Jen začínáme tušit, že se zde rýsují hrozby, kterým se bude třeba bránit. Mimořádně zákeřná je globalizace myšlení, když se likviduje odstup, možnost vidět svět z více úhlů pohledu.

V tomto předvolebním čase se nabízí příklad mediální družby slovenského a českého mainstreamu. Česká média rezignují na možnost referovat o nadcházejících slovenských volbách z nezaujatého odstupu. Osvojují si propagandu, dnes se tomu říká „narativy“, slovenského hlavního proudu.

Politické strany, které na Slovensku média častují hanlivými adjektivy, mohou v Česku počítat s identickými nálepkami populismu, extremismu, nacionalismu či fašismu. Opakuje se situace, kdy před českými volbami slovenský mainstream otrocky kopíroval české mainstreamové „narativy“.

Jednou se politika redukuje na Antibabiš, jindy na Antifico. Je těžko představitelné, že by se ze slovenského odstupu objektivně referovalo o Andreji Babišovi, o kterém z odstupu zjišťujeme, že v porovnání s dnešní českou vládou šlo o schopného profesionála, jehož vyměnit byla tragická chyba. Podobně od českého mainstreamu určitě nehrozí, že z odstupu zhodnotí Roberta Fica jako realistu a pragmatika, kterého Slovensko potřebuje, pokud ho Brusel s Američany nemají sežrat zaživa. Cosi takového se v českých médiích hlavního proudu určitě nenapíše.

Globalizace mainstreamu brání otevřené debatě o politice, ekologii, ekonomice nebo o migraci. Odstup, spojený s pochybností, nedůvěrou či se skepsí, je nežádoucí. Globalizace nepočítá s plánem B, nepřipouští alternativu, proto vše, co nekoresponduje s hlavním proudem, ignoruje a odsouvá na periferii.

Pozorujeme mainstreamovou alergii na pochybnost, že vnucované pravdy jsou konstrukce zbudované z písku. Alergii na podezření, že si zde hraje s falešnými kartami. Alergii na nezávislé myšlení a vlastní názor, pokud tento protiřečí vnucovanému „narativu“.

Ukazuje se, že globalizace má totalitní sklony. Považuje se za dobro, které se vyplatí šířit silou. Protože naše zkušenost s globalizací je čerstvá, můžeme se jen dohadovat, jak tento experiment skončí. Jsme svědky konce politiky? Staneme se závislými na technologiích, které nebudou počítat s naší volbou a budou neosobně určovat, co je pro nás dobré? Blíží se doba, kdy odpadne pokušení manipulovat volby, aby dopadly „správně“, protože se ukáže, že je zbytečné volit?

Je zde samozřejmě i opačná možnost. Tou je eventuální zklamání z globalizace. Potřeba dostat pod kontrolu to, co nás kontroluje. Není nereálné předpokládat, že když hlavní proud vytěsní na periferii vše, co je nesourodé, jiné, svobodné, autentické, stane se hlavní proud sám periferií. Kde je psáno, že globalizací končí dobrodružný příběh člověka, který věčně něco hledá, nachází, ztrácí, zachraňuje? Stalo se už někdy, že se člověk smířil s tím, že už nic nového nebude? Periferie má budoucnost.