Rozhovor Paula Jaye s Mattem Kordou z Federace amerických vědců odkrývá nepohodlnou realitu, že rozhodování o nejnebezpečnějších zbraních planety probíhá v prostředí uzavřené elity, jež se zároveň objevuje ve spisech kolem Jeffreyho Epsteina. Nejde o laciné moralizování, ale o popis kultury moci, v níž se kumulují peníze, vliv, utajení a beztrestnost. Právě tato kombinace dnes řídí jadernou modernizaci Spojených států a tlačí svět do další fáze nekontrolovaného zbrojení, které je dražší, riskantnější a strategicky méně obhajitelné než kdykoli dříve.
Program modernizace zahájený ještě v éře Obamovy administrativy se oficiálně prodával jako technická nutnost a politický kompromis. Ve skutečnosti spustil setrvačný mechanismus, který přežil střídání vlád a proměnil se v průmyslový projekt bez skutečné politické kontroly. Sentinel jako náhrada za pozemní mezikontinentální střely je příkladem institucionální slepoty. Původní argumenty o levnější variantě se rozpadly, rozpočty explodovaly a projekt porušil zákonné limity, jež mají chránit veřejné finance. Místo pozastavení následovalo formální potvrzení pokračování. Stát tím vysílá jasný signál, že u jaderných programů neplatí pravidla, která jinak prosazuje u civilních investic. Náklady v řádu stovek miliard dolarů nejsou omylem, ale strukturálním rysem systému, v němž se veřejné peníze přelévají do uzavřeného okruhu dodavatelů a jejich politických spojenců.
Ještě závažnější je strategická prázdnota, která se za tím skrývá. Udržování pozemních střel je obhajováno tradičním mýtem o jaderném trojúhelníku, přestože vojenské analýzy opakovaně ukazují, že ponorkové síly samy o sobě poskytují dostatečné odstrašení. Pozemní střely nepřidávají bezpečnost, přidávají riziko. Logika odpalu na varování nutí politické vedení rozhodovat se během minut na základě senzorů, které se v minulosti mýlily a které jsou dnes stále více závislé na automatizovaných systémech. Každý další krok směrem k automatizaci zvyšuje pravděpodobnost fatálního omylu. Tvrzení, že tato architektura zvyšuje stabilitu, je intelektuálně nepoctivé. Ve skutečnosti stabilitu podrývá, protože vytváří tlak na okamžitou reakci a odměňuje nejhorší scénáře.
Do tohoto obrazu zapadá i projekt takzvané Zlaté kupole. Prezentuje se jako technologický štít, ve skutečnosti jde o další rozpočtovou fantazii, která slibuje nemožné. Obrana proti střelám je ze své podstaty vždy dražší a méně spolehlivá než útok. Útočník má levné způsoby, jak systém zahltit klamnými cíli, a každá další investice do obrany vyvolává protitah v podobě levnějších protiopatření. Výsledkem není bezpečnost, ale závod, v němž se utrácejí biliony a strategická rovnováha se dále rozkládá. Současně to podkopává jakoukoli důvěru v jednání o kontrole zbrojení. Pokud jedna strana investuje do projektů, které mají neutralizovat odstrašení protivníků, vysílá tím jasný signál, že skutečným cílem není stabilita, ale technologická převaha.
Psali jsme - Jan Schneider: Vojenská indukce
Zahraničně politický dopad je přímý a destruktivní. Rusko a Čína nemají motivaci vracet se ke smysluplným dohodám, pokud vidí pokračující investice do systémů, jež mají jejich kapacity oslabit. Vzniká prostředí, kde se zbrojení samo stává cílem. Ne proto, že by hrozil racionální útok, ale proto, že vojensko průmyslové komplexy na všech stranách profitují z nejhorších scénářů. Kontrola zbrojení přestává být politickou prioritou a mění se v prázdnou rétoriku. Mezitím mizí komunikační kanály, které v minulosti pomáhaly snižovat riziko nedorozumění. To je nejnebezpečnější posun posledních let, protože nehody a špatné interpretace byly vždy hlavním zdrojem jaderného rizika.
Role médií a veřejné debaty je v tomto ohledu selháním. Téma jaderného ohrožení se vytrácí z hlavního proudu, přestože jde o existenční riziko v pravém slova smyslu. Politici se mu vyhýbají, protože nenabízí rychlé body, a progresivní proudy jej často neumí srozumitelně uchopit. Bez tlaku veřejnosti se však nic nezmění. Zbrojní programy pojedou dál setrvačností, protože tak funguje systém rozpočtových vazeb, lobbingu a utajení.
Propojení rozhodujících elit se skandály kolem Epsteina zde není senzací, ale symptomem. Ukazuje na uzavřený svět, který se vymyká odpovědnosti a zároveň rozhoduje o prostředcích, jež mohou zničit civilizaci. Pokud má mít kontrola zbrojení ještě nějakou šanci, musí se vrátit do středu politické agendy a stát se tématem voleb, parlamentních debat a mediálního tlaku. Bez toho zůstane modernizace jaderných zbraní nekontrolovaným projektem moci a zisku, který postupně eroduje i ty poslední zábrany, jež dosud bránily katastrofě.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://www.nakedcapitalism.com/2026/02/do-you-trust-epstein-elite-with-nuclear-weapons.html
