Když se Zdeněk Hřib ujal vedení Pirátské strany, měli mnozí pocit, že nastává šance na restart po bolestivém vládním angažmá. Vývoj v Poslanecké sněmovně i v pražské komunální politice však ukazuje pravý opak. Piráti ztratili veškeré funkce ve vedení komory, nedostali ani jeden výbor a většina ostatních stran je otevřeně blokuje. Komentátoři přirovnávají tuto izolaci k době, kdy se politické strany shodovaly na omezování vlivu komunistů, což je pro Piráty mimořádně nepříjemná paralela.
Současně se objevují další napětí vyvolaná přímo šéfem Pirátů. Na pražském magistrátu proti němu vystoupily desítky vrcholných úředníků, kteří v kolektivním dopise popsali, že vedení města shodilo odpovědnost na zaměstnance kvůli kauze městské firmy Operátor ICT. Ve veřejném prostoru navíc stále rezonuje Hřibův výrok o plebsu, který má jezdit metrem, jenž se stal symbolem arogance v situaci, kdy je doprava v Praze v chronickém kolapsu.
Tento článek analyzuje, jak Piráti během krátké doby ztratili vliv ve vládě, nedokázali prosadit vlastní program, rozhádali se s částí magistrátu a nakonec skončili v parlamentní izolaci.
Piráti vstupovali do vlády se Spolu a se Starosty s ambicí prosadit digitalizaci, transparentnost a moderní řízení státu. Měli sice málo poslanců, ale silné ministerské pozice včetně resortu zahraničí a místního rozvoje.
Realita byla jiná. Vládu postupně ovládl pocit, že pirátští ministři jsou neviditelní a jejich vliv zanedbatelný. Strana často ustupovala silnějším partnerům a nedokázala dotáhnout své projekty. To, co mělo být ukázkou moderní evropské politiky, se změnilo v dojem, že Piráti jen přihlížejí.
Zlom nastal na podzim roku dvacet čtyři, kdy premiér Petr Fiala odvolal Ivana Bartoše z čela ministerstva pro místní rozvoj. Piráti reagovali okamžitým hlasováním o odchodu z vlády, které prezentovali jako obranu principů. Pro veřejnost však šlo spíše o uražené gesto. Ministr financí Zbyněk Stanjura tehdy prohlásil, že Piráty nikdo nevyháněl a že vláda mohla pokračovat i bez nich.
Piráti tak odešli z vlády bez jednoho významného výsledku a bez vlivu. A když se formovala nová většina ve Sněmovně, nezbyl pro ně žádný post, ani symbolický. Strany napříč spektrem daly najevo, že pirátský styl politiky, plný moralizování a veřejného mentorování, zanechal hořkou pachuť.
Plebs v metru jako symbol politické arogance
Na podzim dvacet pět se situace ještě vyhrotila Hřibovým televizním vystoupením po virálním videu Michala Suchánka, který si dělal legraci z pražských kolon. Hřib reagoval slovy, že by herec měl vystoupit ze svého auta a sejít mezi plebs do metra. Následně přidal, že lidé jedoucí v autě sami ubírají kapacitu těm, kdo se bez auta neobejdou.
Komentář na CNN Prima NEWS označil jeho výrok za ukázku politického úletu, kdy politik nejprve přispívá k dopravnímu chaosu a potom arogantně kárá řidiče.
Hřibova slova působila ještě hůře po zveřejnění informací médií o jeho vlastním dopravním servisu. Jako komunální politik využíval služební vůz s řidičem a podle zpráv měl jeho šofér za půl roku přes dvě stě padesát hodin přesčasů. Obraz politika, který káže o přetížení Prahy auty, zatímco sám má osobního řidiče, se stal krátce nato symbolem pirátské pokrytecké rétoriky.
Plebs v metru tak není jen jeden výrok, ale zkratka celého stylu komunikace, který voliče spíše odrazuje.
