„Jsem hrdá na to, že mne novodobý "režim" nezlomil. Přiznám se, že ani mne nenapadlo, že budeme muset čelit tomu, co se nyní děje. Kdy opět z televize budou znít lži, polopravdy a sebechvála, státem bude placená reklama na hraně politické propagandy, jak to vláda a EU dělají dobře, a že lidé se budou postupně čím dál víc bát na cokoli poukázat, aby nebyli ohroženi - v práci, na své pověsti (protože "vládní" média je začnou tvrdě pronásledovat, urážet a jinak dehonestovat), na zakázkách, na angažmá... Stačí se podívat, jak se útočí na herce, kteří si dovolili říct svůj názor, o sobě už snad ani nemluvím, co jsem musela ve zralém věku zažít. Jak mocní pochopili, že mám mozek a odvahu, a nebojím se obojí tvrdě použít, stala jsem se "lovnou zvěří"...
Vidlák (u kterého jsem si taky dávala v době volební kampaně kafe, a doufám nějaké podzimní zase dáme), má tedy krutou pravdu. A navíc ji umí velmi originálně napsat. Já mohu jen dodat, že buď tam nahoře zase budou novodobí Jakešové, s nimiž nás čeká neuvěřitelný ekonomický propad, pozice slouhů kde koho a opakovaných mezinárodních ostud typu zákazu hry tenisu a operního zpěvu, nebo...
Nebo je prostě vyprovodíme, a staneme se malým, ale sebevědomým svrchovaným středoevropským státem, v jehož čele budou chytří, schopní, zdravě odvážní, svůj národ chápající a za něj bojující lidé. Protože včera bylo pozdě. Tedy už to dnes není skutečně o jednom usnesení vlády, o jedné její chybě. Je to už o této účelově slepené vládě jako celku, která má evidentně co dělat sama se sebou. S ní míříme k ekonomickému dnu, a naše mezinárodní pověst hyne.
Někdo nás využívá, někdo nás používá... protože ví, že může. Tato vláda zkrátka něco neumí, na něco nemá odvahu, v něčem se podbízí, v něčem se nechá tlačit do kouta, ale skutečnou osobnost v ní nenajdete...
Někteří členové vlády dokonce pracují téměř v ilegalitě. A pak nás provázejí naučené fráze, naučené projevy, naučená gesta, což vše slouží kde komu, jen ne této zemi... Velmi ráda bych napsala něco jiného - ale nemohu. Vidím to v přímém přenosu. A pamatuji bohužel i dobu toho Jakeše - tedy to srovnání si mohu dovolit.
A k mému srdečnímu oboru....
Tato vláda si viditelně neváží ani samosprávy - respektive o obce a města se nestará, zato považuje za samozřejmé, že samospráva zachrání a před občany obhájí vše - od mizejících pošt, chystaného chaosu na úřadech práce, personálně na sociálních odborech, a mávne velkoryse rukou i nad částečnou státní privatizací "své" daně z nemovitosti. Kdyby tak mohla samospráva vyhlásit samostatnost a nezávislost na státu, to by byla věc - bohužel je to jen teoretická a samozřejmě nerealizovatelná úvaha. Samospráva je součástí celé veřejné správy, ale aby se jí opravdu pracovalo dobře, to by to nahoře muselo jinak vypadat....
Také jsme psali:
Když opominu některé kauzy velkých měst, jako teď tu aktuální a tragikomickou kokainovou, jsou přece jen radnice dnes největší jistotou naší země. Bez ohledu na občasné úlety některých z nich. Proč? Protože obce zachrání vždy všechno. Jestli ono to není tím, že odvolat starostu jde ze dne na den - na rozdíl od předsedy vlády. Proto u mne obce vždy nachází oporu - i když náhodou něco nechtěně spletou.
Teď mne tak v této souvislosti napadá - váží si tato vláda vlastně vůbec někoho? Nebo jen sama sebe?" uzavřela svůj komentář Jana Zwyrtek Hamplová.
(jar, prvnizpravy.cz, foto: red.)
