Jiří Kobza: Česko-americká obranná dohoda: Dobojováno jest?

politika

Jak jsem, bohužel správně, předpověděl projel návrh na ratifikaci  smlouvy DCA Senátem jako pověstný nůž máslem. Poté následovalo druhé, závěrečné, čtení této mezinárodní smlouvy v Poslanecké sněmovně.

Jiří Kobza: Česko-americká obranná dohoda: Dobojováno jest?
Jiří Kobza, poslanec (SPD)
25. července 2023 - 02:20

Vzhledem k poměru sil v této záležitosti v naší dolní parlamentní komoře, kde proti SPD stálo pevně spojenectví Šestikoalice pro pobyt cizích vojsk na našem území, (všechny sněmovní politické strany a hnutí mimo SPD - s čestnou výjimkou několika málo odvážných poslanců hutí ANO) byla dohoda s převahou schválena i zde - a už se čeká pouze na závěrečné razítko, které dokumentu, kouzlem nechtěného, udělí někdejší rozvědčík Varšavské smlouvy školený na boj proti Američanům - a toho času obývající Pražský hrad, píše Jiří Kobza v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Co by nemělo zapadnout

Léta slýcháme, hlavně od politiků stran současné vládní koalice, že historickým vrcholem vazalství, poroby, poníženosti a podřízenosti našeho státu byla jeho okupace vojsky Varšavské smlouvy, respektive vojsky Sovětského svazu po srpnu roku 1968. Tedy, lépe řečeno, takzvaný pobyt sovětských vojsk v Československu, protože v právním slova smyslu určitě nešlo  o klasickou okupaci, kdy veškerou vládní moc, správu země  a represivní aparát držela v rukou cizí ozbrojená moc, jako tomu bylo v případě tzv. Protektorátu za druhé světové války, tedy v době skutečné, německé, okupace.

Vládní představitelé nám říkají, že zatímco Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu byla stvrzením našeho postavení bezprávné kolonie a naprosté dominance Sovětského svazu nad Československem, tak česko-americká obranná dohoda je naopak smlouvou dvou zcela rovnocenných stran, a navíc se údajně vůbec netýká pobytu amerických vojsk v České republice.

Přestože celý její obsah je věnován právě a jedině tomuto pobytu a jeho nejrůznějším projevům a detailům. Odmítám s vládou – a proti občanům – hrát pokryteckou hru na sovětské peklo a americký ráj, a nebudu našim občanům lhát.

A, ano, vstup vojsk Varšavské smlouvy, kromě Rumunska, které to odmítlo, do Československa v roce 1968 byl z hlediska mezinárodního práva i všeho dalšího zločin. Byla to agrese.

Dvě smlouvy - dva pobyty vojsk

Nesrovnávám smlouvu DCA s tímto vstupem sovětských vojsk,  to jsou dvě odlišné kategorie. Já pouze srovnávám to, co je srovnatelné. A to jsou formálně právní podmínky a náležitosti pobytu sovětských vojsk v Československu a budoucího pobytu amerických vojsk v České republice.

A na základě studia těchto smluv mohu říci, že česko-americká obranná smlouva je nebezpečný dokument, který jde zcela proti základním českým národním zájmům a jednoznačně a výrazně omezuje českou státní suverenitu.

Nejlepším důkazem pro toto tvrzení nejsou vzletné propagandisticko-ideologické  projevy, ale tvrdá a suchá fakta – tedy citace z této smlouvy a její porovnání se smlouvou o pobytu sovětských vojsk v Československu.


Pak bude vše hned jasnější.

I když obhájci česko-americké smlouvy často, absurdně až komicky, argumentují v tom smyslu, že je v ní sice něco nějak napsáno, ale vykládat se to bude jinak, nebo na základě nějaké další upřesňující dohody.

Nikoli. Intepretace smlouvy ze strany Američanů bude doslovná, tak, jak si ostatně sami sepsali (nadiktovali). Žádné další výkladové dohody už nikdy nebudou. Američané rovněž nikdy nepřistoupí na výklad, který bude pro ně nevýhodný.

