Rozhodnutí polského prezidenta Karola Nawrockého vetovat zákon umožňující čerpání evropských obranných půjček vyvolalo debatu, která se ve skutečnosti netýká jen Polska. Stejná otázka totiž stojí také před Českou republikou. Má se modernizace armády financovat prostřednictvím evropských úvěrů, nebo existují jiné modely, které by byly dlouhodobě výhodnější?
Evropský program SAFE, připravený European Commission, má umožnit členským státům čerpat až 150 miliard eur na obranné projekty. Peníze mají sloužit například na modernizaci armád, výrobu munice nebo vývoj nových technologií.
Na první pohled jde o atraktivní nabídku. V situaci, kdy evropské státy zvyšují výdaje na obranu a zároveň čelí napjatým veřejným rozpočtům, může evropská půjčka působit jako relativně jednoduché řešení. Jenže právě zde začíná problém. Tyto prostředky totiž nejsou dotací, ale půjčkou. Členské státy si tedy pouze půjčují peníze prostřednictvím evropských mechanismů a budou je muset v budoucnu splácet. Z pohledu veřejných financí jde tedy o klasický dluh, jen organizovaný na evropské úrovni.
Pro Českou republiku to znamená zásadní otázku. Pokud by se rozhodla tyto půjčky využít, zvýšila by svůj veřejný dluh v době, kdy státní rozpočet již nyní čelí výrazným deficitům. Modernizace armády by tak byla financována způsobem, který přenese finanční zátěž na budoucí generace. Právě zde se objevuje alternativa, o které se v české debatě zatím hovoří jen velmi málo. Tou jsou projekty typu PPP.
Model PPP, tedy Public Private Partnership, je systém spolupráce mezi státem a soukromým sektorem při financování a provozování veřejných projektů. V praxi to znamená, že infrastrukturu nebo technologii financuje soukromý investor a stát ji postupně splácí formou dlouhodobých plateb za služby. Tento model se již v Evropě používá například při výstavbě dálnic, nemocnic nebo energetické infrastruktury. V oblasti obrany by však mohl mít také zajímavé využití.
Například logistická infrastruktura armády, výcviková centra, technologická zařízení nebo některé výrobní kapacity by mohly být budovány ve spolupráci se soukromým sektorem. Stát by tak nemusel nést celé investiční náklady okamžitě a zároveň by mohl využít know how soukromých firem.
Výhodou PPP projektů je také jejich flexibilita. Na rozdíl od evropských programů nejsou spojeny s nadnárodními pravidly, která mohou ovlivňovat výběr dodavatelů nebo strukturu projektů. Stát si tak zachovává větší kontrolu nad tím, jak bude jeho obranná infrastruktura vypadat.
Samozřejmě ani PPP model není bez rizik. Pokud jsou projekty špatně připraveny, mohou být ve výsledku dražší než klasické státní investice. Proto je klíčové nastavit transparentní pravidla a důslednou kontrolu nákladů. Přesto však tento model nabízí zajímavou možnost, jak financovat část obranné modernizace bez přímého zvýšení státního dluhu.
Z širšího pohledu tak česká debata o evropských obranných půjčkách teprve začíná. Spor v Polsku ukazuje, že nejde jen o technickou otázku financování armády. Ve skutečnosti jde o rozhodnutí, jakým způsobem bude Evropa financovat svou bezpečnost v příštích desetiletích.
Jedna cesta vede přes společné evropské dluhy a hlubší integraci obranné politiky. Druhá cesta staví více na národních řešeních a flexibilních finančních modelech. Pro Českou republiku by proto bylo rozumné vést otevřenou debatu o všech možnostech. Evropské půjčky mohou být jedním z nástrojů, ale rozhodně by neměly být jediným.
V době rostoucích bezpečnostních rizik je modernizace armády nezbytná. Stejně důležité však je, aby způsob jejího financování byl dlouhodobě udržitelný a zachoval státu dostatek strategické flexibility.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Reuters – Polish president vetoes EU defence loan bill; 2. AP News – Poland’s Tusk vows to use EU defense loans despite veto; 3. Euronews – Polish president vetoes law unlocking €44bn in EU defence loans
