Jiří Kobza: Kdo chce psa bít, hůl (i pohůnka) si najde

politika

Fialova vláda a prezident Pavel v čímsi zájmu dlouhodobě a systematicky ničí vztahy s našimi sousedy, s partnery v uskupení V4  - a nejnověji i s nám nejbližším státem, bratrským Slovenskem, píše v komentáři Jiří Kobza.

Jiří Kobza: Kdo chce psa bít, hůl (i pohůnka) si najde
Jiří Kobza, poslanec (SPD)
18. března 2024 - 04:20

Naše pětikoaliční vláda zrušila společné mezivládní konzultace a společná vládní jednání s jejími slovenskými protějšky.  Stačilo k tomu, že mají odlišný názor než slovenská vláda na otázku válečného konfliktu na Ukrajině a na jeho řešení, zda mír či pokračující krvavou válku.

Přitom v daném případě se nejedná o žádná světoborná setkání. Je to tradiční, spíše společenské a formální setkání obou vlád, které má deklarovat a demonstrovat naši historickou a kulturní vzájemnost. I za minulých, značhnjě rozdílných vlád, nebyla jednotlivá politiucká nesouladnost nikdy důvodem k podobnému gesto.

Navíc podle interních informací, premiér Fiala přišel na ono osudné jednání vlády s tímto nárhem mimo program, prosadil to dodatečně do programu jednání a víceméně si vynutil aklamační souhlas, aniž o tom informoval své kolegy předem. To může znamenat jediné: dostal to úkolem a musel jej splnit. Od koho asi, že? A v čím zájmu asi je rozkol mezi těmito dvěma zeměmi?

Co se týče onoho „ukrajinského“ argumentu: Zatímco slovenský premiér a vláda preferují, stejně jako většina rozumných a příčetných lidí, mírová řešení a konec zabíjení na Ukrajině, Fialova vláda a prezident Pavel hazardérsky a nezodpovědně usilují dodávkami dalších zbraní a munice o eskalaci tohoto konfliktu za každou cenu. No vždyť to stejně platit nebudou, to až my, občané. Nějaké ohrožení české ekonomiky kvůli financování dodávek zbraní na Ukrajinu je pro ně nepodstatné.

Jenže ve hře jsou samozřejmě  mnohem zásadnější nebezpečí, pokud by měl konflikt přejít do „horké“ fáze, o což největší fanatici v rámci   tzv. „euroatlantických uskupení“ usilují.


Česká vláda se tedy zjevně rozhodla obětovat podpoře války v naší blízkosti a podpoře současného ukrajinského režimu naše klíčové dlouhodobé národní zájmy, včetně vztahů s našimi partnery a slovenskými bratry.

Je to vrchol cynismu a diplomatického amatérismu (nebo snad servility?).

Nejde jen o tento poslední vládní krok. Premiér Fiala, prezident Pavel a další vrcholní představitelé pětikoalice už předtím aktivisticky a nepřijatelně vstupovali do slovenské volební kampaně před slovenskými parlamentními volbami a dokázala a trapně dávali najevo, že jím nebude po chuti, stane-li se po nich rozhodujícím hráčem na slovenské politické scéně předseda strany SMĚR-Slovenská sociální demokracie, Robert Fico.

Což se pak stalo a naši vládní a hradní páni to nejsou schopni zkousnout. Mimo jiné i proto, že Fico se po volbách dopustil něčeho v našich poltických a zeměpisných šířkách takřka neslýchaného: Začal  plnit svůj volební program a chová se dál dle toho, co slíbil lidem před volbami. A to je v některých našich a EU kruzích prostě nepřijatelné, passé…

Prezident Pavel zase nedávno přiložil pod kotel pálení česko-slovenských mostů veřejným výrokem, ve kterém přirovnal řádění Banderovců na Ukrajině k chování Slováků a Maďarů v první polovině 20. století a během druhé světové války. Na debatě s občany na Kladně na otázku, jak  hodnotí dění po osamostatnění Ukrajiny, nárůst adorování a kanonizace Bandery a banderismu či oslavování příslušníků divize SS Halič odpověděl náš Agent 107 takto:
„Ukrajina problémů měla a má celou řadu. Včetně komplikovaného vztahu obyvatel k vůdci ukrajinských nacionalistů z dob druhé světové války. Ale mimochodem, Slovensko a Maďarsko mají podobnou minulost.“.

Což je buď brutální neznalost, anebo záměrná a cílená lež a manipulace právě v souvislosti s rozdílností postojů současných vlád Maďarska a Slovenska k válce na Ukrajině a např. hlasování prostou většinou.

Se Slováky nás pojí nejen společná historie, ale hlavně mnohé současné společné důležité zájmy, při jejichž obhajobě bychom měli spolupracovat na mezinárodním poli, zejména v rámci orgánů  EU.

Jde aktuálně mj. o oblasti zemědělství, energetiky, boje proti nelegální  migraci a proti dopadům Green Dealu, o společný zájem uhájit právo veta členských států při hlasováních v orgánech EU  a o mnohé další věci.

Protislovenské kroky Fialovy vlády a prezidenta Pavla toto vše devastují a poškouzují naší zemi a naše občany.

A to pouze proto, že naši představitelé nedokáží respektovat výsledky posledních slovenských parlamentních voleb a odlišné názory nové slovenské vlády na ukrajinský konflikt a na další věci.

Je výsostným právem Slováků zvolit si vlasní ústavní orgány – a jakákoli česká vláda má vždy respektovat jakoukoli slovenskou politickou reprezentaci vzešlou ze svobodných voleb. Je to totiž  i projev úcty ke slovenským občanům. I projev úcty k sobě samým.

My však hrajeme z jiných not. Přijetí vůdce Progresívneho Slovenska Michala Šimečky vzápětí po oné diplomatické urážce, a to na nejvyšší úrovni (náš premiér Fiala i vicepremiér Bartoš), je dalším políčkem dnešní slovenské vládě. Dává to vzpomenout na rok 2021, kdy naší zemí štrádovala jistá Svjatlana Cichanouská, která tehdy neúspěšně kandidovala proti Alexandru Lukašenkovi v prezidentských volbách v Bělorusku. Po Česku ji jak medvědář vodil druhý nejvyšší náš ústavní činitel, předseda Senátu Vystrčil.

Jenže pozor: je tu důležitý rozdíl: s Běloruskem nás neváže společná historie a kultura, takže Vystrčilovu akci bylo možné považovat za jeho osobní selfpromotion. To pro akci Petra Fialy v žádném případě neplatí.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)







Anketa

Kdo by měl být novým českým eurokomisařem?