Velké porovnání obou smluv

Takže, co se týče umístění cizích vojsk a svěřených prostor, hovoří  příslušné smlouvy takto.
  • sovětská vojska:
„Počet a místa stálých posádek sovětských vojsk, dočasně zůstávajících na území Československé socialistické republiky, se určují dohodou mezi vládami Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik.“.
  • americká vojska:
„Dohodnutá zařízení a prostory, jejichž soupis je obsažen v příloze A této Dohody, poskytnuté Českou republikou podle podmínek této Dohody ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA, českým dodavatelům, závislým osobám a dalším osobám podle vzájemné dohody.“.

A následuje jejich taxativní výčet.
 
Jedná se o:
  • Vojenské letiště Čáslav
  • Vojenské letiště Náměšť
  • Vojenské letiště Pardubice
  • Logistické centrum Mošnov
  • Vojenský výcvikový prostor Hradiště
  • Vojenský výcvikový prostor Libavá
  • Vojenský výcvikový prostor Boletice
  • Vojenský výcvikový prostor Březina
  • Vojenská posádka Vyškov
  • Vojenská posádka Rančířov
  • Vojenská posádka Stará Boleslav

Takže americká armáda dostává rovnou svěřena do užívání konkrétní zařízení a území, bez ohledu na to, že část z nich vlastní kraje a obce. S tím si česká vláda hlavu neláme.

A v podstatě tím i věnujeme Američanům většinu lokalit, které do současnosti užívá pro své potřeby česká armáda. Počítá vláda s jejím výrazným zmenšením a omezením?

Žádné čekání na konkrétní dohodu a konkrétní potřeby obou stran, dáme Američanům věno hned dopředu.

Citace z česko-americké smlouvy:

„Při plném respektování suverenity České republiky jsou ozbrojené síly USA, dodavatelé USA, čeští dodavatelé, závislé osoby a další osoby podle vzájemné dohody oprávněny k nerušenému přístupu a užívání dohodnutých zařízení a prostorů pro účely návštěv; výcviku; cvičení; manévrů; průjezdu; podpůrných a souvisejících činností; doplňování paliva do letadel; doplňování paliva plavidlům; přistávání, záchytu či odtažení letadel; dočasné údržby vozidel, plavidel a letadel; ubytování personálu; spojení; shromažďování a rozmísťování ozbrojených sil a materiálu; umisťování vybavení, zásob a materiálu; činností v oblasti bezpečnostní podpory a spolupráce; spojených a společných výcvikových činností; činností v oblasti humanitární pomoci či odstraňování následků katastrof; řešení krizových situací; výstavby na podporu vzájemně dohodnutých činností; a pro takové další účely, na kterých se strany nebo jejich výkonné orgány dohodnou, včetně těch, které jsou plněny v rámci Severoatlantické smlouvy.“.

Jde o velmi zvláštní způsob vnitřního sebepopírání se příslušného článku smlouvy.

Buď platí výrok, že je plně respektována suverenita České republiky, anebo ne, a ozbrojené síly USA si ve dlouhodobě zdarma svěřených prostorách, tedy v překladu na svých vojenských základnách v České republice, mohou dělat, co chtějí, včetně provádění vojenských cvičení a shromažďování a rozmísťování jakýchkoli ozbrojených sil a vojenského materiálu.


A dodatek:
„Strany budou dohodnutá zařízení a prostory užívat společně a budou k nim mít společný přístup s výjimkou těch dohodnutých zařízení a prostorů nebo jejich částí, které byly výkonnými orgány specificky určeny k výlučnému přístupu a užívání ozbrojenými silami USA.“.

Takže opět, princip rovného a rovnějšího a potvrzení toho, že část prostor a území svěřených americké armádě k užívání, bude zcela pod její kontrolou, a česká strana tam nebude mít přístup vůbec žádný.

Ve své vlastní zemi!!! A takovými zařízeními může být klidně všech jedenáct. Stačí, když o to Američané projeví zájem.