Vzpoura magistrátních úředníků a selhání vedení Prahy
Kromě celostátní politiky čelil Hřib i otevřené vzpouře uvnitř magistrátu. Více než třicet ředitelů odborů podepsalo dopis proti způsobu, jakým vedení města komunikovalo výsledky auditu ve firmě Operátor ICT. Audit upozornil na vážné nedostatky, ale veřejné vystupování politiků podle úředníků budilo dojem, že viníkem je aparát magistrátu.
Úředníci popsali, že byli hozeni přes palubu, a že byla poškozena pověst jejich práce. V moderní správě však platí, že politik nese politickou odpovědnost, nikoliv že přehrává vinu na úředníky.
Hřib následně útočil i na média, například na server Neovlivní, což rozpory ještě prohloubilo. Obraz transparentního pirátského řízení tak narazil na realitu chaotické komunikace a nejasné odpovědnosti.
Nová pirátská vlna bez nové politiky
Hřibova snaha prezentovat Novou pirátskou vlnu jako odborný restart strany nenalezla odezvu. Komentátoři upozorňují, že místo moderní a konstruktivní politiky nabízí Piráti moralizování, nálepkování oponentů a předkládání nápadů, které část veřejnosti vnímá jako zásah do soukromí, například kontrolu prázdných bytů pomocí dat z elektroměrů nebo tvrdé regulace krátkodobých pronájmů.
Výsledkem je rozpor mezi deklarovanou politickou expertízou a realitou, která působí nekoherentně. Pirátské vedení stále tvrdí, že stojí na datech, ale praktická politika vypadá jako sled nesourodých zásahů bez jasné strategie.
Současné úplné odstavení Pirátů z vedení Sněmovny není náhoda. Komentátor Martin Schmarcz připomněl, že velká část politiků považuje jednání s Piráty za utrpení. Obraz strany, která mluví o dialogu, ale reálně nemá schopnost hledat kompromisy, výrazně přispěl k tomu, že si na jejich vyloučení většina Sněmovny snadno našla shodu.
Psali jsme: Co Chmelár viděl v Číně? Šokující realita, o níž v Evropě netušíme
I ve chvíli, kdy se do vedení komory dostal Tomio Okamura, nenašli Piráti podporu. Jejich argumentace proporcionalitou neobstála v situaci, kdy strana dlouhodobě odmítala vyjít vstříc ostatním a sama volila maximálně konfrontační přístup.
Co Piráti kritizovali, co sami pokazili
Piráti roky kritizovali tradiční strany za privilegia, služební vozy, klientelismus a nedostatek transparentnosti. Kauzy posledních dvou let však ukázaly, že mezi rétorikou a praxí je u Pirátů značný rozpor.
Hřibův řidič s masivním množstvím přesčasů kontrastuje s kritikou aut. V kauze OICT se vina přehazovala na úředníky. Vláda, která měla být pirátskou výkladní skříní, skončila slabým vlivem a prudkým odchodem bez výsledku.
Namísto obrazu moderní transparentní strany zůstává dojem, že Piráti mnohdy opakovali stejné chyby jako ti, které kritizovali.
Piráti pod vedením Zdeňka Hřiba stojí před zásadním momentem. Z dynamické síly, která vstupovala do politiky s vizí moderního státu, se stává izolovaný subjekt bez spojenců, bez vlivu a bez přesvědčivého programu. Plebs v metru, vzpoura úředníků, odchod z vlády bez výsledku a následná úplná izolace ve Sněmovně vytvářejí dohromady obraz strany, která nenaplnila vlastní sliby a nedokázala přetavit principy v politickou praxi.
Pokud mají Piráti přežít jako relevantní politická síla, bude nutná důkladná sebereflexe stylu komunikace, vedení i vztahů se spojenci. Nestačí změnit předsedu a přemalovat logo. Bude potřeba změnit způsob, jakým strana mluví s veřejností i s těmi, které dnes nazývá plebsem. Jinak se může stát, že příští volby pirátskou loď jednoduše nedotáhnou ke břehu.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: ovm)
