Závěry o ideologickém profilu velkých jazykových modelů nepatří do akademického kouta bez praktických důsledků. Dotýkají se samotného způsobu, jakým se v Evropě vytváří veřejné mínění, jak se rámují politická témata a jak se postupně mění citlivost společnosti vůči sporům o suverenitu, identitu a směr hospodářské a bezpečnostní politiky. Umělá inteligence se stává prostředníkem mezi realitou a interpretací reality. To, co lidé čtou, jaké argumenty považují za rozumné a jaké otázky jim připadají legitimní, je stále častěji filtrováno přes systémy vyvinuté mimo evropský kulturní prostor.

Evropská politika je založena na pluralitě historických zkušeností a hodnotových tradic. Západoevropský liberalismus, středoevropská zkušenost s totalitou i se zápasem o národní stát, jižní evropský důraz na sociální soudržnost a severoevropské pojetí státu blahobytu tvoří napětí, které je pro demokracii zdravé. Pokud však významná část každodenního informačního styku probíhá prostřednictvím nástrojů, jejichž hodnotový rámec vznikl v úzkém kulturním okruhu mimo Evropu, dochází k postupnému posunu rovnováhy. Nejde o to, že by umělá inteligence přímo „volila“ za občany. Jde o to, že systematicky zvýhodňuje určitý způsob kladení otázek a určité typy odpovědí. Tím se posilují některé interpretace reality a jiné se oslabují, aniž by si toho uživatelé všimli.


Pro Českou republiku má tento vývoj zvláštní význam. Česká společnost má vlastní historickou zkušenost s vnucenými ideologickými rámci a s cizí interpretací domácí reality. Přesto dnes masově používá nástroje umělé inteligence, které nebyly vytvořeny v českém kulturním kontextu a které českou zkušenost s totalitou, s proměnami po roce 1989 ani s citlivými otázkami suverenity a bezpečnosti v regionu neberou jako výchozí. Studenti, novináři i běžní uživatelé se obracejí na tyto systémy při psaní textů, přípravě argumentů i při formování názorů. Tím se do českého veřejného prostoru nenápadně přenášejí hodnotové filtry, které nejsou výsledkem domácí debaty.

Zvláštní pozornost si zaslouží mladá generace. Mladí lidé přijímají digitální nástroje přirozeně a často jim přisuzují vysokou míru důvěry. Pokud se jejich první setkání s politickými a společenskými otázkami odehrává prostřednictvím umělé inteligence, která rámuje problémy v duchu jednoho ideového proudu, může to ovlivnit jejich citlivost vůči alternativním pohledům. Nejde o indoktrinaci v přímém smyslu, ale o postupné posouvání hranic myslitelného. To, co je předkládáno jako samozřejmé, se přestává zpochybňovat. V demokratické společnosti, která stojí na soutěži názorů, je to riziko.


Kritický konzervativní pohled zde nesměřuje proti technologii jako takové. Směřuje proti nekritickému přejímání nástrojů, které mají zásadní vliv na formování veřejného prostoru, aniž by existovala odpovídající domácí alternativa či alespoň široká debata o jejich hodnotovém rámci. Evropské státy, včetně České republiky, by měly podporovat rozvoj vlastních kapacit v oblasti umělé inteligence a zároveň posilovat mediální a digitální gramotnost obyvatel. Uživatelé by měli chápat, že odpověď umělé inteligence není neutrální fakt, ale výsledek konkrétního nastavení.

Pokud se tento problém podcení, může se Evropa ocitnout v situaci, kdy se politické myšlení velké části populace formuje v prostředí, které není ukotveno v evropské zkušenosti ani v domácí demokratické tradici. To by znamenalo tichý posun moci od voličů a jejich reprezentantů k technologickým centrům mimo kontinent. Analýza ideologického profilu jazykových modelů publikovaná na serveru The European Conservative, ukazuje, že nejde o hypotézu, ale o empiricky doložený jev. Odpovědí nemá být zákaz technologií, ale obnova schopnosti evropských společností vést vlastní spor o hodnoty bez neviditelného kurátora, který určuje rámec debaty.



Zdroj: https://europeanconservative.com/articles/analysis/who-would-ai-vote-for-progressive-bias-in-language-models/