Třináctý díl podcastu Gregor-I-Jan přinesl debatu, která se tentokrát neomezila jen na komentování aktuálních událostí, ale postupně se proměnila v souvislou výpověď o tom, kam se podle poslance Matěje Gregora (Motoristé sobě) a Jana Zahradila posouvá česká politika. Oba mluvili o tom, že za jediný měsíc se ve veřejném prostoru nahromadilo tolik témat, že by sama o sobě vystačila na několik samostatných debat. Do popředí se dostaly změny ve vládě, spor o Českou televizi, situace kolem Íránu, zákon o neziskových organizacích i evropská regulace digitálního prostoru. A právě z této směsi událostí se v jejich podání začal skládat obraz politického střetu, který podle nich teprve nabírá sílu.
Jan Zahradil hned v úvodu připomněl, že ačkoli je dlouhodobě spojován především se zahraniční politikou, tentokrát považuje za důležitější domácí témata. Řekl, že právě tam dnes vidí rizika, na která je třeba upozorňovat, aby se vláda nenechala vtlačit do defenzivy. Matěj Gregor na to navázal poznámkou, že ve sněmovně člověk často místo pulsu doby cítí spíš tíhu vleklých střetů, ale zároveň dodal, že právě tam se odehrávají klíčové bitvy o podobu státu i veřejného prostoru.
První výrazné téma se týkalo Petra Macinky a jeho zahraničněpolitických vystoupení. Gregor připomněl jak debatu s Hillary Clintonovou na bezpečnostní konferenci v Mnichově, tak následný projev v OSN. Tvrdil, že právě tato vystoupení ukázala ministra zahraničí jako politika, který dokáže formulovat českou a evropskou pozici „s racionálním vymezením proti Rusku bez nějakého aktivismu, bez nějakých silných politických gest“. Zahradil ocenil především styl, který je podle něj v dnešní mediální době rozhodující. „Musíš to všechno říkat ve zhuštěné podobě, zkráceně, vybírat si úderné slogany. To se mu podle mě dařilo a daří,“ řekl. Zároveň dodal, že domácí opozice podle něj udělala maximum pro to, aby Macinkova vystoupení co nejrychleji zmizela z veřejného prostoru.
V debatě se otevřela i praktická stránka zahraniční politiky během krize v Íránu. Gregor tvrdil, že ministerstvo zahraničí podle údajů, které si vyžádal, zajistilo jedenáct repatriačních letů a dostalo domů patnáct lidí. Uvedl také, že počet registrovaných občanů v systému DROZD tím klesl na polovinu. Podle něj šlo o rychlou a dobře koordinovanou akci, kterou opozice nejprve chtěla zpochybňovat, ale brzy od kritiky ustoupila. Zahradil k tomu poznamenal, že pro prezidenta může být podobné téma okrajové, ale pro ministra zahraničí je to naopak základní povinnost. „Možná pro pana prezidenta je to zbytečnost, pro ministra zahraničí to zbytečnost není,“ shrnul tón této části debaty.
Ještě ostřeji pak oba hosté mluvili o připravované regulaci neziskových organizací. Zahradil upozornil, že kolem návrhu zákona, který má podle něj vycházet z amerických vzorů, se už nyní spouští mohutný odpor. Odmítl přirovnávání k Rusku a mluvil o „totální manipulaci“. Podle něj se vláda musí připravit na demonstrace, petice i tlak na jednotlivé poslance. Varoval, že jakýkoli ústup by byl signálem k dalšímu nátlaku. „Když uhne jednou, když uhne dvakrát, tak oni si řeknou, vždycky, když zatlačíme, tak ta vláda uhnula, takže budeme tlačit dál,“ prohlásil.
Gregor tuto linii rozvedl podrobněji. Tvrdil, že veřejná debata je záměrně vedena přes emoce a přes obrazy těch neziskových organizací, které vykonávají obecně respektovanou pomoc. Podle něj se tak vytváří dojem, že vláda útočí právě na tento typ činnosti, přestože skutečným cílem má být transparentní financování. Připomněl, že na politické strany dnes dopadají přísná pravidla, od transparentních účtů po povinnost dokládat financování kampaní, zatímco u části neziskového sektoru podle něj obdobná míra kontroly chybí. Jako ilustraci použil srovnání mezi financováním politických stran a velkých neziskových organizací, přičemž zdůraznil, že právě tam se podle něj soustřeďuje značný vliv, peníze i schopnost působit na veřejný prostor.
