V předchozích třech dílech se redakce serveru prvnizpravy.cz věnovala cenovým rozdílům oproti Maďarsku, účelově nastaveným technickým podmínkám zakázek a podezřením na manipulace při jejich zadávání. Nyní se podrobněji zaměříme na strukturu trhu, jak ji popisuje senátor Robert Šlachta ve svém trestním oznámení. Z dostupné dokumentace totiž vyplývá, že veřejné zakázky na mechanické srdeční podpory byly po dobu několika let fakticky rozděleny mezi dvě firmy, Omnimedics v Praze a Cardion v Brně, aniž by mezi nimi probíhala jakákoliv skutečná konkurence. Podle Šlachty tak mohl vzniknout model „tichého kartelu“, který vedl k systematickému plýtvání veřejnými prostředky a možnému porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže i trestního zákoníku.
Z analýzy veřejně dostupných smluv a zadávací dokumentace vyplývá, že minimálně od roku 2016 do roku 2023 se tyto dvě firmy nikdy neucházely o stejnou zakázku. Pražský IKEM opakovaně nakupoval výhradně od firmy Omnimedics, zatímco brněnské CKTCH spolupracovalo pouze s firmou Cardion. Přitom obě instituce poptávaly identický typ zařízení dlouhodobé mechanické srdeční podpory (LVAD) pro pacienty se srdečním selháním. Jak upozorňuje Šlachta, z klinického hlediska by bylo naprosto přirozené, aby nemocnice zvažovaly nabídky více výrobců. K tomu však nikdy nedošlo. Technická specifikace zakázek byla vždy nastavena tak, aby vyloučila konkurenční řešení.
Tak vznikl model, který navenek působí jako pluralitní trh, ale ve skutečnosti funguje jako systém dvou paralelních regionálních monopolů. Omnimedics bez konkurence v Praze, Cardion bez konkurence v Brně. Pokud by šlo o náhodný vývoj nebo důsledek specializace, mohl by být takový stav pochopitelný. Ale podle Šlachty existuje vážné podezření, že šlo o cílené rozdělení trhu, které je v rozporu se zákonem. Geografické rozdělení trhu mezi soutěžiteli je v českém i evropském právu považováno za jednu z nejzávažnějších forem kartelového jednání. Obvykle se jedná o tichou dohodu, že si firmy nebudou konkurovat na „svých“ územích, aby si mohly udržet marže a cenovou dominanci.
Celou situaci zhoršuje fakt, že žádná z těchto firem není výrobcem zařízení, která prodává. Obě vystupují pouze jako distributoři amerických firem: Omnimedics zastupuje značku Abbott (HeartMate), Cardion firmu Medtronic (HeartWare). Neexistuje tedy žádné lokální vývojové, výrobní ani servisní zázemí, pouze přímý dovoz ze Spojených států. To znamená, že nemocnice by mohly vybírat mezi dvěma srovnatelnými technologiemi podle ceny, výsledků nebo odborných preferencí. Ale reálně tuto možnost neměly. Každá veřejná zakázka byla formulována tak, že se předem určilo, který produkt bude vítězný, a tím i která firma získá zakázku v daném regionu.
Další podezření vyplývají i z personálních propojení. Šlachta upozorňuje na opakované přechody zaměstnanců mezi firmami, jejich společnou účast na odborných konferencích i na možné neformální dohody, které sice nejsou písemně doložené, ale měly by být předmětem policejního vyšetřování. Podle jeho slov nelze vyloučit, že mezi firmami existovala nepsaná džentlmenská dohoda „my vám nelezeme do Brna, vy nám nelezete do Prahy“, která jim umožnila stabilní přísun veřejných zakázek bez rizika konkurence.
Z pohledu práva by šlo o vysoce rizikové jednání. Zákon o ochraně hospodářské soutěže i evropské směrnice výslovně zakazují jakékoli formy koordinace mezi soutěžiteli, včetně tichých dohod. Pokud by se prokázalo, že zde došlo byť jen k neformální koordinaci, mohla by být celá struktura zakázek označena za protiprávní. A vzhledem k tomu, že se jedná o zakázky financované z veřejného zdravotního pojištění, mohly by být naplněny skutkové podstaty závažných trestných činů, od zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, přes zneužití pravomoci úřední osoby až po účelové navyšování cen.
Z ekonomického hlediska má model rozděleného trhu dramatické dopady. V prostředí bez soutěže dochází k tzv. „rent-seekingu“, kdy se firmy nesnaží nabídnout lepší produkt nebo cenu, ale maximalizují zisk skrze kontrolu trhu. To by mohlo vysvětlovat, proč byly v České republice ceny mechanických podpor systematicky vyšší než v Maďarsku, a proč například firma Omnimedics dosahovala hrubé marže přesahující 22 %, zatímco běžné marže ve zdravotnictví se pohybují pod hranicí 5 %. Pokud by fungovala reálná soutěž, mohla by cena klesnout o statisíce korun za přístroj, což by při desítkách zakázek ročně představovalo úsporu v desítkách milionů korun.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)
