představuje dlouhodobý finanční závazek systému. Každý zdravý člověk představuje ekonomický přínos. Pravidelný pohyb, byť v tak jednoduché formě jako je chůze, tak přímo ovlivňuje bilanci zdravotních rozpočtů v horizontu desítek let.
Produktivita populace je dalším přímým důsledkem fyzického a psychického zdraví. Chronická únava, metabolické poruchy, deprese, úzkosti a civilizační nemoci snižují pracovní výkon, zvyšují nemocnost, fluktuaci, invaliditu i sociální závislost. Společnost s nízkou fyzickou odolností a vysokou mírou chronických onemocnění není konkurenceschopná, inovativní ani dlouhodobě stabilní. Fyzická kondice populace se tak stává ekonomickým faktorem stejně zásadním jako vzdělání nebo technologie.
V tomto kontextu se objevuje i rozměr obranyschopnosti společnosti. Nejde pouze o armádu, zbraně a rozpočty na obranu. Jde o biologickou a zdravotní kapacitu populace zvládat krize, zátěžové situace, přírodní katastrofy, pandemie i dlouhodobé stresové scénáře. Společnost s nízkou fyzickou kondicí, vysokou nemocností a slabou psychickou odolností je strukturálně zranitelná. Odolnost státu začíná u fyzické kondice obyvatelstva, nikoli u vojenských systémů.
Dlouhodobá udržitelnost zdravotnictví se tak neřeší pouze reformami pojišťoven, úhradových mechanismů a nemocniční sítě. Řeší se především tím, kolik lidí do systému vůbec vstoupí jako chroničtí pacienti. Prevence není doplněk zdravotnictví. Prevence je jeho základní pilíř. A chůze jako nejpřirozenější forma pohybu představuje nejjednodušší, nejlevnější a nejstabilnější preventivní nástroj, který má stát k dispozici.
Ve chvíli, kdy se obyčejná chůze přestane vnímat jako osobní volba jednotlivce a začne se chápat jako součást státní strategie zdraví, demografie, ekonomiky a bezpečnosti, mění se celý rámec veřejné politiky. Nejde o kampaně, slogany ani marketingové projekty. Jde o koncepce, programy, institucionální podporu, strategické dokumenty a dlouhodobé plánování.
Chůze v tomto smyslu není pohyb. Je to systémový stabilizační prvek civilizace. Je to nejlevnější forma prevence, nejdostupnější nástroj zdraví a jeden z klíčových faktorů budoucí stability společnosti. Pokud stát nepochopí, že zdraví populace je strategická infrastruktura stejně důležitá jako energetika, doprava nebo obrana, bude se zdravotní systém stále více měnit v drahý a neudržitelný krizový servis, nikoli v nástroj dlouhodobé stability.
(Böhm, prvnizpravy.cz, repro: HPwalking)