Americké straně smlouva rovněž dává právo přivážet do naší země na jejich nové základny jakýkoli materiál, včetně materiálu vojenského.

Cituji konkrétně:
„Umístěný materiál ozbrojených sil USA, jakož i zařízení nebo jejich části určené ke skladování takového umístěného materiálu, budou užívány výhradně ozbrojenými silami USA, nebude-li vzájemně dohodnuto jinak. Ozbrojené síly USA budou mít výlučnou kontrolu nad přístupem, užíváním a nakládáním s tímto umístěným materiálem a budou mít neomezené právo kdykoli odvézt tento umístěný materiál z území České republiky.“.

Takže žádná kontrola z české strany, jak nás přesvědčují zastánci smlouvy, žádní společné užívání. Tento článek neumožňuje žádný dvojí výklad.

Není výraznějšího příkladu toho, za jaké poskoky nás Američané považují – a my jsme jim to, zastoupeni ministryní Černochovou, sami podepsali…

A naproti tomu československo-sovětská smlouva o pobytu vojsk hovořila takto:
„Vojenské výcvikové prostory, střelnice a cvičiště budou využívány společně s Československou lidovou armádou.“.

Ale, ne dosti na tom, americké straně je svěření rozsáhlých prostor do výlučného užívání zřejmě málo, tak je to ještě pojištěno a rozšířeno jiným článkem smlouvy:
„Na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán v souladu se svojí vnitřní praxí a postupy přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA a českým dodavatelům dočasný přístup a užívání soukromých pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť) a veřejných pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť), které nejsou součástí dohodnutého zařízení a prostoru včetně těch, které jsou ve vlastnictví nebo pod kontrolou České republiky, anebo jejích krajů či obcí, a to za účelem jejich užívání pro podporu ozbrojených sil USA. Ozbrojené síly USA, dodavatelé USA ani čeští dodavatelé neponesou náklady takové pomoci.“.

To je skutečně fantastické - dotčené obce, kraje a soukromí majitelé, kteří budou poctěni privilegiem svěřit svůj majetek do užívání armádě USA, jsou už teď jistě nadšeni.

A zlatý hřeb nakonec, „Česká republika poskytne veškerá dohodnutá zařízení a prostory bez nájemného či obdobných nákladů  pro ozbrojené síly USA.“.

Kdybychom měli parafrázovat jedno staré arabské přísloví, tak lze tyto články smlouvy charakterizovat větou: „Vezmi si,  co chceš, a neplať!“.

Náhrady případných škod

„Vláda Svazu sovětských socialistických republik souhlasí s tím, že nahradí vládě Československé socialistické republiky hmotné škody, které mohou být československému státu způsobeny činy nebo opomenutím sovětských jednotek nebo osob k nim příslušejících, jakož i škody, které mohou být způsobeny sovětskými jednotkami nebo osobami k nim příslušejícími, při plnění služebních povinností československým občanům, institucím nebo občanům třetích států, nacházejícím se na území Československé socialistické republiky.

V obou případech ve výši, stanovené (na základě uplatněných nároků a při respektování československého práva) zmocněnci pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice.

Vláda Svazu sovětských socialistických republik souhlasí rovněž s tím, že nahradí vládě Československé socialistické republiky škody, které mohou být způsobeny československým institucím a občanům, jakož i občanům třetích států, nacházejícím se na území Československé socialistické republiky, činy nebo opomenutím osob, příslušejících k sovětským vojskům, jichž se dopustí nikoliv při plnění služebních povinností, jakož i činy nebo opomenutím členů rodin osob, příslušejících k sovětským vojskům - v obou případech ve výši stanovené příslušným československým soudem na základě nároků, uplatněných proti osobám, které způsobily škodu.“.

A náhrada škody ve znění česko-americké smlouvy?


„Nároky na náhradu škody způsobené v důsledku jednání či opomenutí na straně příslušníků ozbrojených sil USA včetně civilní složky, k němuž došlo při výkonu služebních povinností, mohou být předloženy příslušným českým orgánům a projednány v souladu s ustanoveními článku VIII NATO SOFA. Bez ohledu na závazek stran spolupracovat ohledně odškodnění takových nároků na náhradu škody v souladu s článkem VIII nebudou takoví jednotliví příslušníci podléhat žádnému řízení či souvisejícím postihům.

