Už teď vidíme, že cena za disciplinovaný kabinet je značná. SPD se musela smířit s jasným proevropským kurzem a ukotvením v NATO, musela se smířit s dohodou MERCOSUR, musela se smířit se Zůnovými výroky... Motoristé se museli smířit s tím, že Filip Turek nebude ministr. Koalice bude pevná za cenu ústupků SPD i Motoristů. 

Já osobně si myslím, že vláda vydrží celé čtyři roky, ale oba menší koaliční partnery to zničí, stejně jako to ve své době zničilo ČSSD a KSČM. 

Piráti se při hlasování o důvěře vládě rozhodli couvat. Doslova. Ve Sněmovně celý den chodili pozpátku a sehráli divadlo o tom, že Andrej Babiš prý táhne zemi na východ. Piráti tak znovu předvedli, že nejsou schopni věcných argumentů, ale ve svém politickém repertoáru mají jen prázdná gesta a lacinou symboliku. Co říkáte na to, že se část opozice uchýlila namísto věcné debaty k politickému kabaretu?

Změnilo se něco? Pomohlo to Pirátům k preferencím? Získali díky tomu nějaký ústupek od vládní koalice? Domohli se nějakých funkcí či prebend? Piráti dokázali jediné - sami sebe uzamkli v sanitárním kordonu, protože nikdo normální s nimi nechce nic mít. Nikdo nebude dělat dohody s infantilními dětmi, které se náhodou staly poslanci. 

Přes tzv. muniční iniciativu mělo podle premiéra protéct až 274 miliard korun, které se pohybovaly pod pokličkou bezpečnostního režimu a mimo běžnou veřejnou kontrolu. Teprve nyní ale vychází najevo, že nepravdivé byly i informace o tom, kolik peněz šlo přímo z českého státního rozpočtu. Andrej Babiš odkryl čísla a prohlásil, že „český rozpočet i skrytým způsobem dal do zbraní 17,1 miliardy, to vše se skrývalo a bylo super tajné.“ Neměl by za zamlčování skutečných částek a manipulaci s informacemi o penězích na zbraně nést někdo politickou, případně i trestní odpovědnost?


Poslanecká sněmovna schválila usnesení, kterým prezidenta vyzvala, aby při jmenování ministrů respektoval Ústavu ČR a neprodleně jmenoval navržené členy vlády, jak stanoví zákon a praxe. Usnesení reaguje na dlouhotrvající spor kolem jmenování Filipa Turka. Podle koaličních poslanců prezident nemá fungovat jako další politický hráč, který si vybírá ministry podle vlastních preferencí, ale má respektovat jasná ústavní pravidla. Poslanecká sněmovna se postavila jasně na stranu Ústavy proti Hradu. Má podle Vás tento krok šanci změnit chování prezidenta, nebo už jde jen o otevřený mocenský střet?

Od začátku je to přece mocenský střet. Nikdy to nebylo nic jiného. Je to pokračování politiky jinými prostředky. A ne, nemyslím si, že nějaké usnesení poslanecké sněmovny změní názor prezidenta. Ale když teď prezident nerespektuje vůli poslanecké sněmovny, může se Petr Macinka postarat, aby byl na mezinárodní scéně méně slyšet. Jestliže prezident pohrdá sněmovnou, může mu sněmovna omezit jeho možnosti. A taková omezení už by jeho názor změnit mohla. 

O víkendu proběhly volební kongresy Pirátů a ODS, na nichž si obě strany zvolily předsedy i vedení. Dvě formace s odlišným ideovým ukotvením tak vstupují do další politické etapy s ambicí ujasnit svůj směr, upevnit pozici na politické scéně a znovu oslovit své voliče. Jaké šance mají podle Vás Piráti a ODS s novým vedením uspět na domácí politické scéně?

Myslím, že si Andrej Babiš nemohl přát nic lepšího, než Kupku a Hřiba. Jeden neumětel a jeden arogantní neumětel... Obě strany pojedou dál močálem černým kolem bílých skal, obě strany se nepoučily, proč nevyhrály volby... samá pozitiva a sociální jistoty. Tedy, pro Andreje. Že to navíc ještě zničí TOP 0,9% a Lidovce, to je jen příjemný bonus. 

Robert Fico ukazuje, že důsledná a suverénní politika není izolace, ale naopak cesta k respektu. Slovensko pod jeho vedením otevřelo dveře k nové administrativě Bílého domu a uzavřelo se Spojenými státy dohodu o spolupráci v jaderné energetice. Konkrétní výsledek místo frází, posílení energetické bezpečnosti místo ideologie. Fico tím dal jasně najevo, že hájit národní zájmy lze bez podřízenosti Bruselu, že prostě stačí vědět, s kým a o čem jednat. Ukazuje politika Roberta Fica, že i malý stát může úspěšně hájit své národní zájmy suverénně a bez ideologické podřízenosti Bruselu?

Přesně tohle bude dělat i česká vláda. Ale nemyslete si, že to samo o sobě stačí. Jak Česká republika, tak Slovensko, jsou ekonomicky závislé na Německu a to se hned tak nezmění. Ale je lepší, když závisíme na jednom tyranovi, co je pět tisíc kilometrů daleko, než na pěti tisících tyranech v evropských institucích, které máme za humny. 

