Evropa jen zřídka vystupuje jedním hlasem a s takovou naléhavostí jako nyní. Oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa o sankcích vůči evropským zemím, které odmítají jakýkoli americký nárok na Grónsko, se stalo okamžikem, jenž vyvolal napříč kontinentem ostrou a koordinovanou reakci. V Bruselu se kvůli tomu sešli velvyslanci Evropské unie na mimořádném jednání poté, co Trump své hrozby formuloval v době, kdy se v grónském hlavním městě Nuuk konaly protesty proti možné anexi ostrova a zapojila se do nich podle odhadů až čtvrtina obyvatel.

Reakce evropských vlád byla rychlá a neobvykle jednoznačná. Politici, kteří obvykle volí opatrná slova směrem k Bílému domu, tentokrát hovořili o zásadní hrozbě pro transatlantické vztahy. Trump následně tón ještě vyostřil, když zopakoval tvrzení, že Dánsko dlouhodobě selhává při čelení ruskému vlivu v oblasti Grónska. Na sociální síti Truth Social uvedl, že NATO podle něj již dvacet let vyzývá Dánsko k řešení ruské hrozby a že nyní nastal čas k rozhodnému kroku.


Podobně se vyjádřila i italská premiérka Giorgia Meloniová, která je často vnímána jako politička s relativně dobrými vztahy k americkému prezidentovi. Přesto označila celý krok za chybu a uvedla, že nesouhlasí s myšlenkou sankcí vůči státům, které se podílejí na zajištění bezpečnosti Grónska. Společné prohlášení vydalo také osm evropských zemí včetně Británie, Německa a Francie. Varovaly v něm, že hrozby cel podkopávají vztahy mezi Evropou a Spojenými státy a mohou vést k nebezpečné spirále další eskalace.

Do situace vstoupilo i NATO. Generální tajemník Mark Rutte potvrdil, že s Trumpem o celé věci hovořil a že jednání budou pokračovat. Předseda Evropské rady Antonio Costa oznámil svolání mimořádného summitu věnovaného napětí mezi Spojenými státy a Evropou. Podle stanice CNN Trump mezitím své kroky obhajoval tvrzením, že Spojené státy potřebují Grónsko k čelení čínským a ruským aktivitám v Arktidě a k vybudování systému protiraketové obrany označovaného jako Zlatá kupole.

Experti na mezinárodní vztahy však upozorňují, že Spojené státy nepotřebují Grónsko vlastnit, aby mohly své obranné plány realizovat. Dohoda z roku 1951 jim již nyní umožňuje budovat na ostrově vojenská zařízení. Klíčovou roli v tomto směru hraje základna Pituffik, která se zaměřuje na včasné varování před raketami, sledování vesmíru a řízení satelitních systémů. I proto evropské vlády považují americké požadavky za politicky motivované a zbytečně konfrontační.


Předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová varovala, že kroky namířené proti spojencům nezvyšují bezpečnost Arktidy, ale naopak povzbuzují společné nepřátele a ohrožují hodnoty, na nichž je západní společenství postaveno. Konkrétním důsledkem sporu může být i ohrožení obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, kterou měl Evropský parlament projednávat. Podle šéfa nejsilnější frakce Manfreda Webera není v současné situaci její schválení možné.

Evropa má s ostrou rétorikou z Washingtonu zkušenosti již z prvního Trumpova prezidentství, kdy často následovalo období tichého zmírňování škod. Mnozí politici však nyní upozorňují, že druhé funkční období se vyznačuje mnohem tvrdším a otevřenějším tónem. Od kritických vystoupení amerického viceprezidenta přes pasáže Národní bezpečnostní strategie až po výroky o světě řízeném silou se stále jasněji ukazuje, že Bílý dům nepovažuje pevné transatlantické vztahy za klíčový pilíř své bezpečnosti.

Pro Evropu to znamená dlouhodobou výzvu posílit vlastní obrannou a bezpečnostní soběstačnost. Jde však o proces na dlouhá léta, nikoli o rychlé řešení. V této souvislosti se v evropských debatách znovu objevují slova Winstona Churchilla, který po zkušenostech z druhé světové války poznamenal, že je jen jedna věc horší než bojovat se spojenci, a tou je bojovat bez nich. Spor o Grónsko tak není jen diplomatickou epizodou, ale varováním před hlubší krizí západní spolupráce.



Zdroj: https://edition.cnn.com/2026/01/18/europe/europe-greenland-threat-tariffs-analysis-intl