Pro účely určení, zda případná občanskoprávní odpovědnost vznikla jako důsledek jednání či opomenutí ze strany příslušníka ozbrojených sil USA včetně civilní složky, k němuž došlo při výkonu služebních povinností, bude přesvědčivým důkazem této skutečnosti osvědčení, že k takovému jednání či opomenutí došlo při plnění služebních povinností, vydané příslušným orgánem ozbrojených sil USA.

V případech, kdy se české orgány domnívají, že okolnosti případu vyžadují přezkoumání osvědčení o plnění služebních povinností, české orgány a orgány Spojených států zahájí okamžitě konzultace.

České orgány si ponechávají možnost žádat, aby osvědčení bylo potvrzeno nejbližším vyšším vojenským stupněm USA.“.

To je opět něco neuvěřitelného – takže rozhodovacím orgánem bude opět instituce americké armády, a je zcela nemožné předpokládat sdělení, že nešlo o plnění služebních povinností.

Odevzdání české jurisdikce do amerických rukou Velmi důležitou oblastí obou smluv a pobytů obou armád, sovětské i americké, na našem území je otázka jurisdikce.

Tedy otázka výkonu soudní nebo jiné úřední moci v trestních a právních otázkách, respektive vymezení toho, kdo a co všechno spadá do jeho rozsahu. Jde tedy o to, kdo projedná a rozhodne konkrétní věc, konkrétní spáchaný trestný čin.

Československo-sovětská smlouva říkala toto:

„Sovětská vojska, osoby k nim příslušející a členové rodin těchto osob, nacházející se na území Československé socialistické republiky, budou zachovávat právní řád, platný v Československé socialistické republice.

Otázky jurisdikce, spojené s dočasným pobytem sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky se upravují takto:
Při trestných činech a přestupcích, které na území Československé socialistické republiky spáchají osoby, příslušející k sovětským vojskům nebo členové jejich rodin, se uplatňuje československé právo a působí československé soudy, prokuratura a jiné orgány, příslušné pro otázky stíhání trestných činů.

Trestné činy, které spáchají sovětští vojáci, vyšetřuje vojenská prokuratura a jsou projednávány orgány vojenské justice Československé socialistické republiky.

Ustanovení těchto bodů se nevztahují na případy, kdy osoby, příslušející k sovětským vojskům nebo členové jejich rodin, spáchají trestné činy nebo přestupky pouze proti Sovětskému svazu, jakož i proti osobám, příslušejícím k sovětským vojskům nebo členům jejich rodin a na případy, kdy osoby, příslušející k sovětským vojskům, spáchají trestné činy nebo přestupky při plnění služebních povinností v prostorech stálých posádek vojenských útvarů.

Tehdy jsou příslušné sovětské soudy, prokuratura a jiné orgány, které jednají podle sovětského práva.“.

Takže zkráceně, trestně činy sovětských vojáků a jejich rodinných příslušníků spáchané v Československu vyšetřovaly naše orgány, s výjimkou trestných činů spáchaných mezi sovětskými občany na sovětských základnách.

A teď jak tomu bude v případech, kdy trestné činy v České republice spáchají američtí vojáci:

„Česká republika uznává zvláštní důležitost kázeňské pravomoci orgánů ozbrojených sil USA nad příslušníky ozbrojených sil USA a vliv této pravomoci na operační připravenost. Proto na žádost Spojených států a za účelem plnění svého závazku ke vzájemné obraně Česká republika tímto vykonává svoji suverénní diskreční pravomoc a vzdává se přednostního práva na výkon trestní jurisdikce.

V konkrétních případech zvláštního významu pro Českou republiku mohou české orgány toto vzdání se odvolat písemným prohlášením zaslaným příslušným orgánům ozbrojených sil USA nejpozději do třiceti dnů od obdržení příslušného oznámení.

