Přednáška se konala se v posluchárně B7 Zoologie, PřF UK, Praha 2, Viničná 7, dne 6. září 2019 a sestřih z přednášky. Nejprve uvedu přepis celé jeho odpovědi na otázku, týkající se Ukrajiny, a potom si dovolím přičinit několik poznámek.

„Situace s Ukrajinou rozhodně není černobílá, jak se mnohdy snaží někteří prezentovat. Ze strany Ruska  všechno to, co konalo, tak bylo prezentováno jako naprosto legitimní, protože podle jejich výkladu to, k čemu došlo na Ukrajině, byl vlastně státní převrat proti legitimně zvolenému prezidentovi. Ten státní převraz byl iniciován Západem, především tedy Spojenými státy, CIA a jejich přisluhovači a to, co udělalo Rusko, bylo jen nutným krokem k tomu, aby ve svém bezprostředním okolí udrželo pořádek a nenechalo Ukrajinu sklouznout do kolapsu. Ta pravda je samozřejmě trochu jiná, i když bychom měli být asi úplně fér a sice že žádná takováhle situace, žádná takováhle změna se asi neděje úplně spontánně, sama ze sebe. Vždycky jsou tam vnější vlivy. A bylo by určitě zakrýváním reality, kdybychom říkali, že ze strany Západu nebyl žádný vliv na Ukrajinu směrem k barevné revoluci, směrem k odstranění režimu, který nebyl demokratický, který Ukrajince svazoval a samozřejmě k rozšíření toho společenství zemí, které jsou založeny na demokratických základech a jsou ochotny spolupracovat a výhledově mohou být členy NATO nebo Evropské unie. 

Takový vliv samozřejmě byl a v průběhu těch událostí před Majdanem četnost návštěv z různých západních zemí někdy i na vysoké úrovni byla samozřejmě mnohem větší. Otázkou je, jestli to brát skutečně jako negativní působení, anebo jestli to byla naprosto legitimní podpora v duchu existujících pravidel, protože nikdo z těch představitelů tam nepřivážel zbraně, nikdo je nenabádal k tomu, aby šli do ulic střílet po bezpečnostních složkách. Naopak ten proces myslím ze strany ukrajinské opozice byl mnohem umírněnější než byly reakce na jejich akce. Takže je potřeba to opravdu vidět v kontextu a nenechat se příliš balamutit z jedné i z druhé strany. Je potřeba vidět i to, že Západ na Ukrajině možná příliš akcentoval některé věci, které nebyl ochoten a schopen tak rychle splnit. Že tedy vzbudil naděje a očekávání, že Ukrajina bude rychle přijata do NATO, a summit Aliance v roce 2008 v Bukurešti to dokonce řekl naprosto jednoznačně, že Ukrajina a Gruzie budou přijaty za členy NATO. Neřekl sice kdy, ale řekl, že bude, což na Ukrajině vzbudilo dojem ten, že už jsou víceméně součástí západního společenství, že západní společenství se o ně postará, a když potom prezident Putin reagoval tak, jak reagoval, z jeho pohledu naprosto legitimně, a řekl bych s respektem k jejich bezpečnostním zájmům, protože samotná představa, že by Ukrajina se stala rychle členem NATO, a Krym, který pro Rusko má obrovský význam z pohledu historického, kulturního, ale především bezpečnostního, že by měl najednou být místem, na kterém se budou střídat lodě pod vlajkou NATO, ta prostě pro Rusy byla naprosto nepřijatelná, a jestli ruské vedení cítilo evidentní hrozbu, no tak na ní takovýmhle způsobem reagovalo. Tím neříkám, že by to bylo jakkoliv ospravedlnitelné, prostě byla to anexe proti suverénnímu státu, byla to anexe proti státu, jehož bezpečnost a územní celistvost garantovalo samo Rusko, a to dohodou, která měla být kompenzací za to, že se Ukrajina vzdala svých jaderných zbraní. Toto všechno byla prostě naprosto jasná porušení mezinárodního práva a rozhodně se to nedá ospravedlnit, spíš se to dá pochopit ruskou optikou. Ale zároveň z naší strany by asi měl nastat takový zdravý realismus, ve vztahu k tomu, co Ukrajina jak rychle je schopna dosáhnout, a určitě nemít takovou iluzi, že se problém Ukrajiny, ať už Krymu nebo Donbasu, dá řešit buď dalším zpřísněním ekonomických sankcí vůči Rusku, případně zvýšením vojenské pomoci včetně těžké techniky a výzbroje Ukrajině. Prostě tímhletím způsobem se ta situace vyřešit nedá. Asi jediné rozumné realistické řešení je v tom, že budeme mít snahu té Ukrajině pomoci maximálně ve všech běžných oblastech, především ve státní správě, v eliminaci rozsáhlé korupce, v efektivitě správy státu, v ekonomice, v provázání víc s Evropskou unií z hlediska výměny zboží a technologií, protože úspěšná suverénní Ukrajina, která bude schopná řídit sama sebe, bude asi nejúčinnější odpovědí Putinovi, který neustále zdůrazňuje doma v Rusku a ruská veřejnost mu to do značné míry věří, protože pro to existuje množství indicií nebo přímých důkazů, že tedy Ukrajina nikdy nebyla schopna se sama řídit, že to vlastně není ani státní entita, že je prorostlá skrznaskrz korupcí a fašizujícími tendencemi a že teda je pod vlivem Západu a není to prostě země, která by byla schopna sama o sobě fungovat. Takže důkaz toho, že ta Ukrajina je schopna sama o sobě fungovat bude mnohem silnějším argumentem než ekonomické sankce nebo vojenské prostředky.“

Oproti zkrácenému setřihu generálova vystoupení po přečtení celé jeho odpovědi už nebude tolik důvodů k překvapení. Některé ale zůstanou. 

