Evropská unie zrychluje přezbrojení, tentokrát za cenu rozvolnění fiskálních pravidel. Od 17. června 2025 mohou členské státy EU překračovat běžné limity pro zadlužení, pokud budou peníze směřovat na obranu. Nové opatření, přezdívané Defence Readiness Omnibus, má odblokovat miliardové investice, které doposud narážely na unijní byrokracii a národní rozpočtové brzdy. Ale zároveň naráží na zásadní rozpor, neboť ti, kteří volají po silné evropské armádě (jako např. Německo), současně odmítají zvýšit rozpočet EU.
Evropská komise oznámila, že výdaje na obranu budou osvobozeny od dosavadních pravidel pro státní zadlužení. Tím chce urychlit zbrojní investice členských zemí v kontextu války na Ukrajině a rostoucího geopolitického napětí.
Součástí balíčku je i zřízení „jednotných kontaktních míst“ v každém státě, která budou schvalovat obranné projekty do 60 dní, místo dosavadních 3–4 let, dále pobídky pro společné nákupy zbraní, slučování firem a budování obranných oligopolů a také přístup ke společným financím i pro ukrajinské firmy, ačkoliv Ukrajina není členem EU.
„Obrana v Bruselu postupuje na dluh, ale společnému projektu stále chybí finanční svaly,“ napsal na serveru European Conservative španělský novinář Javier Villamor.
Samotná Evropská Komise ve svém oficiálním sdělení uvedla, že „Evropa musí být připravena bránit to, co představuje: naše hodnoty, naše občany… přístup k 800 miliardám eur, které země EU naléhavě potřebují na zvýšení investic do obrany v příštích čtyřech letech.“
Ostře se proti tomuto trendu staví samotné Německo, které sice podporuje zbrojení a tlačí na evropské obranné ambice, ale zároveň blokuje jakékoli navýšení společného rozpočtu EU. Podle současného kancléře Friedricha Merze Německo odmítá jak navýšení Víceletého finančního rámce (MFF) nad 1 % HDP EU, tak i prodloužení post-covidového fondu obnovy NGEU, jehož první splátky začnou už v roce 2028.
Podle analýzy Financial Times je pozice Německa následující:
„Německo chce rozpočet EU více orientovaný na obranu, ale bez zvýšení jeho celkového objemu,“ popsal pozici Německa list Financial Times.
„Je to politický paradox na hranici nemožného,“ shrnuje bez obalu tento paradox Villamor.
Kritici navzdory snaze prezentovat tyto reformy jako cestu k evropské nezávislosti varují, že peníze na obranu budou chybět jinde, a to zejména v oblastech jako je kohezní politika (podpora chudších regionů EU) nebo ve společné zemědělské politice (CAP), která je klíčová pro venkov, soběstačnost a potravinovou bezpečnost.
Psali jsme:
„Kohezní a zemědělská politika, jakožto základní pilíře evropské solidarity, mohou být obětovány ve prospěch vojenského úsilí, do něhož všechny členské státy nepřispívají stejnou měrou,“ varuje Villamor.
Namísto toho, aby Unie postupovala směrem ke skutečné fiskální integraci a solidárnímu sdílení obranných výdajů, vzniká nový model evropské bezpečnosti založený na národních dluzích. Každý stát si sám půjčí, utratí a následně ponese důsledky bez kolektivního rozpočtového rámce. Tento přístup oslabuje fiskální disciplínu a zároveň podrývá důvěru mezi členskými státy.
Evropská unie se v roce 2025 transformuje z prostoru míru a strukturální podpory na zbrojící blok spoléhající na dluh a vnitřní soutěž o peníze. Pokud budou i nadále klíčové rozpočtové kapitoly jako koheze a zemědělství ustupovat obranným výdajům, hrozí hluboká strukturální nerovnováha. Německo přitom razí heslo „více obrany, ale ne za naše peníze“. A zbytek Evropy se musí rozhodnout, zda bude následovat.
(Kyncl, FT.com, European Conservative, obr.: aiko)