Příslušníci ozbrojených sil USA a závislé osoby nebudou souzeni v nepřítomnosti bez svého souhlasu, ledaže by se neoprávněně vyhýbali dostavení se k soudu poté, co byli řádně vyrozuměni o datu soudního jednání, a v případě příslušníků ozbrojených sil USA, pokud se navíc neoprávněně vyhýbají působnosti orgánů ozbrojených sil USA.

V řízeních vedených USA o trestných činech spáchaných na území České republiky se obětem a svědkům poskytují práva a výsady přiznané obětem a svědkům v USA v souladu s právním řádem USA. Příslušné orgány stran budou podle potřeby spolupracovat a vyměňovat si informace s cílem usnadnit uplatňování práv obětí, včetně případných nároků obětí na odškodnění podle vnitrostátních systémů.

České orgány bezodkladně oznámí orgánům ozbrojených sil USA zatčení či zadržení příslušníka ozbrojených sil USA či závislé osoby českými orgány. Kdykoli o to požádají, budou mít orgány ozbrojených sil USA k takové osobě okamžitý přístup a bude jim umožněna přítomnost v průběhu celého řízení včetně výslechů jakéhokoli takového příslušníka či závislé osoby českými orgány.

Příslušník ozbrojených sil USA nebo závislá osoba, kteří jsou vyšetřováni nebo souzeni českými orgány, zůstanou pod kontrolou nebo budou umístěni pod kontrolu orgánů ozbrojených sil USA, pokud o to tyto orgány písemně požádají, a to až do skončení všech souvisejících soudních řízení, včetně odvolacího řízení.

V případě, že české soudní řízení není skončeno do jednoho roku od jeho zahájení, orgány ozbrojených sil USA budou zproštěny veškerých závazků podle odstavce 3 tohoto článku.“.

Takže v překladu - veškeré trestné činy, které v České republice spáchají příslušníci americké armády, včetně trestných činů na občanech České republiky nebo na jejím majetku, budou vyšetřovány americkými orgány podle amerického práva.

A i hypotetické případy, kdy české orgány zažádají o možnost vlastního vyšetřování v nějaké trestní věci, budou jejich kompetence neskutečně omezené, či v podstatě nulové a kontrolu nad celým procesem, i nas obviněnými, bude mít americká strana.

Můžeme předpokládat, s jakým výsledkem.

Větší poplivání české suverenity si lze představit už opravdu jen těžko. A vláda to ještě vydává za ukázku svého vyjednavačského mistrovství.



Jak se bude udržovat pořádek?

„Pro účely udržení či obnovení pořádku, zajištění kontinuity vojenských operací a ochrany ozbrojených sil USA, dodavatelů USA, českých dodavatelů a závislých osob, jsou ozbrojené síly USA oprávněny k přijímání veškerých přiměřených opatření nezbytných k užívání, provozu, obraně nebo kontrole dohodnutých zařízení a prostorů ozbrojenými silami USA.

Orgány ozbrojených sil USA budou taková opatření a plány na ochranu sil koordinovat s příslušnými orgány České republiky s výjimkou případů, kdy naléhavé operační okolnosti takovou koordinaci neumožňují.“.


Co to bude za opatření, se můžeme jenom dohadovat. I o tom, co jsou to ony naléhavé operační okolnosti znemožňující koordinaci těchto opatření s českými orgány a dávající bianko šek Američanům k vlastní akci.

Můžeme se vsadit, že to nebudou rozhodně nějaké lovy beze zbraní, jak zní název oblíbené knihy Jaromíra Tomečka. Spíše si v této souvislosti vybavuji některé americké filmy, například Rambo, nebo Četa…

Vládní lži

Mohl bych ve svém výčtu a ve svém srovnávání pokračovat ještě dále, ale domnívám se, že na ukázku stačí.

Předkládám toto srovnání především jako doklad vládních lží a zbabělosti a jako demonstraci toho, jak ponižující závazky pro Českou republiku ministryně Černochová, za podpory celé vlády, dohodla. A co to bude konkrétně znamenat.  

