V českém prostředí se v posledních letech ustálil model, kdy do veřejného života výrazně vstupují struktury stojící mimo tradiční stranickou soutěž. Nejde o politické strany ani o instituce s volebním mandátem, ale o spolky, nadace a expertní platformy financované soukromými prostředky. Ty organizují kampaně, vytvářejí analytické výstupy, pořádají veřejné akce a dlouhodobě se podílejí na formování témat, která následně přebírá politická reprezentace i média.
Jedním z viditelných příkladů je Spolek pro podporu liberální demokracie, založený investory Janem Bartou a Dušanem Šenkyplem. Spolek otevřeně deklaruje snahu podporovat liberálně demokratické hodnoty a motivovat dárce k aktivnímu zapojení do veřejného dění. Vedle projektů občanské společnosti se však angažuje i v přímé finanční podpoře politických stran. Před sněmovními volbami rozeslal jednotlivým subjektům tehdejší vládní koalice milionové částky v rámci zákonných limitů, čímž se stal jedním z nejvýraznějších soukromých donorů v české politice.
Podobné financování je legální a probíhá prostřednictvím transparentních účtů, zároveň ale vyvolává otázky po charakteru takové angažovanosti. Kritická část veřejnosti upozorňuje, že kombinace ekonomické síly, mediálního prostoru a občanských iniciativ může vytvářet prostředí, kde se hranice mezi podporou hodnot a politickým vlivem stírá. Zvláštní pozornost přitahují vazby mezi sponzory, neziskovými projekty a iniciativami, které vystupují jako spontánní občanská hnutí.
Na tyto souvislosti reagoval advokát a politik Jindřich Rajchl, který ve svém veřejném vyjádření poukázal na propojení finančních darů, neziskových aktivit a politických projektů. Jeho komentář přináší pohled části politické scény, podle níž nejde o izolované projevy filantropie, ale o dlouhodobě budovanou síť vlivu.
„Říká vám něco název Spolek pro podporu liberální demokracie? Počítám, že většině z vás asi ne.
Jedná se o vlivovou neziskovou entitu, za níž stojí podnikatelé Jan Barta a Dušan Šenkypl, přes níž se tito dva ‚filantropové‘ snaží ovlivňovat politiku v České republice. A to velmi intenzivně.
Před minulými parlamentními volbami poslal tento spolek každé ze stran pětikoalice 3 miliony korun. Celkem tedy mezi ně rozdělil 15 milionů, což je maximum, které zákon povoluje.
Současně je Jan Barta významným sponzorem Petra Pavla, jehož kampaň financoval dle svých vlastních slov ‚několik let‘. Ano, takhle dlouho si rozvědčíka na jeho novou roli připravovali.
A teď překvapení na závěr. Víte, kdo je největším podporovatelem Milionu chvilek pro demokracii a kdo nejvíce přispěl Mikuláši Minářovi na vznik nové politické strany, kterou následně nikdy nezaložil a peníze rozfofroval bůhví na co?
Ano, hádáte správně - Spolek pro podporu liberální demokracie. 3 miliony korun na Milion chvilek a 3 miliony korun na nový politický subjekt, který svět neviděl. A kruh se uzavřel.
Ne, přátelé, nejdná se o žádné spontánní hnutí občanů České republiky. Je to uměle vytvořený projekt několika miliardářů, kteří se ze všech sil snaží udržet u moci pětiopozici a Petra Pavla.
Takové jedno krásné velké loutkové divadlo. P.S.: Díky za sdílení dál - třeba díky němu pár lidí otevře oči a zjistí, že jsou jen stafáž v předem zrežírovaném představení,“ jak napsal na sociální síti Facebook Jindřich Rajchl.
Financování občanských aktivit zůstává legitimní součástí demokratického systému. Současně však platí, že s rostoucím objemem soukromých peněz ve veřejném prostoru poroste i zájem o to, kdo tyto prostředky poskytuje, za jakým účelem a s jakým očekáváním.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
