„Dezinformace jsou bezpečnostní hrozbou, možná si to mnozí neuvědomují, ale je to součástí ruské vojenské doktríny. Oni chtěli zahájit informační válku a nyní jsme v jejím epicentru, dezinformace jsou totiž mocným nástrojem,“ prohlásila neochvějně Jourová.  (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Musime-je-vyhladovet-Nesmi-se-dostat-k-penezum-Jourova-v-Davosu-mezi-dalsimi-recniky-749428).

„V Evropské komisi se soustředíme na to, abychom vylepšili systém, aby lidé dostávali správná fakta. Nemluvíme ale o názorech, samozřejmě neopravujeme ničí názory nebo jazyk. Jde čistě o fakta a my nyní přijímáme sérii opatření, aby lidé měli přístup k faktům a mohli si udělat vlastní názor na základě faktů,“ řekla eurokomisařka pro hodnoty a transparentnost.

Mimo jiné pravila též: „Já si ještě pamatuji doby, kdy politici končili kvůli tomu, že byli zastiženi při lhaní. K tomu bychom se měli vrátit.“

Jourová perlila dál: „Proto, když mluvím o pravdě, mluvím o pravdě, která je založena na jasných doložitelných faktech. Problém je ten, že taková pravda je velmi drahá a pomalá, a tudíž se k lidem mnohem dříve dostane nějaká dezinformace na stejné téma. Lež je levná a rychlá a mnohem více vydělává – proto je součástí našich návrhů, aby se dezinformační platformy a šiřitelé k penězům nedostali. Musíme je vyhladovět – a to zejména s pomocí reklamního průmyslu. Ale v tom všem musíme být nadále velmi opatrní, protože svoboda slova musí být zachována a chráněna.“

(Nu, dodejme, že by měla být především a převelice opatrná z hlediska trestněprávního, protože velkohubě avizovat, že někoho hodlám „vyhladovět“, přímo míří k trestnému činu útisku podle § 237 tr. zák., který spáchá ten, kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl. K dokonání činu za této situace postačí, když pachatel vykoná jednání, jehož obsahem je nucení jiného na základě zneužívání jeho tísně nebo závislosti.)

Jako eurokomisařka jistě není Jourová izolovaná od informačních zdrojů, které nepochybně zkoumá opatrně, aby byla zachována svoboda slova, tedy nestranně a v úplnosti.

Jistě jí tedy neušel týden starý produkt z dílny NATO „My nejsme agresivní, nejsme ve válce s Ruskem,“  (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-My-nejsme-agresivni-nejsme-ve-valce-s-Ruskem-NATO-vytahlo-proti-tomu-co-se-o-nem-rika-749088), který ovšem není podepsán (autorem je zřejmě kolektiv hrdinů NATO, kteří nemají na to, se pod něco takového podepsat). Obsahuje varování, že Rusko proti spojencům a partnerům NATO používá konvenční, kybernetické a hybridní prostředky včetně dezinformací a upozorňuje na nejčastější z nich. „NATO nenapadlo Gruzii. NATO nenapadlo Ukrajinu. To udělalo Rusko,“ brání se aliance například „dezinformaci“, že byla „agresivní“. (Originální znění: „NATO did not invade Georgia. NATO did not invade Ukraine. Russia did.“ <www.nato.int/cps/en/natohq/115204.htm/>)

Zastavme se u té Gruzie. Již v roce 1990 představitelé Jižní Osetie vyhlásili politický záměr vstoupit do svazku s tehdejším SSSR. V referendu v lednu 1992 se pak většina hlasujících občanů vyslovila pro svrchovanost a připojení k Severní Osetii v rámci Ruska. V roce 2006 se opět konalo referendum se stejným výsledkem. Oblast se tak dostala mimo vliv Tbilisi, ale oficiálně zůstala autonomní oblastí Gruzie. Prezident Saakašvili se snažil konflikt urovnat nabídkou „široké autonomie“, což Jižní Osetie odmítla s tím, že chce plnou nezávislost. <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1445466-jizni-osetie-usiluje-o-nezavislost-jiz-od-rozpadu-sssr>

Ke gruzínsko-ruskému konfliktu pak došlo 7. srpna 2008. Jeho vyšetřením byla pověřena Expertní komise Evropské unie, která vznikla z iniciativy německého ministra zahraničí Franka-Walthera Steinmeiera a jeho kolegů ze zemí Beneluxu. Odborníci (19 expertů a specialistů na mezinárodní právo a na lidská a humanitární práva) pod vedením švýcarské diplomatky Heidi Tagliavini po roce šetření předali generálnímu tajemníkovi OSN, členským státům Evropské unie, ruské a gruzínské vládě závěr, že za vznik konfliktu je zodpovědná Gruzie, která tehdy bombardovala hlavní město Jižní Osetie Cchinvali. Podle závěrů zprávy však nic nedokazuje, že by v té době probíhala invaze ruských jednotek na území této oblasti. <http://zpravy.idnes.cz/valku-rozpoutala-gruzie-ale-rusko-hrotilo-napeti-zjistili-experti-eu-1z0-/zahranicni.aspx?c=A090930_144505_zahranicni_ipl>

Podle zprávy se Moskva ale prý podílela na eskalaci předcházející konfliktu, nicméně americký velvyslanec v Rusku John Beyrle k tomu uvedl, že je gruzínský prezident Saakašvili „neposlechl“, proto Spojené státy považují ruskou reakci na vpád gruzínské armády do Cchinvali za PŘIMĚŘENOU. „Vidíme, že odpověď ruských vojsk byla naprosto opodstatněná útokem na ruské mírové síly v Jižní Osetii,“ prohlásil. <https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/147926-ambasador-usa-saakasvili-nas-neposlechl.html>

Závěrečná zpráva expertní komise Evropské unie, která v případě gruzínsko-ruského konfliktu z roku 2008 jasně rozlišila mezi podílením se na „stupňováním napětí“ (když podílení, pak musely být angažované nejméně dvě strany), a „rozpoutáním konfliktu“ (jednoznačně vinou Gruzie), zcela jistě neušla pozornosti eurokomisařky pro desinformace, protože to by byla rána do vazu její deklarované odbornosti a věrohodnosti.
Otázkou je tedy, jak se eurokomisařka Jourová vyrovná s touto pasáží propagandistické brožurky NATO, když tvrzení in puncto údajné ruské agrese do Gruzie je v přímém rozporu s dávno publikovanou zprávou expertní komise Evropské unie? Zprávu publikovala ČTK, ČT24, RFE-RL, BBC, Reuters, NYT, EU, HumanRights, EUobserver,  HumanRightsHouse a mnoho jiných médií. Zde nejde mluvit ze strany NATO o „nevědomosti“!
Lze mít tedy za prokázané, že NATO šíří in puncto gruzínsko-ruského konfliktu 2008 úmyslnou desinformaci. A na takové šiřitele desinformací si eurokomisařka Jourová veřejně nejednou vykasala rukávy a hodlá prý si na ně vyšlápnout, a to s plnou parádou. Pokud ovšem věří závěrům Expertní komise EU!