Na základě faktů je evidentní, že česko-americká obranná dohoda je pro naši zemi řádově nevýhodnější a potupnější, než byla smlouva o pobytu sovětských vojsk v Československu.

Proto jsem ji nepodpořil, proto jsem vždy hlasoval proti jejímu přijetí. A proto říkám, že právo o ni závazně rozhodnout mají pouze občané České republiky v celostátním referendu. Protože její důsledky – a její negativa, brzy dopadnou v prvé řadě na ně, nikoli na ministryni Černochovou nebo na premiéra Fialu.

Dvě závěrečné poznámky


Zaprvé.
V několika článcích smlouvy se hovoří o tom, že američtí vojáci a jejich rodinní příslušníci nebudou podléhat standardnímu celnímu režimu, tedy, že nebudou vůbec platit clo.

Vzhledem k tomu, že dovozní clo k nám je, bohužel, výhradním příjmem Evropské unie, která má v gesci i stanovení celních sazeb vůči třetím zemím. Ale ptám se, řečnicky a s lehkou nadsázkou, příznivců Evropské unie a zastánců jejich zájmů, zda náhodou nejde o rozpor smlouvy s eurounijním komunitárním právem.

Zadruhé.
V minulém týdnu smlouvu projednával garanční Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny, jehož jsem členem. Pro usnesení vyzývající Sněmovnu k jejímu schválení hlasovalo 17 jeho členů, proti jediný. Můžete hádat, kdo to byl. Napovím, jeho iniciály jsou J.K.

Ale za mnohem podstatnější považuji jinou věc:
Kdykoli se vedou debaty o tom, zda česko-americká smlouva nenarušuje a nesnižuje českou státní suverenity ve smyslu české Ústavy, anebo zda není v rozporu s českou Ústavou v jiném smyslu a v jiných ustanoveních, její zastánci unisono spustí, že nikoli, že jí vyjednávali vynikající ústavní právníci a vše je v nejlepším pořádku.
Jelikož jde o vážnou věc, a protože se objevují i konkrétní právní pochybnosti o tom, že by se v některých článcích o rozpor s našim ústavním pořádkem jednat skutečně mohlo, navrhl jsem na tomto jednání Zahraničního výboru jednoduché usnesení, které vyzývalo vládu, aby požádala Ústav státu a práva Akademie věd o vypracování odborného posudku z hlediska souladu smlouvy DCA s Ústavou České republiky.

Ani takto nekonfliktní usnesení, které by do velké míry mohlo  pochybnosti o neústavnosti smlouvy vyvrátit, anebo potvrdit, nebylo schváleno.

Byť zde už byl poměr hlasů těsnější než při hlasování o podpoře smlouvy samotné.

A já se ptám – v čem je problém? Jestliže jsou poslanci pětikoalice a poslanci ANO přesvědčeni o tom, že smlouva je z ústavně-právního hlediska bezvadná, proč nepodpořili krok, který by tomuto jejich tvrzení mohl dodat významnou odbornou podporu a autoritu?

Anebo je tomu tak, že mají z výsledku odborného posouzení ústavnosti smlouvy obavy? Vše tomu nasvědčuje.

Jde o neuvěřitelnou lehkomyslnost a hazard s budoucností, o hazardní hrátky s českou Ústavou a právním řádem a o rezignaci na odpovědný výkon poslaneckého mandátu.

Kdy už, pro Boha, jindy, bychom měli všichni usilovat o to, aby byla příslušná mezinárodní smlouva, nadřazená českým zákonům, z ústavního hlediska naprosto bezvadná a neprůstřelná?

Skutečnost, že zastánci smlouvy DCA odmítají nechat prověřit a posoudit její ústavnost, mě jen utvrzuje v tom, že v tomto ohledu zdaleka není vše v pořádku.

I v tom, že mé rozhodnutí hlasovat proti její ratifikaci bylo naprosto správné a  jediné možné.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Anketa

Kdo by se podle Vás měl stát příštím americkým prezidentem?