Především je třeba předeslat, že kolující skeč obsahuje pouze zvýrazněná slova! Chybí návětí (text kurzívou), které celou Pavlovu řeč posunuje trochu jinam. To, co následuje, není Pavlovo stanovisko, ale interpretace ruského stanoviska. To, že Pavel cituje i „druhou stranu“, je ovšem velmi chvályhodné, protože to není v této době běžné, aby byla dodržena stará římská zásada „Audiatur et altera pars“.

Například nebývalé je již uvození jeho odpovědi tím, že věci nejsou tak jednoznačné, k čemuž se vrátil ještě uprostřed své odpovědi („... je potřeba to opravdu vidět v kontextu a nenechat se příliš balamutit z jedné i z druhé strany.“) Dobré je také, nepropadl foltýnovštině ani ideologii a je schopen dosti přesně prezentovat i ruské stanovisko, byť s ním výslovně nesouhlasí.

Zajímavé je, že připustil i vnější vliv ze Západu na dění na Ukrajině dokonce i z vysokých pozic. Západ podle generála vzbudil v podstatě neoprávněné naděje a očekávání Ukrajinců, že budou rychle přijati do NATO a že západní společenství se o ně postará. 

To evokuje situaci v roce 1956 v Maďarsku, kdy Západ vyvolal podobné pocity, ale pak nechal Maďary na holičkách. 

Též Gruzínci vyvolali v roce 2008 konflikt s Ruskem (potvrzeno závěrečnou zprávou nezávislé komise EU pod vedením švýcarské diplomatky Heidi Tagliavini, publikované i v českých médiích v roce 2009), ačkoliv byli od podobného kroku odrazováni, což vyplývá z vyjádření amerického velvyslance v Rusku Johna Beyrleho. 

„Vidíme, že odpověď ruských vojsk byla naprosto opodstatněná útokem na ruské mírové síly v Jižní Osetii,“ prohlásil, s tím, že Spojené státy považují ruskou reakci na vpád gruzínské armády do Cchinvali za přiměřenou. 

I v tomto případě byl generál schopen připustit, že ruská reakce na dění na Ukrajině a kolem Krymu byla z vojenského hlediska pochopitelná, i když ji kritizuje z pohledu mezinárodního práva.

Generál se ovšem mýlí, zřejmě z neznalosti, co se týče takzvané anexe Krymu. Předseda Asociace akreditovaných právníků pro styk s orgány veřejné moci EU (AALEP) Christian de Fouloy totiž uvedl řadu argumentů ve prospěch zákonnosti referenda na Krymu. Dlužno dodat, že výsledek krymského referenda z roku 2014 se v zásadních rysech zcela shoduje jak s předchozími referendy na Krymu, tak i s následným průzkumem veřejného mínění, provedeným západními organizacemi.

Generál je též úplně mimo, co se týče otázky ukrajinského vzdání se jaderných zbraní, které byly pouze dislokovány na Ukrajině, která byla tehdy ještě součástí SSSR. Jadernými zbraněmi disponovalo vedení SSSR, čili reálně se jich Ukrajina nevzdala, protože jimi nedisponovala. 

Odkaz na Budapešťské memorandum, zajišťující Ukrajině bezpečnost a územní celistvost, je v souladu s generálovým vyjádřením nutno vidět nikoliv vytrženě z kontextu. Tyto záruky totiž byly dány Ukrajině, která měla v ústavě zakotvenou neutralitu, a sama deklarovala svými zákony, že nevstoupí do žádného vojenského bloku. Nicméně mezinárodní právo zná princip rebus sic stantibus – zásadu, podle které se lze vyvázat ze smlouvy, když se okolnosti zásadně změnily. A ty okolnosti se změnily ze strany Ukrajiny (zrušení neutrality, deklarovaná snaha vstoupit do NATO), která se tady sama takto vzdala platnosti Budapešťského memoranda.

Velmi realisticky generál ovšem soudil, že se problém Ukrajiny nedá řešit buď dalším zpřísněním ekonomických sankcí vůči Rusku, případně zvýšením vojenské pomoci včetně těžké techniky a výzbroje Ukrajině. 

Trochu nejasně, rozhodně však nikoliv jednostranně, se generál vyjádřil o existenci značné korupce a výskytu fašizujících tendencí na Ukrajině.

Celkově tedy lze vystoupení tehdy ještě jen generála Petra Pavla v roce 2019 hodnotit pozitivně, byť s několika zásadními výhradami.