Laici, propagandisté a různí další lehkoživkové tvrdí, že tento článek pokládá napadení smluvního státu za útok i na ostatní smluvní státy, které se mu zavazují poskytnout pomoc, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz..
Jistě, kdyby to mělo přispět ukončení konfliktu, bylo by účelné nechat Volodymyra Zelenského věřit této milosrdné lži. Skutečnost je ale jiná.
Diplomat a zpravodajec Miroslav Polreich se mohl uzlobit negramotností a ideologickou natvrdlostí většiny českých politiků, kteří bezmyšlenkovitě žvatlajíce omílali mantru o tom, že pátý článek smlouvy o NATO obsahuje závazek přispěchat napadené zemi vojensky na pomoc pod heslem „jeden za všechny, všichni za jednoho“.
Velmi trpělivě vysvětloval, že členské státy NATO se podpisem Washingtonské smlouvy zavázaly k jediné věci, obsažené hned v prvním článku, to jest urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly.
Co se pátého článku týče, ten jen konstatuje dohodu na tom, že v případě napadení smluvní strany ostatní neprodleně podniknou takovou akci, jakou budou považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly. Čili nezavazují se k ničemu konkrétnímu.
Lze rozumět ukrajinské snaze získat nějakou mezinárodní garanci proti nebezpečí napadení, což by stabilizovalo mírové ujednání, které by mohlo mít žádoucí trvalý charakter.
Je tu však jedno ALE – vychází se totiž z hybridně prosazovaného pojetí, že původcem tohoto konfliktu bylo Rusko, protože napadlo sousední stát. Nicméně již Indiáni věděli, že není kouře bez ohně. Pro současného čtenáře snad bude dostatečně ilustrativní příklad z hokeje.
Slavný havlíčkobrodský rodák a jeden z nejlepších hokejistů světové historie Jan Suchý byl též výtečným vypravěčem. Dokázal barvitě popsat, jak se faulovalo v soubojích u mantinelu, když horní konec hokejky vnikl nenápadně do nechráněného soupeřova podpaždí, a pořádným zarumplováním dokázal soupeře rozběsnit tak, že se neovládl a reagoval pěstním soubojem – a byl vyloučen, protože to vypadalo, že si začal.
Podobně tomu bývá i v historii, a bylo tomu tak i v základu rusko-ukrajinského konfliktu. Zopakujme si některá fakta:
- Ukrajina v roce 1990 vyhlásila suverenitu s úmyslem stát se trvale neutrálním státem.
- V roce 1991 se oddělila od Sovětského svazu vyhlášením nezávislosti, navazujícím na předchozí vyhlášení suverenity.
- V roce 1994 se této neutrální Ukrajině, která přistoupila ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní, dostalo bezpečnostních záruk od Ruska, USA a Velké Británie.
- V roce 1996 byla přijata ukrajinská ústava. Vycházela z deklarace nezávislosti (1991), založené na deklaraci suverenity (1990). Tak se princip trvalé neutrality Ukrajiny dostal do její ústavy (a byl z ní vypuštěn až pučistickou Dumou 23. prosince 2014, kdy schválila zrušení neutrality a rozhodla, že země bude usilovat o členství v Severoatlantické alianci).
- V roce 1997 byla uzavřena Smlouva o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskem a Ukrajinou: Kyjev i Moskva se ve smlouvě zavázaly, že neuzavřou žádné dohody s třetí stranou, které by byly zaměřeny proti smluvnímu partnerovi. To prakticky znamenalo, že Ukrajina nesmí vstoupit do aliance s jinými státy proti Rusku, a to včetně NATO.
- V únoru 2008 dal ukrajinský prezident Viktor Juščenko Moskvě ústní záruku, že Ukrajina nebude chtít na svém území základny NATO. "Pokud se ruská strana obává vojenských základen, pak je Ukrajina nikdy nezřídí. Jsme připraveni to zakotvit i ústavně," prohlásil ukrajinský prezident.
- V dubnu 2008 na summitu NATO v Bukurešti ukrajinští lídři ale jednali v rozporu s ukrajinskou ústavou o vstupu Ukrajiny do NATO.
- V roce 2010 podepsal ukrajinský prezident Viktor Janukovyč zákon, podle kterého se Ukrajina nemůže stát členem mezinárodních vojenských paktů a organizací.
- V únoru 2014 se uskutečnil na Ukrajině puč, jehož výsledkem byla ostře protiruská orientace Ukrajiny (dle náměstkyně ministra zahraničí Viktorie Nulandové do tohoto procesu USA investovaly 5 mld USD). Koncem února byl spáchán na ruskojazyčné obyvatele Krymu masakr u obce Korsun. Nové ukrajinské úřady zakázaly používání ruského jazyka. Vypukla občanská válka na Doněcku, v Luhansku, vláda poslala proti ukrajinským občanům armádu (o tom informoval i český tisk). 2. května bylo 50 pro-ruských demonstrantů upáleno zaživa v Domě odborů v Oděse; celkově obětí údajně kolem 400. (Od vypuknutí této občanské války až do zahájení speciální vojenské operace v roce 2022 zemřelo přes 14 tisíc obyvatel.)
- V roce 2015 selhaly minské dohody, Francie, Německo i USA od jejich dodržování ukrajinskou vládu prokazatelně odrazovaly. Angela Merkelová později přiznala, že šlo pouze o získání času na obnovu ozbrojených sil.
- V březnu 2021 vydal prezident Ukrajiny rozhodnutí č.117/2021 o deokupaci a reintegraci dočasně okupovaného území Autonomní republiky Krym a města Sevastopol.
- V březnu 2022 Victoria Nulandová na kongresovém slyšení potvrdila, že USA spolupracují s Ukrajinci na stažení materiálů z biolaboratoří na ukrajinském území, jejichž činnost byla dlouhodobě financována Pentagonem.
- V únoru 2024 uvedly NYT, že CIA vybudovala a již 10 let provozuje na Ukrajině dvanáct velitelských center pro podporu ukrajinské armády.
- Od roku 2014 byl na Donbase budován Fortress Belt, těžce ozbrojené pásmo, zahrnující o ofenzivní vojenská stanoviště (v kritické vzdálenosti od Moskvy).
Sečteno, podrženo – bude-li někdo chtít tvrdit, že ruská agrese byla vyprovokována, bude mít pro to mnoho velmi „okovaných“ důkazů.
Proto je na místě úvaha, že obě strany by si zasluhovaly stejné bezpečnostní záruky, jaké nyní požaduje pro sebe Ukrajina. Jinými slovy – trvalého míru na Ukrajině by mohlo být dosaženo, kdyby stejní ručitelé, garantující podporu Ukrajiny v případě jejího napadení, dali stejné záruky Rusku, pro případ, že by bylo provokováno či přímo napadeno.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
