Slovenský politolog a publicista Eduard Chmelár se na pozvání čínských partnerů zúčastnil jako jediný nepolitik pracovní cesty parlamentní delegace Slovenské republiky do Číny. Své zážitky a postřehy popsal jako setkání s jiným světem, který podle něj nelze chápat optikou jednoduchých předsudků. Zároveň upozorňuje, že fascinace technologickou vyspělostí se v Číně mísí s vědomím přísné kontroly, jež je nedílnou součástí tamního systému. Přesto odmítá, že by tuto zemi bylo možné redukovat na představu zaostalé diktatury, a tvrdí, že podobný přístup jen brání tomu, abychom si všimli, jak rychle nás tato civilizace předbíhá.
Chmelár ve svém komentáři zdůrazňuje, že základ čínského úspěchu podle něj neleží v modelu vlády jedné strany, ale v maximální efektivitě, společné odpovědnosti a dlouhodobém plánování. Píše, že čínský model nestojí na ideologii, ale na schopnosti formulovat jasné cíle a dosahovat jich s neobvyklou disciplínou. Popisuje společnost, v níž lidé vědí, kam směřují, jaké jsou jejich role a co mohou očekávat. Čína podle něj v posledních čtyřech dekádách dokázala to, co Evropa budovala dvě stě padesát let, a nyní se soustředí na rozvoj základního výzkumu, podporu talentů, zlepšování vzdělávání, sociální jistoty a plnou zaměstnanost. V jeho slovech zaznívá i výrazný důraz na nezávislost a touhu budovat originální technologie, nikoli kopírovat ostatní.
Součástí cesty byla návštěva moderních průmyslových a infrastrukturních projektů, které Chmelár popisuje jako zážitky na hranici science fiction. V továrnách podle něj výrobu řídí robotické systémy bez lidské pomoci a na západě země se budují stavby, kde pracuje téměř výhradně strojový park. Zmiňuje, že jej tato vyspělost zároveň fascinuje i znepokojuje, protože v ní vidí i možné vytěsnění člověka z klíčových procesů. Silný dojem na něj udělala také megapole Čchung-čching, o níž přiznává, že donedávna netušil, že existuje, a která se v několika desetiletích proměnila v nejlidnatější město světa. Zmiňuje i dopravní infrastrukturu, která podle něj nemá v Evropě obdobu, a nejdelší vysokorychlostní železnici, kterou měl možnost vyzkoušet.
Přijetí slovenské delegace bylo podle něj vstřícné a čínští představitelé často vyzdvihovali přístup slovenského premiéra, jeho strategické uvažování a podporu politiky jedné Číny. Chmelár zdůrazňuje, že tato prohlášení, která mohou v Evropě znít formálně, mají pro Peking velkou váhu. V tomto kontextu cituje i slova viceministryně Sun Haiyan, podle níž si většina Číňanů v regionu střední a východní Evropy vybaví jako přátelskou právě Slovenskou republiku. Setkání s čínskými politiky popisuje jako střet dvou komunikačních kultur. V oficiálních jednáních podle něj čínští představitelé dávají přednost zdvořilosti před přímostí, a tak působí uzavřeně. Teprve v neformálních chvílích se uvolní a otevřeně hovoří. Chmelár popisuje okamžik, kdy se zdálo, že jeho otázky zapadly bez odezvy, ale později se ukázalo, že si Číňané detailně zapisovali každý detail, který následně předali na příslušná místa.
Podrobný obraz doplňuje i popis čínské společenské kultury, pro niž je podle Chmelára klíčové jídlo, pohostinnost a neformální vztahy. Oběd se podle něj často stává skutečným pracovním jednáním, které probíhá v přátelštější atmosféře než oficiální schůzky. Čínští politici se podle něj při takových příležitostech mění z vážných představitelů do uvolněných hostitelů, kteří sdílejí fotografie rodin a vysvětlují své názory bez oficiálních frází.
Psali jsme - Češi a ukrajinská vlajka ve Sněmovně: Co ukázala anketa
Ve svém hodnocení Číny autor opakovaně zdůrazňuje, že ji nepovažuje za hrozbu globální hegemonie. Tvrdí, že její cílem není nahradit Spojené státy, ale nikdy nedopustit návrat k historickému ponížení, které zažila během kolonialismu a okupace. Píše, že by v Číně žít nechtěl, a zároveň si díky tomu uvědomil, jak hluboké jsou kořeny evropské civilizace a její hodnoty. To podle něj nebrání tomu, aby Evropa s Čínou spolupracovala, respektovala ji a snažila se pochopit její motivace.
V závěru svého komentáře Chmelár kontrastuje čínskou disciplínu a jasné směřování s evropskou roztříštěností. Kritizuje, že státy střední Evropy se podle něj vyčerpávají spory, kampaněmi a malichernostmi, zatímco Čína se soustředí na technologie a dlouhodobé cíle. Tvrdí, že zatímco se Evropa hádá o symbolech a kulturách, Čína buduje budoucnost. Sám sebe pak popisuje jako člověka, který ustupuje do pozadí a hledá tým, jenž by Slovensko vytáhl z marasmu, ale zároveň vyzývá, aby se lidé Číny nebáli a inspirovali se její schopností plánovat a pracovat.
Na závěr Chmelár shrnuje své dojmy a pocity do jednoho stručného sdělení, a to že pochopení dnešního stavu světa je prvním krokem k nápravě našich vlastních omylů.
(Leško, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