Americký prezident Donald Trump v pátek pohrozil uvalením cel na země, které nepodpoří jeho plán převzít kontrolu nad Grónskem s odůvodněním, že ostrov „potřebují pro národní bezpečnost“. Trumpovy výroky, které zvažují obchodní sankce jako prostředek nátlaku na spojence, vyvolaly ostrou kritiku v Evropě i mezi severskými státy a zesílily obavy o budoucnost transatlantických vztahů. Vstupujeme podle Vás do éry, kdy budou místo diplomacie rozhodovat už jen síla a nátlak?

Vracíme se do éry reálpolitiky. Hodnotová politika je mrtvá. Právě umírá po statisících na Ukrajině. Nový multipolární svět se bude vyznačovat tím, že budeme každou chvíli měnit vládu i víru a budeme se opět muset naučit definovat české zájmy. Bude to bolestivé, ale pokud nebudeme úplní pitomci, můžeme si vydobýt kus uznání, respektu i jakés takés suverenity. 

Spojené státy vyslaly k Blízkému východu obří letadlovou loď a námořní údernou skupinu, která má dorazit k pobřeží Íránu během příštího týdne. Pentagon tak zvyšuje vojenský potenciál v oblasti, což podle amerických zdrojů souvisí s možností útoku či výrazného nátlaku na Teherán v reakci na tamní krizové dění a potlačování protestů. Napětí mezi Washingtonem a Íránem tak dál roste a s sebou nese riziko další eskalace ve velmi citlivém regionu. Napadá mě otázka z jedné české filmové klasiky: „A není to málo, Antone Pavloviči“? Ukrajina, Venezuela, Grónsko a teď k tomu všemu ještě Írán? O Číně a Tchaj-wanu ani nemluvě...


Prezident USA Donald Trump otevřeně kritizoval prezidenta Ukrajiny Vladimíra Zelenského, když konstatoval, že Ukrajinci „brzdí mírová jednání“, a vyzval jeho vedení, aby změnilo přístup k jednání o ukončení války. Trumpova slova byla médii interpretována jako tvrdý a nečekaný vzkaz ze Spojených států směrem ke Kyjevu, který přišel v době, kdy se situace na frontě i v energetice Ukrajiny výrazně ztížila. Jak čtete stále tvrdší vzkazy Washingtonu směrem k Ukrajině?

Trump Ukrajince nemiluje. Byli příčinou jeho volební prohry v roce 2020. Ale hraje se vysoká hra o nové rozdělení světa. Je to hra plná klamů, úhybných manévrů, hra, která nemá nic společného s právem ani spravedlností. Nezapomeňme, že v pozadí se neustále licituje, velcí kluci si volají a posílají různé emisary. Ještě nepřišel čas, vyložit karty na stůl. Ale všimněte si, ať Trump říká cokoliv, Spojené státy Ukrajině zbraně nedávají a neustále jich ubývá.  

Ve Francii se debata o zahraničněpolitické orientaci přesunula z médií přímo do parlamentu. Do Národního shromáždění byl oficiálně předložen návrh na okamžité vystoupení země z NATO. Část francouzské politické reprezentace tím dává jasně najevo nespokojenost s dominancí Spojených států v Alianci a se závislostí Francie na amerických strategických rozhodnutích. Návrh na vystoupení Francie z NATO už leží v parlamentu. Je to podle Vás ojedinělý výstřel, nebo začátek hlubšího štěpení Západu?

Největší legraci mám z toho, že se nám NATO začalo štěpit tři měsíce po českých volbách, po kterých se SPD vzdala svého požadavku na odchod z tohoto paktu. Před volbami jsem říkal, že mluvíme o odchodu z EU i NATO, protože tato otázka brzy nastane. Tak už je to tady... Jsme pevně orientováni do EU i NATO, které se před očima rozpadají.  

Na závěr se pojďme vrátit k našemu prezidentu Petru Pavlovi. V uplynulých dnech převzal státní vyznamenání od ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského a krátce poté se vyjádřil k výročí úmrtí Jana Palacha. Mluvil o oběti, odporu a morální odpovědnosti. Slova o odkazu statečnosti však zazněla z úst bývalého člena KSČ, příslušníka armádní rozvědky a člověka, který v mládí schvaloval vstup vojsk Varšavské smlouvy a okupaci Československa v roce 1968. Jak hodnotíte to, že prezident Petr Pavel přebírá vyznamenání od Vladimíra Zelenského a zároveň mluví o morálním odkazu Jana Palacha?

Každý rok, co veřejně píšu se o tomto výročí ptám na to samé: Jak mělo vypadat ono probuzení společnosti, které Jan Palach požadoval? Měli jsme povstat? Měli jsme v temných uličkách podřezávat sovětské vojáky? Měli jsme demonstrovat? Stávkovat? Nechat se zavírat za odpor? Nebo by Palachovi stačilo, abychom se morálně vymezili? 

Dokud nebudeme schopni jako národ říct, jak je u nás správné, reagovat na okupace, tak holt budeme poslouchat kecy všech možných papalášů o Palachově odkazu, bude se kolem toho mlátit prázdná sláma a nic z toho nebude, i kdyby prezident dostal dvě ukrajinská vyznamenání zároveň.