Jinak se však shromáždili čínský Si Ťin-pching, ruský Putin, indický Modí, íránský prezident a několik dalších hlav států, kteří z pohledu západních pánů a lepších lidí ve skutečnosti nemají právo na existenci. A to je třeba znovu a znovu vtloukat do hlav národů Evropy a Severní Ameriky žijících v šťastných postdemokraciích.

Kritickým pozorovatelům je však jasné: Tato agitace nemůže nic změnit s dramatickým novým vývojem v globální politice. USA, s Trumpem či bez něj, ztratí svou dlouhodobou pozici jediné dominantní ekonomické a vojenské mocnosti, pokud nechtějí zcela přetížit své zdroje nebo se vrhnout do světové války, která by byla zničující i pro jejich vlastní zemi.

Zavražděný bývalý předseda ukrajinského parlamentu Parubij: Hrdina „pochybné“ pověsti

Zatím není v žádném případě jisté, zda a jak se USA tomuto vývoji přizpůsobí. Signály z Washingtonu jsou stejně protichůdné jako některé kroky Trumpovy administrativy, která se nyní musí s cly vypořádat u soudu.

Ale ani Čína se svou nesmírně produktivní populací, ani Indie se svou neustále rostoucí inteligentní a hladovou populací nebudou ochotny se znovu podřídit silně zadluženému a kulturně zmrzačenému Západu. Ani nejsilnější jaderná mocnost Rusko, Turecko, Írán a další lidnaté státy v Asii, Africe a Jižní Americe to nechtějí udělat.

Po celním ponížení EU nikdo neočekává, že demograficky zmenšující se Evropa a zaplňující se cizinci,  se stane významnou mocností budoucnosti. Kromě „darebáckých summitů“ zbývají velkým koloniálním mocnostem minulosti a věčnému poraženému Německu jen četné bezvýznamné „vazalské summity“. Ale to je vždycky lepší než válka.

(rp,prvnizpravy.cz,pinews,foto:arch.)