Komentář lékaře a poslance Jiřího Maška z hnutí ANO vzbudil na sociálních sítích mimořádnou pozornost, protože si všímá čerstvě uzavřené smlouvy mezi Správou Pražského hradu a společností Seznam. Podle zveřejněných údajů měl Seznam pronajmout část areálu Pražského hradu za tři miliony korun a současně poskytnout reklamní plnění ve stejné hodnotě. Mašek k tomu však poznamenává, že celé ujednání působí nezvykle symetricky a píše, že to vypadá téměř pohádkově, když se za tři miliony pronajme prostor a zároveň se za tři miliony poskytne mediální protihodnota.

Mašek upozorňuje, že v registru smluv je nyní dostupný pouze mediaplán v hodnotě dvou set tisíc korun. Uvádí, že není jasné, kde je zbývajících 2,8 milionu korun a kde jsou dokumenty, které mají tvořit součást smluvního plnění. Připomíná, že podle pravidel mají být všechny podstatné přílohy zveřejněny a že zákon je v tomto směru jednoznačný. Právě to jej vede k úvahám, proč se nezveřejnily také další materiály, když mají podle ujednání vznikat průběžně.

Mašek ve svém příspěvku na síti facebook popisuje atmosféru nejistoty a pochybností. Upozorňuje, že člověk by očekával úplnou transparentnost, přehlednost a srozumitelnost dokumentů, avšak podle něj se očekávání a realita opět rozcházejí. Píše, že mediaplánové přílohy nikdo neviděl, a že není zřejmé, zda existují v podobě, která by měla být veřejně dostupná. Jeho otázky mají působit jako varování před situací, v níž se významné mediální domy prolínají s politickou mocí nenápadně a bez širší kontroly.

Mašek se nevyhýbá ani upozorňování na možné důsledky takového propojení. V ironické nadsázce poznamenává, že by se člověk mohl ptát, zda příště prezident dorazí na jednání s Andrejem Babišem pouze se svými poradci, nebo zda přijde rovnou s celou redakcí Seznamu. Tím naznačuje obavu z toho, že hranice mezi médiem a politikou se mohou nebezpečně rozostřit, pokud nejsou vztahy obou stran zcela přehledné a doložené.

Psali jsme: Vyfabulovaný a vylhaný! Pikora ostře o děravém státním rozpočtu

Na závěr svého komentáře Mašek shrnuje, že veřejnost nyní sleduje dokumenty a snaží se dopočítat částek i významů, které z nich mají plynout. Podle něj nejde o drobný nedostatek, ale o širší zkušenost, která se vrací v různých obměnách, a v níž lidé znovu prožívají pocit hořkosti i bezmoci. Jeho text působí jako výzva k bdělosti a jako apel na to, aby se podobné smlouvy zveřejňovaly v úplnosti a bez nejasností, což považuje za základ zdravého vztahu mezi státními institucemi a veřejností.

(dan, prvnizpravy.cz, repro: facebook)