S barevnými revolucemi, s jejich étosem a nadějemi, ale také s jejich důsledky a deziluzí mají osobní zkušenost miliony lidí ve více zemích na různých kontinentech, píše v komentáři Ivan Hoffman na slovenském webu Pravda.sk.

Starým skeptikům je předem jasné, že vzpoura proti totalitě ve jménu svobody a demokracie dovede rozvaděnou společnost nakonec zpět k totalitě, která se odkáže na nutnost chránit svobodu a demokracii. Jsou to ale mladí nadšenci, kteří si importovanou revoltu osvojí v naději, že z barevné nenávisti vyklíčí lepší svět. A protože mladým patří budoucnost, není před barevnými revolucemi úniku.

V barevných revolucích určitě nejde o vznešené ideály. Jejich smyslem je destabilizace společnosti, státní převrat a ovládnutí země kolonizátory v demokratickém přestrojení. Dnes jsou těmi kolonizátory globální hedgeové fondy, jako například BlackRock nebo Vanguard. A jejich trik se svobodou a s demokracií skvěle funguje.

Úkolem nevládních protivládních organizací není přímo se zapojit do debaty o rozumném, pragmatickém směřování země. Pragmatické je totiž dobře vycházet se sousedy a nevyhledávat konflikty. Takové uvažování je z pohledu zahraničím sponzorovaných bojovníků za svobodu a demokracii přízemní. Svoboda a demokracie v jejich představě nefungují bez nepřítele.

Ivan Hoffman: Poslední zhasne

Barevná nenávist, která rozděluje společnost, nevzniká sama od sebe. Třeba ji kultivovat, živit, podporovat a množit v různých nadacích, gangech a think tancích. Do barevné nenávisti se v rámci dlouhodobých byznys plánů investují miliony dolarů s vidinou tučného zisku. Než ale dozraje jejich ovoce, v podobě státního převratu, občanské války nebo ekonomického kolapsu, je to běh na dlouhé tratě. A jako u každé investice vidíme iv případě sponzorů barevné svobody, demokracie nebo právního státu, že svou investici chrání nejednou i drsným, nevybíravým způsobem.

Ocitnout se na mušce globálního predátora, který naslibuje modré z nebe, aby pak oběť bez milosti oškubal, je delikátní situace. Z odstupu a ze zkušenosti země, která to zažila, je pohled na nepoučitelnost dalších bolestná, smutná. Těm, kteří jsou na řadě a čeká je pád do závislosti a chudoby, můžeme držet palce, aby se nedaly zmanipulovat. Dynamika barevné nenávisti je ovšem neúprosná. Za pěknými řečmi se skrývá starý známý ďábel, který všechno slíbí a všechno vezme. Ne proto, že to potřebuje, ale proto, že může. Že mu to dovolíme.

Není svobody ani demokracie tam, kde tyto hodnoty paktují s nenávistí. Co s lidmi, kteří sami sebe pasují za demokraty az toho titulu si nárokují právo pohrdat lidmi s jiným názorem? Co s aktivisty vytrénovanými v demokratické nenávisti? Je úkolem politiků ochránit společnost před těmito zahraničními agenty byznysové demokracie. Jsou to ale naši spoluobčané. Nenávist je nemoc a nemocným je třeba pomáhat. Jednoho dne z té demokratické zuřivosti vyrostou. Potřebují si vybít zuby osobně. Poučení se z omylů jiných? Nefunguje.