Právě odtud vedla přímá cesta k další části debaty, v níž oba hosté spojili spor o neziskové organizace se sporem o média veřejné služby. Zahradil ironicky mluvil o tom, že „demokracie v této zemi skončila odchodem Václava Moravce z České televize“, čímž narážel na způsob, jakým část veřejné debaty pojala Moravcův konec v televizi. Podle něj se do jednoho celku slévají odchody známých tváří, otázka financování médií i širší spor o veřejnoprávní model. Zahradil zároveň řekl, že pojem veřejnoprávnosti je dnes podle něj vyprázdněný a že u části společnosti dlouhodobě sílí pocit, že za povinné poplatky nedostává názorovou pluralitu, ale „jeden povinný světový názor“.
Gregor šel ještě dál a připomněl, že změna financování veřejnoprávních médií nebyla podle něj žádným překvapením, protože s ní koaliční strany šly do voleb. Mluvil o mandátu od voličů a o právu vlády uskutečňovat program, s nímž uspěla. Zároveň tvrdil, že kolem České televize vznikají podle něj mýty, které nemají oporu v realitě. Připomněl, že z televize podle jeho slov nikdo nebyl vyhozen a že lidé odcházeli sami. U Václava Moravce kritizoval především způsob, jakým svůj odchod oznámil. Podle Gregora tím vystavil televizi zbytečnému tlaku a nepřímo zpochybnil i své kolegy, kteří v ní zůstávají. V této souvislosti zazněla z jeho strany otázka, kdo vlastně na nezávislost médií útočí, když ji podle něj takto zpochybňuje sám dlouholetý moderátor.
Do hry pak vstoupilo ještě třetí velké téma, a sice evropská regulace digitálního prostoru. Zahradil připomněl angažmá Václava Moravce v projektu CEDMO a použil to jako odrazový můstek ke kritice implementace evropské směrnice o digitálních službách. Upozornil, že právě v této oblasti vidí vážné riziko rozšiřování dohledu nad obsahem, vytváření nových regulačních struktur a růstu státní byrokracie. Připustil, že evropskou směrnici nelze prostě ignorovat, ale zdůraznil, že její převod do českého práva může mít různé podoby. „Je zapotřebí ohlídat, aby úřednická implementace nešla dál,“ řekl a vyzval poslance, aby návrh důsledně „vykostili“.
Gregor vysvětloval, proč podle něj část veřejnosti nepochopila postup kolem prvního čtení zákona. Připomněl, že právě průchod do další fáze umožňuje předkládat pozměňovací návrhy a měnit podobu textu. Uvedl, že Motoristé Sobě i jejich poslanci chtějí ve výborech prosadit takové úpravy, které vyloučí možnost zneužití DSA k cenzurním zásahům. Celý záměr Evropské unie přitom četl velmi ostře. Podle něj jde o snahu vytvořit „takovou evropskou VPN, něco jako má Čína“, tedy postupně uzavírat evropský digitální prostor a podrobovat ho čím dál silnější kontrole. Dodal, že tento trend podle něj vyrůstá ze strachu z informací, které přicházejí mimo tradičně regulované evropské prostředí.
Vedle velkých témat se v podcastu objevila i opakovaná výtka vůči stylu české opozice. Oba řečníci se shodli, že veřejný prostor je zaplavován rychle se střídajícími aférami a že jednotlivá témata jsou vytahována jen do chvíle, než přestanou fungovat. Zahradil jako příklad zmínil státní rozpočet, který byl podle něj ještě nedávno hlavním opozičním tématem, ale ve chvíli, kdy se ukázalo, že bude schválen, náhle zmizel z centra pozornosti. Gregor tuto zkušenost doplnil popisem parlamentní praxe, kdy se podle něj na začátku každé schůze znovu rozjíždí další velká kauza, která má vytlačit tu předchozí. Výsledkem je podle něj permanentní politická kampaň, v níž žádné téma nevydrží déle, než je pro opozici výhodné.
V závěru se debata stočila k lehčímu, ale výmluvnému momentu ze sněmovny. Gregor pustil ukázku sporu, který vznikl kvůli oslovení Aleny Schillerové ve tvaru „ministr“ místo „ministryně“. Tato epizoda se stala jeho kandidátem na „kravinu týdne“ a měla ilustrovat, jak snadno se i v jednacím sále politický střet mění v malichernou symbolickou přestřelku. Zahradil přidal vlastní nominaci v podobě výroku bývalého ministra Jana Lipavského, který podle něj v televizní debatě prohlásil, že začala třetí světová válka. Oba pak nechali na divácích, aby sami posoudili, co je absurdnější.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
